Nie, nie

Začínal jako komik, nyní je v očích mnoha brán jako nástupce Alfreda Hitchcocka a dalších zásadních hororových/thrillerových tvůrců. Jordan Peele dokázal svůj celovečerní debut Uteč pořídit za skromné 4 a půl milionu dolarů, výsledkem byli tržby ve výši 255 milionů dolarů a následně i odměna pro Peelea v podobě výhry Oscara za nejlepší originální film. Pozici hitmakera mohl Peele podtrhnout svým druhým filmem My, který po finanční stránce dokázal napodobit úspěch Uteč a to při mrzkém rozpočtu 20 milionů dolarů, jen s ohlasy to tentokrát bylo složitější. Přesto Peele mohl u studia Universal realizovat svůj třetí film, kdy film vyšel na 68 milionů dolarů, kamery se chopil Hoyte van Hoytema (který nahradil Wallyho Pfistera na pozici dvorního kameramana filmů Christophera Nolana) a nyní jen stačilo čekat, zda i tentokrát půjde o hit u diváků i kritiků. A..... Už úvodní verš z Bible jasně naznačí, o co v Nene jde především - o spektákl. Spektákl samotný, touha po slávě a úspěchu s ním spojenými a také fakt, že honba za ním většinou často může vést ke ztrátě racionálního jednání a ztrátě pudů sebezáchovy. V Nene ovšem nejde jen o to a v průběhu se skutečně ukáže, že jde o nejambicióznější i nejkomplexnější Peeelův film. A paradoxně nejspíš i o ten nejméně divácky vděčný. Samotný původní název Nope nemá dle Peelea svádět k varování návštěvníků z vesmíru, ale k reakcím diváků, kteří film uvidí a nebudou věřit vlastním očím. Nene totiž dokáže za pochodu překvapovat překvapivými odhaleními, překvapivým vývojem událostí i přeskakováním mezi žánry, kdy jde Nene označit za sci-fi horor s prvky komedie i sociálního dramatu. Jen schopnému tvůrci s jasně danou vizí se následně takovýto projekt nerozpadne pod rukami. Při sledování je jasné, že Peele neztratil svůj scenáristický um, zároveň se ovšem ukazuje, že je prozatím Peele každým svým filmem lepší a lepší režisér. Kdekdo si při sledování nejspíš vzpomene na Blízká setkání třetího druhu Stevena Spielberga nebo Znamení M. Nighta Shyamalana. Peeleova inspirace ovšem nejspíš sahá ještě o kus dál, nejen k jeho oblíbené The Twilight Zone. V Nene je tak cítit hybrid snahy přiblížit se starým hororům, zároveň se ovšem Peeleovi daří přijít se svěžím přístupem. Dokáže překvapovat za pochodu, přitom všem pracovat s atmosférou a vše postupně dokopávat k finále, které dokáže dostat perfektně budovanému gradování. Jen to ovšem nebude k všeobecnému nadšení u většiny diváků stačit. Peele se nadále projevuje jako filmař, jehož filmy jsou plné skrytých významů, k plnohodnotnému zážitku je není nutné zbystřit, pomáhají ovšem k plnému docenění celého příběhu. Jednotlivých postav, pojítek i vývoje vyprávění. Právě zde bude pro spousty diváků problém, kdy například půjde pro mnohé snadné odsoudit úvod, který jakoby vypadl z jiného filmu. A přitom je pevnou součástí celého vyprávění a plně koresponduje s onou tématikou spektáklu a posedlostí s ní spojenou. V průběhu se navíc ukáže, že existuje smysluplný důvod pro to, že jsou dvě hlavní postavy majitelem koňského ranče a navíc i několik milých detailů, jejichž největší handicap tkví v tom, že je většina diváků nedokáže docenit. Potěší navíc fakt, že na to Peele tentokrát jde tak trochu jinak, přitom všem poté zůstává schopným žákem zkušených hororových tvůrců. Jakoby si uvědomil, že je Peele sice mnohými pasován na krále moderního hororu, klíčem k právem zaslouženému žezlu je ovšem pokora. A především i to správně vedení herců. Daniel Kaluuya už ani dvakrát nedokáže překvapovat svým soustředěným a fenomenálním výkonem, příjemným překvapením je naopak Keke Palmer, která si svým hyperaktivním výkonem krade spousty momentů pro sebe. Pak už se jen stačí radovat, že má Michael Wincott po delší době výraznou roli, Steven Yeun se po Minari pořád dokáže projevit jako nadějný herec a prakticky neznámý Brandon Perea vyvolá zvědavost a chuť ho v nejbližší době někde vidět znova. Hlavní hvězdou ovšem přeci jen většinu času filmu zůstává nebe a Peele měl v Hoytemovi tu nejlepší možnou volbu. Projeví se i Hoytemova šikovná práce s kontrastem barev, dodá pár svižných kamerových sekvencí a opět vyvolá dojem, že jeho absence zlatého plešouna velký omyl. Po třetí jinak k Peeleově filmu skládá hudbu Michael Abels a i potřetí je husina zajištěna. Ani Nene se poté v rámci Peeleovy scenáristické a režijní kariéry neobchází bez pár bizarních výjevů, u kterých si budou klepat na čelo i ti nejvíc nadšení. V součtu jde ovšem vytáhnout pero a i napotřetí podtrhnout, že je Peele skvělý vypravěč. Pořád spíše za psacím stolem, než za kamerou, přesto platí, že Peele jako režisér skutečně zraje. Možná je ještě pořád příliš brzo na to, aby byl Peele pasován na jednoho z nejlepších hororových tvůrců všech dob. Na druhou stranu ovšem platí, že pád z ranku M. Night Shyamalana prozatím Peeleovi nehrozí. Nene možná nebude vděčnou podívanou, i ti zklamání ovšem nejspíš ocení ambice a pokus na to jít tak trochu jinak. Peeleovu tvorbu se každopádně rozhodně vyplatí v následujících letech nadále sledovat.... Viděno v kině: 2x (16.08.2022) (menej) (viac)