Vykopávky

Krásné drama o tom, jak skupina amatérských i profesionálních archeologů vykopávala v předvečer druhé světové války pohřební mohyly v Suffolku. Pro mě velmi atraktivní téma a přijde mi svěží, že se ten film dějově věnuje nejvíc právě tomuhle motivu a nezačíná žádné jiné velké záplatky (vyloženě jsem se bál, že začne hrát prim nějaká romantická linka). Tohle je zkrátka film o umírání, o tom, co bylo, a o tom, co po nás zůstane. Krásná kamera a výtečně se povedlo vykreslit atmosféru nadcházejícího válečného konfliktu. (29.01.2021)

Skvělý, komorní a herecky excelentní náhled do světa vykopávek a archeologie. Ralph Fiennes zde až minimalisticky ztvárňuje starého, zkušeného Bassila Browna, na kterého historie téměř zapomněla. A je skutečně radost jej sledovat v každé vteřině. Ať když zrovna mlčí, nebo kope. Celý děj je protkán linkou blížící se druhé světové války, a ona stísněnost z ní skutečně roste a je výborně využitá pro celou linku vykopávek, které změnily pohled na britské dějiny. Jakoby ta současná velká historie blížícího se střetu národů byla jen zrnkem v hlíně nánosu, který se před námi odkrývá. A to bez patosu a přehnané dobrodružnosti ala Indiana Jones. Moc krásná filmová práce a velký palec nahoru. 80%  (04.02.2021)

Carey Mulligan a Ralph Fiennes září v komorním dramatu o archeologickém nálezu, který přepsal anglickou historii. Vykopávky jsou ale mnohem víc o vztahu dvou hrdinů, kteří pomáhají jeden druhému zaplnit prázdno v jejich životech a o historii, jejíž součástí je každý z nás. Ať už chceme, nebo ne. Simon Stone natočil skoro až lyrické drama ve stylu Terrence Malicka, které spíš než na děj sází na atmosféru a velmi pomalé tempo. O to víc zamrzí, že se ve druhé půlce začne věnovat poměrně banálním a poměrně zbytečným příběhům vedlejších postav. Přesto jde o hodně povedené drama, které ale od diváků vyžaduje trochu té trpělivosti. (03.02.2021)

Není to naleziště, kvůli kterému by se balil kartáček, zubní pasta a deset stop dlouhý bič a na mapě se přes Atlantik rýsovala červená čára až do Ipswiche v Suffolku. Stone na to jde přes ryzí britský spirit, nonšalantně přechází mezi postavami a v melancholickém duchu spolu s nimi oživuje minulost, aby se lépe vyznali v tom, co teprve přijde. Dvě věci jsou precizní. Eleyho kamera, když v exteriérech dávkuje záběry, na kterých obloha zaujímá čtyři pětiny obrazu a samozřejmě Fiennes se svým „there are some things we just canˈt succeed at no matter how hard we try“.. (05.02.2021)

Naštěstí to není jen o tom, že by se Ralph Fiennes dvě hodiny hrabal v hlíně a se štětečkem odkrýval poklady vykopaného pohřbu v anglosaské lodi. Máme totiž rok 1939, Evropa se děsí toho, co ten chlapík s drobným knírkem pod nosem plánuje a životem zkoušená majitelka rozlehlých pozemků povolává amatérského archeologa, nadšence a samouka, aby zjistil, co se na pod nimi ukrývá. Objev je to značný, což samozřejmě vyvolá zájem archeologů z několika muzeí. Pak ale příběh dvou (krapet ztracených) lidí jen tak plyne, nic moc vzrušivého se nestane a jejich vášeň pro historii ještě jaro nedělá. A jelikož je jejich vztah spíš profesionální, a pak přátelský, naznali pantátové z Netflixu, že by bylo fajn přihodit nějakou tu romantickou linku. Tudíž se na scéně objevuje Lily „Popelka“ James, která má choutky, ale její manžel jaksi ne. Stejně jako další odbočky to moc nefunguje, respektive to diváka nijak neodrovná. Což naopak nelze říct o vizuální stránce. Kamera z anglického venkova je totiž velmi pěkná, spolu s hudbou (začínající Stefan Gregory) divákovi nabízí místy až strhující atmosféru. A Carey Mulligan mi v posledních letech sedí čím dál víc. (05.03.2021)