Vôňa ženy

Povedal by som, že to Američania zobrali za správny koniec a namiesto snahy o prekonanie vtipnosti pôvodného filmu natočili (melo)drámu. Pretože táto snaha by pripomínala povestné psie naháňanie vlastného chvosta. Celé to stojí na Pacinovej postave a jeho výkone a niet čo namietať. Za zmienku stojí viacero scén, najmä tá tanečná s náhodnou návštevníčkou reštaurácie a jej vypointovanie, dôležité pre vyznenie celého filmu. Ja by som tento film ani nenazýval remakeom, zmeny sú zásadné, o starého pána sa napríklad žiadna žena nezaujíma. Výrazná výhrada smeruje k záverečnej reči. Tá je príkladom zmeny filmovej reči oproti takým 70. rokom nasýteným novým Hollywoodom, spomeňte si na Pacinov výbuch na súde v And Justice for all. Oproti nej je celý záver vo Vône ženy iba instante naaranžovaný a predvídateľný. (04.10.2016)

Nie, že by bol príbeh druhoradý, ale je jednoducho musím začať výkonom Al Pacina. Oscar pre herca asi nikdy nebol jednoznačnejší. Poslednú hodinu jeho strhujúceho výkonu mi zvieralo srdce, sánka mi padala akoby som videl nejaké zjavenie a prepotil som celé tričko, čo určite nebolo ovplyvnené terajšími tridsaťstupňovými horúčavami. Skvelý príbeh bol len podpora pre tohto pána herca a ostatných tiež skvelých sekundantov, hlavne O'Donnellov vrchol kariéry. Krávne úsmevné doplnky šité na mieru len umocňujú pôvabný dojem filmu z ešte pôvabnejším názvom. Plný krásnych, pravdivých, príjemných aj krutých životných právd o priateľstve, česti a čo je podstatné, o ženách. A ak niekto zistí, čo chýbalo k dokonalosti nech mi napíše, určite to neboli veci vytknuté v doterajších komentároch. 90%. (24.06.2008)

Al Pacino platí za veleuznávanou legendu amerického filmu. Právem patří mezi poslední ikony důchodcovského věku (stejně jako Hoffman nebo Nicholson). Málokdy šlápne vedle a v případě Scent of a Woman se mu naskytla vděčná role zahořklého cynika bez energie, který odevzdal leccos armádě (včetně vlastního zraku) a rozhodl se skoncovat se životem. Naskytne se mu ale příležitost si ještě jednou pořádně zařádit a to v doprovodu mladého studenta Charlieho, najatého jako opatrovníka na víkend. Cesta do New Yorku ale nekončí plánovanou sebevraždou, ba naopak. Za znovunalezení smyslu i krásy života vděčí plukovník Slade právě Charliemu.. Remake lepšího italského filmu je i přes své kvality bohužel viditelně vykonstruovaný. A ač je Pacino vynikající (i když v jiných rolích byl o fous „lepší“), ani on nezabrání zbytečnému moralizování i přepálené délce (s těmi má Brest potíže častěji – takový Joe Black trvá úmorných 178 minut). Ve finále je to tak přes všechny klady i zápory zejména jeho vyhořelý plukovník za zenitem, který si zasluhuje tu největší pozornost. 70% (05.10.2009)

Musím říct, že název je hodně zavádějící. Ve skutečnosti tam nejde tolik o ženy a jejich vůni (přestože o lásku k ženám tam částečně jde taky), ale spíš o vztah mezi dvěma hlavními postavami - zahořklým slepcem, který si chce ještě naposledy užít život plnými doušky, a mladým hochem, který řeší své školní vztahy s (rádoby) přáteli a jedno velké dilema. Je to hodně nesourodá dvojice, ale tím spíš je zajímavé sledovat jejich vzrůstající přátelství a náklonnost. Al Pacino to zahrál famózně, takhle přesvědčivého a přirozeně působícího slepce jsem snad ve filmu ještě neviděla. A závěr filmu, který je dost o lidských hodnotách a ctnostech, si mě získal maximálně. Je to jeden z těch filmů, který ve vás po zhlédnutí zanechá příjemný povznášející pocit. ~(4,2★)~ (21.03.2018)

Je to možná staromódně podaný příběh o životě, ale s neskutečně mladistvým Al Pacinem, plným elánu a životní energie. Ten na sebe strhává veškerou pozornost a nechává za sebou v závěsu solidního ODonnella, zdatnou režii i hutný scénář se spostou nezapomenutelných scén. Pacino zahrál svou roli tak dobře, že i několik zdánlivě triviálních scén (tanec v restauraci, Ferrari) vzhledem k jeho postave (handicap) stává se nezapomenutelnými a symbolickými (oslava nezlomné lidské vůle a chuti do života). Nebál bych se říci, že je to z obsahového hlediska nadčasový film. (25.09.2013)