Dannyho dvanástka

„Práve som s Bruceom Willisom a hľadáme deku.“ Už to nie je ono. Dannyho jedenástka bola absolútne báječná, keď však o tri roky prišlo pokračovanie, nedokázalo sa zbaviť pocitu zbytočnosti a menejcennosti. A to napriek tomu, že k beztak šialenému kastingu pribudlo ešte niekoľko ďalších megamien (Robbie Coltrane, Catherine Zeta-Jones, Albert Finney, capoerista Vincent Cassel). Tá fantastická poetická, hravá a hlavne veľmi nákazlivá atmosféra originálu (fontána) je ale proste preč. Zostal prekombinovaný scenár (ani pri entej repríze som niektoré zvraty nepochopil) s miestami až sci-fi nápadmi (nadvihnutie domu o tri centimetre, 3D) a prehnaná dĺžka. Kvôli nej v druhej polovici nastupuje nuda s nábehom na rozčarovanie. Aj tých zopár kúzelných a vtipných okamihov (šifrovaný dialóg, Clooney pýtajúci sa na stanici kolegov, koľko mu hádajú rokov) nie je zďaleka kúzelných a vtipných v tom okúzľujúco bezbrannom duchu, ako v prvej časti (a mnohé sú vyložene samoúčelné – Julia Roberts, Bruce Willis). Trojka je lepšia. Diváci mali z dvojky podobne rozpačitý dojem, takže síce zarobila fajnových 362 miliónov celosvetovo, ale pri rozpočte 110 to predsa len oproti jednotke predstavoval solídny sklz na tržbe (tá stála 85 a zarobila na celom svete 450). Skvelá bola pasáž na stanici, kde sa jedna postava ostatných pýtala, na koľko rokov vyzerá. Žiaľ, takýchto rozkošných blbiniek je tu fakt málo. (12.04.2009)

Bohužel o dost slabší než zbytek trilogie, dokonce do takové míry, že skoro po deseti letech, co jsem na tyto filmy koukal znovu jsem si z jedničky a trojky pamatoval celkem dost (mnohem častější reprízy), kdežto z dvojky absolutně vůbec nic a už si ji pravděpodobně vůbec nikdy nepustím. PS : Brad to s tím ježkem nikdy neměl zkoušet (02.04.2020)

Černý Petr v sérii připomínající Revolver v Ritchieho filmografii - tzn. překombinované a příliš vztahové. Tentokrát se o ruku ženy rve Brad Pitt a není to příliš zajímavé. Několikrát se dostáváme do flashbacků a do deadlinů, je tu více hráčů ve hře a řeší se tu staré rány z jedničky a tohle všechno má za následek, že ta elegantní svěžest, timing scén, precizní rozvrženost a údernost z jedničky citelně mizí. Na druhou stranu na povrch vyvstává Soderberghův um, když si hraje se zvukem (fucking scéna), s kamerou, se střihem a vůbec s filmovým stylem jako takovým. Navíc pravděpodobně i nejvtipnější díl sklouzávající až k sebeparodii (Julia Roberts hrající Julii Roberts, cameo Bruce Willise, citace různých filmů, Clooney řešící svůj věk atd.) Takže nakonec no hurt feelings, přesto nejhorší díl. [Přesná stopáž: 125 min] (24.05.2005)

Stylově sice zcela jinde, nepž první film, ale mne osobně se tento způsob líbil mnohem víc. Jaksepatří překombninovaný děj nabízí spousty vtipnch řešení spousty ctipných situací, herci jsou k sežrání, celé to má švih a eleganci a v životě by mě nenapadlo, jak může být vtipné, když na sebe dvě postavy koukaj... (22.06.2007)

Byl jednou jeden Ocean a ten byl tak impozantní, že dokázal spáchat i takovou loupež, jaká by nikdy nikoho jiného snad ani nenapadla. Tedy nikoho mimo Hollywood, samozřejmě. A ten Ocean měl s sebou partu hustejch týpků, kteří taky stejně jako on zrovna chyběli ve škole, když se probíraly "morální zábrany", takže jim nečinilo problém se s ním do těch bláznivých loupežnických kousků pouštět. To jsme se přesvědčili už v jedničce a tady ve dvojce to je obdobné. Nicméně mám trochu pocit, že autor geniálního loupežnického plánu si tentokrát pozval na pomoc s prosíkem o radu i samotného Harryho Pottera a ten mu nakukal pár fikaných kouzel, protože v reálu by takto překombinovaná akce musela umřít už na samém startu. Když se ale divák oprostí od kombinačních kliček a nechá se jen tak "houpat na hladině a unášet proudem", dá se tohle Soderberghovo dílo dokoukat i bez hrozby stržení mozkových závitů. (11.05.2013)