Caravaggiov tieň

Skutočne len taký tieň Caravaggia a že ich vo filme bolo hodne v tej temnej atmosfére vo svetle sviečok, to bolo tieňov jedna báseň. Ale od "iného Michelangela" keďže Caravaggiovo pravé meno bolo Michelangelo Merisi da Caravaggio, som čakal čosi epickejšie. Rodený Milánčan, ktorý sa kvôli ludre a jej pasákovi, ktorého v dueli vykastroval a zabil, sťahoval útekom do Neapola, no už len to je tak epické, že film mohol znázorniť túto problematiku a jeho život oveľa silnejšie. Pretože v novej dobe sa zvyčajne sťahuje z Neapola do Milána, nie naopak, viď hlavne futbalisti. Caravaggio bol génius i šialenec a tých kriminálnych výčinov mal habadej a zároveň jeho smrť je dosť pod rúškom tajomstva. Vražda, otrava, syfilis alebo naozaj horúčka z malárie? Životopisný film mohol naozaj ukázať viac, než ukázal. (21.06.2024)

Italsky emočně přepálený, patetický, staromilsky dialogový i syrově přímočarý, brutální a vášnivý portrét historické postavy i její doby možná v něčem trochu připomíná temný historický román Kámen a bolest Karla Schulze. Věčný konflikt mezi jedincem a ideologií zarámovaný do kriminálního vyšetřování/náboženského filmu se klaní zbožštělému vyvrhelovi a průkopníkovi, který sebedestruktivně naráží na mantinely totalitní moci sedmnáctého století oblečené v kněžském rouše. (15.01.2024)

Výpravně a vizuálně skvostné, obsahově plytké, fádní, načančané prázdno, představitel Caravaggia mi herecky seděl na minutku až v závěrečném rozhovoru se Stínem, jinak z něj udělali všechno možné, jen ne to, co o si o Caravaggiovi myslím já, a mám to od lidí, kteří jej pečlivě studovali. Stín mě taky nepřesvědčil, takže slabá režie. Povrchní. Přes veškerou syrovost, špínu a násilí, působí vyobrazení Caravaggia i jeho pronásledovatele/lů uhlazeně, absence divokosti/ zápalu/ ryzí nenávisti zavání amatérskou neschopností. Malíř, který byl v reále démonický asociál, pouliční rváč, ochlasta, nekonvenční sexuální požitkář a neohrožený autor geniálních portrétů padlých či mrtvých, s fenomenalním pozorovacím a uměleckým talentem, je tady vyobrazen jako ukňouraný sebelítostný trouba s imrvere ztrápeným pohledem francouzského buldočka, který loudí vanilkový rohlíček. Veskrze křehký a laskavý tvor, bez jiskry a schopnosti diváka nahnat před jeho obrazy do muzea nebo ke knihovně. Nic moc! Natočit takto technicky nádhernou věc a podělat ji sterilním vyobrazením postav, tož tak to už chce kus packala. Tři hvězdy za caravaggiovský vizuál, za nádhernou kameru, výpravu a scénografii. Hodnotit pouze zbytek, nadělím jeden pohlavek. Za nápad natočit něco o jednom z mých nejoblíbenějších mistrovských, dekadentních malířů- prý tenistů, vůbec. V KHM ve Vídni visí ve stále expozici nejedna jeho absolutní šleha, v Uffizi další- brutálně krásná Medusa- je třeba tohle vidět, aspoň jednou za život. (27.12.2023)

Už nekonečný výčet produkčních společností, partnerů a sponzorů v úvodu napovídal, že s touhle zapomenutou adaptací druhého Assassin's Creeda (ve které papežský zmocněnec zpomaleně kráčí obrazárnou a do toho hraje něco jak od Massive Attack) bylo hodně práce, než ji nakonec přešili na Caravaggiův životopis. Výsledek částěčně upomíná deklamativní dokudramata a jindy zas ambiciozní historické horory ze 70. let, ve kterých vidíte, jak schopnosti jedné části filmařského týmu (obvykle maskérů) vyvažují naprosto neadekvátní výsledky práce týmu jiného (obvykle herců). Tady sice vypadá dost věrohodně, kdež někdo praští někoho kládou přes ksicht, ale když se má vyjádřit vzpomínka hraběnky Colonnské na inpulzivního malíře, tak se to holt musí udělat skrze scénu, ve které se sedmdesátiletá (příšerně předabovaná btw) Isabelle Huppert orgasmicky kroutí v posteli, přejíždí si rukama po těle a vrací se jí flashbacky, jak byla prcána před krbem. Jo, je to docela zábava, nebudu lhát, ale jinak, ačkoli jsem ten film neviděl, tak takhle přesně si myslím, že vypadá Jakubiskova Bathory. (18.03.2024)

Caravaggiův život byl natolik divoký a šílený, že se nabízí otázka, zda lze vůbec natočit film či napsat knihu, aby působily aspoň trochu uspořádaně, chronologicky a dávaly smysl. Osobně si myslím, že to nejde. Byl to geniální malíř, avšak současně velký rváč, prostopášník a rozervanec, jenž nikde dlouho nevydržel, protože si rychle dokázal zadělat na průšvih. Cattani si zvolil svůj styl a sám si ve filmu i zahrál. Postava Stínu mi celou dobu dost lezla na nervy, ale v tomto pojetí byla důležitá. Některé scény podkreslené výbornou hudbou byly vážně silné a podařené, ale měl jsem pocit, že se na film dívám skoro čtyři hodiny. (31.08.2024)