Mág.

Těžkopádný Vláčil. Poutavý a v litoměřickém kinu Máj za osobní přítomnosti Jiřího Russella Schwarze dost atmosférický, stejně mám ale jednu zásadní výhradu. Z filmu na mě totiž nedýchlo, že byl o výjimečném člověku naší historie, který by stál v hodinách češtiny za tolik námahy. (Litoměřice 2013, 10/14) (28.08.2013)

Celou první polovinu jsem měl dost pochybností, protože v ní u těch pomalých, poetických scén Vláčilovi chvílemi naprosto chyběl cit pro tempo a přišlo mi to nudné.  V druhé polovině už to ale naštěstí začne celé fungovat docela slušně a posledních 15 minut se mi líbilo fakt hodně a jen za těch bych možná i plný počet dal. Tak jako tak mi to ale na čisté čtyři hvězdy vychází, kamera je naprosto úžasná a mnoho scén je velmi zajímavě udělaných, herecké výkony jsou taky slušné a co se mi líbí úplně nejvíc je to, že Vláčilovi se to povedlo natočit tak, že u mě filmem o básníkovi, kterého fakt nemusím a jeho Máj jsem nikdy nedokázal dočíst, vyvolal nějaký zájem a dokonce i silnější dojmy. To jako fakt klobouk dolů, spíš jsem se obával, že mě to nezaujme vůbec - ačkoli, život Máchy (z toho co o něm vím) byl místy docela zajímavý sám o sobě - ale opak se stal pravdou a ačkoli tomu mám co vyčítat, 4* si to podle mě zaslouží. Akorát mě teda překvapuje, že skoro každý film, co jsem zatím od Vláčila viděl, má ode mě úplně stejné hodnocení... 4* (08.06.2021)

Zvláštně rozháraný film, stejně jako jeho ústřední hrdina. Vzletnost obrazové stránky a narativní rozvolněnost docela narážejí na plytkost symbolů, prvoplánovou hudbu a absenci myšlenkového přesahu. Vychází pouze řemeslně dobře zvládnutý životopis romantického barda, který dokáže navodit dobovou atmosféru a občas i autentické pocity. Velmi tomu napomáhá živelný výkon Jiřího Schwarze, severočeská příroda v zasmušilých odstínech a charismatický přednes Rudolfa Hrušínského, tedy pokud mu do něj nelezou afektované ženské sbory. Překvapila i Veronika Žilková v mile naivní roli, která dokáže občas vyvolat upřímnou lítost. Vláčil dokázal vystihnout charakter romantického nestálého člověka a Mácha skutečně není kladným hrdinou, ale má více vrstev a proto je zajímavé je až do konce odkrývat. Nevznikl tak suchopárný ani intelektuálně povýšený film, ale esteticky vytříbené obrazy ze života výjimečného básníka, které jsou však řazeny za sebou bez nějakého myšlenkového pojiva. (27.11.2010)

Opravdu na mistra Vláčila slabá záležitost. Film postrádá jakéhokoliv pevného bodu. Mácha je tu vykreslen jako psychopatický magor, který neví co chce, propadá paranoismu, souloží s Žilkovou na dvorech denní Prahy a ještě jí vyčte, že se jí líbí sex. Koliduje mezi pácháním dobra a ponižováním lidí co má rád. Možná, že to takové hovado opravdu bylo (Inu básník, řekl by Smoljak) ale proč to není ve filmu trochu jasněji vyřčeno a proč tam pořád lavíruje s klaďasem? (15.02.2010)

Pozdní Vláčil není vysloveně ideálem, leč v dobovém kontextu se sluší připodobnit Mág. například k Jirešovu Lvu s bílou hřívou. Úhrnem jsou oba tyto životopisy materiálem, se kterým je vhodno trávit čas. Dále je možno vzíti v potaz i Nesmrtelného milence Zet Molas a být cele spokojen s koláže, která nám tímto vznikne. Jiří Schwarz podpořil realističnost role úbytkem kilogramů, Veronika Žilková studiem stavů zmučené duše režiséra na place a Vančurová a Hrušínský nikdy nerecitovali lépe. Též scenario vyprávěné retrospektivně vysloveně potěšilo. Nemohu tedy souhlasit s názorem, že tato poslední položka z režijního díla Vláčilova díla je slabá, naopak Mág. si cením nad všechny Stíny horkého léta či Stíny kapradiny. (22.08.2016)