Vesmírna pechota

To je tak mile ulítlé, že tuhle kombinaci přitroublých hrdinů a brutálních scén musí zbožňovat i filmoví hnidopiši. Když moje milá bude pilotkou, určitě se ve federální armádě najde místo i pro mě. Klidně coby obyčejný pěšák. Jenže slibná kariéra velitele pěchotní roty brzy vezme za své, našeho Johnnyho stíhají výčitky svědomí a navrch mu jeho milá dává na dálku sbohem. Pochopí tak, že v téhle válce, kdy nepřítel nebere zajatce, pro něho není místo. Jenže Brouci zaútočili na jeho rodné město a už není cesta zpátky. Na jejich domovské planetě bude třeba každého, kdo má nohy a ruce. Tedy alespoň jednu. Digitální brouci se musí líbit. I po letech. Jejich interakce s herci je velmi přesvědčivá. Jenže pouze o speciálních efektech to není. Za kamerou je totiž holandský provokatér Paul Verhoeven, který se inspiroval válečnými týdeníky a který rýpe do chlapácky patetických filmů, seriálové kýčovitosti i americké pospolitosti. Nejprve představí story jak z Merlose Place, následně lpí na krvavém detailu, kterak se z někoho stávají dva kusy. Mám lehké podezření, že v době svého uvedení leckterý divák „nepochopil“, že Verhoeven tenhle kus natočil s pořádnou dávkou nadsázky a se svým typicky zvráceným přístupem. Na detaily kašle, objevuje se řada otázek, na které Verhoeven nehodlá odpovídat. Je tu od toho, aby krystalicky bavil. A to se mu daří. I po letech. Palec nahoru za drive Diny Meyer a Poledourisovu hudbu. (28.09.2015)

Po nějaké době trochu předělávám svůj komentář a připouštím, že Paul Verhoeven si tímhle filmemstřílí z Hollywoodu a opravdu to nemyslel nejspíš vážně. Přesto to nemění nic na tom, že jsem se u filmu ani moc nebavila a přišel mi stupidní (OK, bylo to úmyslně, ale to ho nezlepší). Jednu hvězdičku dávám za triky a druhou za docela slušnou akci a nulovou snahu o nízký rating (skoro makra vycuclých mozků, rozpůlená těla, rozstřílené hlavy, končetiny apod.). Jinak je to slátanina nejhrubšího ražení, děj neexistuje, dialogy no comment, herci v čele s Denise Richards toporní až to bolí. Navíc každých maximálně pět minut si soudný člověk říká, proč sakra tuhle a tuhle věc nevyřešil tak anebo tak, když by tím nikdo neumřel a půlka věcí by se vyřešila. Ale to by se holt nedostalo na heroické výkony odvážných vojáků a vojaček, dojemná setkání a tak dál. Opět můžete namítnout, že to bylo schválně a já opět odpovím, že to není podle mě ta nejlepší cesta, jak pobavit nebo zaujmout publikum. Jediné, co ještě můžu přičíst k dobru je to, že vlastně vůbec nešlo o americkou armádu, hlavní hrdina byl z Buenos Aires, útok na Zemi neodnesl New York ani jiné významné místo v USA, něco takového jsem viděla v tomhle žánru snad úplně poprvé. (15.08.2007)

Omluvte mě, ale nedokážu tento film vnímat jinak než skrze autora jeho literární předlohy. Proti Heinleinovi jako autorovi mám snad s vyjímkou knihy "Dveře do léta" neuvěřitelnou averzi. Spojuje v sobě mnoho věcí, které nesnáším: Liberalismus v jeho sobecké podobě, militantní narcisismus, eugenické psedudovědecké teorie. Třebaže přešel politicky v šedesátých letech z prava do leva, což v jeho případě znamená z extrémního liberalismu do extrémního anarchismu, v jeho podání je to v podstatě to samé. Je přesvědčen, že vláda nás vykořisťuje a každý se má o sebe starat sám. Slabí musí zemřít a vyklidit místo těm silnějším. Co se stane v takovém světě s námi slabými mimo svět jeho superhrdinů nám neříká. Taky ovšem má slabost pro armádu. Ve své podstatě je sociální darwinista a bohužel myslí všechno, co říká naprosto vážně. Podává to sice zábavnou formou, ale mě je z toho nakonec stejně na zvracení. - Pokud jde o film sám, chápu slova KevSpa, že je tento film parodií. Skutečně se tak vzhledem k absenci jakékoli věrohodné psycholigizace postav a jejich jednání jeví. Vidět ho skrze toto prizma je jediná možná rozumná interpretace. Můžete mu dát za pět a můžete dát odpad!, obojí je stejně odůvodněné. já se v tomto případě hodnocení raději vyhnu. (12.09.2004)

Zřejmě to jakási satira bude. Není možné, aby se mi ten děj zdál tak stupidní, jelikož jistou dávku nadsázky jsem v něm cítila i já. Podobnost s fanatickou fašistickou stranou asi taky náhodná nebyla. Ono vždycky, když se lidstvo někam sere, tak to mají místní spočtené. Předlohu neznám, ale film mě nezaujal natolik, abych nad ním vyždímala své slinné žlázy a blahem tišila rozechvělé srdce. Kromě toho, že film hýřil bohatou brutalitou různých forem, jsem třeba i zírala, jak dokážou krásně hořet vesmírné lodě ve vzduchoprázdnu nebo jak se dá bez následků rozdýchat laserem prostřelená hlava. Podruhé už to vidět nemusím. :-) (14.05.2018)

Pět hvězdiček za zvrhlost :-) ... a mám ten film v top 10. Nikoli pro zvrhlost. Dokonalé sestřelování formálních i neformálních pravidel filmu a politické korektnosti. Jinak, abych tak poťouchle poznamenal, je to mírně pesimistická polemika s Naušikou v otázce, zda je možná koexistence lidí a hmyzu :-) (11.07.2007)