Rose Island

Tohle by byl skvělý námět pro Wese Andersona. S tlupou "jeho" herců, kteří mu kývnou i na drobné roličky, ale hlavně s jeho citem pro podobně absurdní příběhy, by z něj vymačkal o dost zábavnější film. Tím nechci shazovat snahu Sibilia a jeho týmu, ale pravdou je, že bez ohledu na to, že jde o inspiraci skutečnými událostmi...tady to chtělo víc hravosti a využít právě ty filmové prostředky, které Anderson, ale třeba i Tarantino mistrně ovládá. Minimálně v tom audiovizuálu, má Rose Island velké rezervy...mnoho scén šlo prodat zábavněji. Prostě...na můj vkus se držel Sibilia zbytečně při zemi. Nicméně i tak je ten příběh nosný, většinou nenudí a hlavní hrdina i jeho snahy, byly velmi sympatické. Vlastně není až tak moc co vyčítat. Jen ten promarněný potenciál, protože tohle mohla být parádní absurie, nebo indie ujeťárna. Tak, jako popsala Gabriea Rose Island jako: jen diskotéku na moři, tak si já dovolím označit tento film jako: jen další film Netflixu. Ale dobrý, určitě nejsem otrávený; i v této formě to byla příjemná záležitost s několika výbornými momenty. Doporučuji setrvat u titulí, jsou tam záběry na skutečný Rose Island. (17.11.2023)

Prvy taliansky film po mozno 8 rokoch a zabavil som sa poriadne. Celym filmom sa niesla dobra atmosfera. Bavilo ma to od zaciatku do konca. Sem tam ukecana scena, no kedze to je taliansky film, cakal som horsie skriekanice. O tomto pribehu som v zivote nepocul, musim si o tom cosi precitat, lebo panko mal originalny napad, ktory nemal chybu. A mozno prestrelim, ale podla mna ani tento film nemal chybu. (27.01.2021)

Dabingforum: V českomoravském znění: Ondřej Brousek - Elio Germano (Giorgio Rosa), Jan Vlasák - Fabrizio Bentivoglio (Franco Restivo), Ondřej Kavan - Tom Wlaschiha (W.R. Neumann), Hana Kusnjerová - Matilda De Angelis (Gabriella), Libor Hruška - Luca Zingaretti (Giovanni Leone), Roman Štabrňák - Leonardo Lidi (Maurizio Orlandini), Jaromír Meduna - Andrea Pennacchi (Ulisse Rosa), Denisa Nesvačilová - Violetta Zironi (Franca), Viktor Dvořák - Fabrizio Rongione (Carlozzi), Petr Stach - Giovanni Ludeno (Tullio Di Marzio), Ernesto Čekan - Alberto Astorri (Pietro), Ladislav Frej - Giulio Farnese (Emanuele Nunziante), Ladislav Hampl - Max Malatesta (Giuseppe Annichiarico), Miroslav Hanuš - Marco Cavalcoli (Sanguinetti), Miroslav Hrabě - Gennaro Iaccarino (Duilio Carrisi), Jiří Knot - Marco Tornese (Oscar Luigi Scalfaro), Jiří Panzner - Gianluca Delfini (Podtajemník), Lukáš Pečenka - Bruno Gouery (Tajemník), Vlasta Peterková - Eliana Bosi (Giorgiova matka), Miroslav Táborský - Peppe Marzano (Alfonso Mandia), Miloš Vávra - Nicola Ciccariello (Luigi Gui), Petr Burian, Zdeněk Maryška, Jan Meduna, Jiří Ployhar, Václav Rašilov, Filip Tomsa, David Voráček Překlad: Petra Procházková Zvuk: Guillermo Teillier Asistent výroby: Jan Jabůrek Vedoucí výroby: Marek Hrazdil Dialogy a režie: Zdeněk Štěpán Vyrobilo: Studio Virtual pro Netflix 2020 (29.12.2020)

Pro mě jeden ze zajímavějších filmů z produkce Netflixu. Ty španělské mě obvykle neskutečně nudí a uspávají. Tenhle italský je jiný. Příjemný, svižný, zábavný, dobře natočený s fajn soundtrackem a dozvěděl jsem se i něco nového. Sealand z podobného období ale stále stojí. Tady se happyend nekoná. Aspoň že ústřední dvojici to vydrží. (12.01.2021)

Neskutečně sympatický a vskutku neuvěřitelný příběh Růžového ostrova, který se skutečně stal, ačkoliv mnohé je samozřejmě více či méně přibarvené. Charisma Elia Germana je neskutečné, svým nadšením a idealismem mírně připomíná samotného Roberta Benigniho. Milostná zápletka, jakkoliv má v některých scénách své opodstatnění je sice takovým pátým kolem u vozu, které sice neurazí, ale sotva někoho nadchne. Též mě trochu mrzí vyhrocení konfliktu do toho extrému, kdy divák je nucen fandit Giorgiovi, zatímco italská vláda je bezskrupulózní byrokratickou institucí, která pro ostrůvek svobody za vodami "nesvobodného" systému nemá pochopení. Respubliko de la Insulo de la Rozoj je zde navíc popsána až těžce idealisticky, tudíž to mnohem víc připomíná diskotéku než nějaký skutečný pokus o vytvoření svobodného státu. Na jednu stranu je toto všechno škoda, na stranu druhou je mi naivní pojetí snímku svým způsobem sympatičtější a možná i příjemnější než se trápit u nečernobílého dramatu o problémech konceptu svobody. (19.05.2021)