Noční host

Reziser Otakar Vavra /Stastnou Cestu/ opat dokazal, ze bol talentovanym filmarom, ktory sa rozumel remeslu. Tento film z roku 1961 je pre mna dostatocne zaujimavy : obchodnik Huppert /Rudolf Hrusinsky/ v akomsi hoteli, sychrave dazdive pocasie vonku, nie prave prijemne rozhovory vo vnutri ...... vyborne. Fuckt, aspon z mojho uhla pohladu. Z hercov puta vacsinu pozornosti na seba Rudolf Hrusinsky, ale za zmienku stoji aj pani Hlavacova a Amortova. Kvalitne dialogy, ponura atmosfera /tak to mam rad/ a herecke vykony na urovni. Tak to mam este radsej. Zaver bol trochu odbity a nedotiahnuty, ale budiz ..... hlasam totiz toleranciu. 86 % (13.05.2014)

Nadčasová konverzačka o relativizaci zla a vyrovnávání se s krutou minulostí. Vávra možná lehce generalizuje a prostřednictvím nabubřelého západního Němce hází tak trochu všechny Skopčáky na jednu hromadu, ale ruku na srdce,   takovou chvíli po válce byl pro nás mrtvej Němec, dobrej Němec. Formálně se pak  panu režisérovi podařil  moc pěkný drahokam  s deštivou nocí a opuštěným  motorestem na cestě, kde lišky dávají dobrou noc a vytvořil tak báječnou atmosféru plnou napětí a strachu. Ačkoliv je Noční host pevně ukotven v reálném socialismu, nečpí  budovatelským optimismem ani nedští heroické plameny spravedlnosti, v nichž by spálil nacistického kapitalistu, ale na příkladu dvou generací se jen a pouze vyrovnává s minulostí, kterou si dnešní divák neumí ani představit. Válečná generace se stále nedokáže s tou  minulostí  vyrovnat a ta  poválečná  ji vlastně zcela ignoruje. Vávra si možná trochu schematicky rýpl do nastupující zlaté generace, kterou prostřednictvím naivní dívenky Hlaváčové představil jako bezstarostnou a nabubřele cynicky hloupoučkou, ale brzy se s ni smiřuje a její  dětskou čistotu  staví do role budoucí naděje, což se krásně projeví v samotném závěru, kde divák sleduje v okně usmívající se tvář Hlaváčové v kontrastu k vyděšenému pohledu staré hostinské v podání Světly Amortové.  Hrušínský jako slizký Němčour pochopitelně bez chybičky a Vala v roli bývalého koncentráčníka taky skvělý.   Závěr pak příjemně dospělý. Čtyři velmi silné. (20.09.2023)

Z takto slibného námětu mohl vzniknout výtečný psychothriller. Bohužel nevznikl. Postavy nejsou moc dobře napsané, dialogy příliš účelové, děj se pachtí odnikud nikam a závěr tomu nasazuje korunu. Nemyslel jsem, že by mne film na toto téma s výtečnými herci pod vedením Otakara Vávry mohl takhle zklamat. 40%. (12.02.2011)

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že ten příběh jede dva plány, a že ten druhý je důležitější, než ten okatější. I když, v dnešní době by možná nebylo od věci si německý pocit nadřazenosti opět připomenout, zvlášť by to pomohlo těm, kteří pomateně začínají div ne tvrdit, že Němci nás osvobodili od nacistů... Ten druhý plán je ale pro mne o hodně zajímavější. Týká se toho, kdy můžeme říct, že jsme šťastni. Zde je klíčová scéna, kdy Jana říká, kdy byla opravdu šťastná. Třeba když si šla v noci zaplavat. Což mladý vrchní nedokáže hned pochopit, ptá se, co pak?, ale ono není žádné pak. Protože on sám hledá po tom, co prožil, svůj kus štěstí. Aby teď najednou zjistil, že stačí málo - někomu stačí dělat v hospodě, jaká byla ta jeho, kde se celý příběh odehrává (což samo mne taky potěšilo, moc filmů odehrávajících se komplet v hospodě nenajdete), a někomu stačí ke štěstí chvíle s dětmi, jinému projít se po poli, jen si to uvědomit a nehledat pořád dál a zbytečně se neptat, co pak? Jinak ano, souhlasím s výtkou, že Němec je zde představen silně negativně a agresivně a jistá pokoutní a pomalejší odhalování jeho skutečného smýšlení by byla zajímavější, ale tady šlo o to postavit k sobě dva kontrasty. Nešlo o to, kdo je lepší nebo horší, ale jestli skutečně má někdo právo rozhodovat, které jsou ty slabší stonky, odřezávat je a vyhazovat, a jestli třeba i některý z těch stonků nakonec v sobě neukáže jistou houževnatou životaschopnost. ... Btw, jde o film, kdy ještě bylo možno říct o cikánech, že se jim nechce dělat. (Ale i tahle úvaha o životě ze dne na den má souvislost s tím druhým plánem filmu.) (16.02.2019)

„Sedni si. Slyšíš? Dědku starej, vopelichanej.“ - „To zní hrdě…“ Upřímně řečeno to nechápu. Opravdu jsem věřil, že mě Noční host ohromí, ale nakonec se dostavilo spíš zklamání (snad z až příliš velkého očekávání). Příběh samotný mě zpočátku velmi bavil, ale cesta, kterou se postupně udával, mi moc nevoněla (samotný konec, nepříliš povedený, to vše jen podtrhuje). Svou vinu na tom nese i jistá poplatnost době, i když na druhou stranu nic, co bych nerozdýchal. Co jen to…aha, už vím, postavy. Přesněji řečeno neživotné karikatury. Jediný Hrušínský z toho vyšel ještě se ctí (jeho Huppert byl „správně“ slizký), ale se zbytkem osazenstva to už žádná sláva nebyla (na druhém konci pak stojí Hlaváčová, jejíž kreace Jany byla totálně mimo). V těsném závěsu jsou pak dialogy, které místy také nebyly z nejvydařenějších. Celkový dojem mě tak mrzí, protože dané téma si zasloužilo zpracovat lépe. Proto hodnotím pouze slabým průměrem. Nicméně, Vítkovi alespoň poděkuju za tip na My, zázračné děti, ten film vypadá zajímavě. (26.03.2018)