Šťastnou cestu

Po Kladive a Romanci je toto najlepsi Vavrov Film, fakt ako elita tej doby roku 1943, mimoriadne kvalitny film z obdobia Protektoratu od Otakara Vavru. Vavra tocil technicky, filmarsky genialne, dokonale diela, ale ideologicky to uz bolo horsie. Velmi sa mi pacila ustredna myslienka : stastie je vec prchava, a kazdy si je strojcom svojho osobneho (ne)stastia. A cesky film bol o Cechoch a cesky. A za vybornu Mandlovu dam vysokych 98 % (25.04.2013)

Typický protektorátny film, v ktorom nepresvedčivý príbeh zachraňuje trio slávnych herečiek tej doby doplnené Otomarom Korbelářom. Prvorepublikové klišé už Vávra stáča smerom doľava, až mi táto moralitka v niektorých momentoch pripomenula Pytlákovou schovanku. Herečky hrajú svoje obvyklé úlohy, v ktorých im to najviac svedčí. Prekvapujúce na tú dobu bolo iba odhaľovanie Adiny Mandlovej. Napriek nepochopiteľne vysokému hodnoteniu na ČSFD si myslím, že tento film nemusel byť nakrútený a diváci by o nič neprišli. (07.07.2013)

Sice je Vávrova Šťastná cesta výkřikem moderny pozdního Protektorátu, ale ejhle, děj zpracovává dopady krize a datuje příběh do roku 1932. Takže si lehce odkašlávám a v druhém plánu si můžu poměrně pravidelně užívat herecké koncerty Mandlové, Štěpničkové a Vítové, Korbeláře, Kohouta, Hradiláka a Kreuzmanna. Se Šťastnou cestou jsem si prožila mnohá okouzlení, nejprve jsem film viděla na Festivalu Nataši Gollové (ačkoli právě ona tady vytváří jednu z nejšílenějších kreací své kariéry), pak jsem si ještě za pět minut dvanáct pořizovala VHS, po dlouhých letech přišlo i DVD a další kino projekce, které ale například v rámci cyklu To je Lucernafilm! v dubnu 2013 nestáli ani za řeč. Poněkud lepší projekce proběhla v rámci akci akce Sto let kina Lucerna v roce 2009. Je půvabné, jak kolorit kolem NFA buduje stejnou antidramaturgii jako stejným koloritem opovrhované televizní strategie - čili stejně jde tam i tam opět jen o trojhvězdí nesmrtelných. (15.02.2009)

Tento film je v podstatě naivní příběh několika mladých děvčat hledajících cestu životem, naivně vyprávěný, postavy vysloveně kladné a nebo zase záporné, rozhodně ale nekomplikované. Vávrův přístup ale tuto standartní limonádu okořeňuje v druhém plánu řadou podtextů a symbolů, které bystré oko zachycuje jen jaksi bokem, na pozadí. A tak se divákovi vtírají do mysli podněty k zamyšlení a příběh se dostává pod kůži. Taková hloubka je u starých českých filmů málo častá a překvapí. Vávra však neriskuje a bezhlavě se nevrhá do sociálního dramatu, které by mu asi kina nenaplnilo, lehce pluje příběhem, tento postup a hvězdné obsazení filmu mu zajistí úspěch. Ano mohl jít ještě dál, ale tehdy? Těžko. Na to si v jeho filmografii budeme muset ještě pár let počkat....a bude to stát za to. 90% (19.04.2011)

Štěpničková, mnohonásobná filmová selka, v roli téměř vampa, Gollová tak trošku zrůdička s kokrhély na hlavě, Kohout coby darebák a Jedlička jako nekokrhající číšník. Četná překvapení však nemohou stačit na to, aby tento film mohl být nadprůměrný. Co lze pochválit, je krásná prvorepubliková atmosféra, ale tím mé pochvaly končí. (15.06.2013)