Sacco a Vanzetti

Napsat cokoliv o tomto snímku ( po vyčerpávajícím a zcela výmluvném komentáři uživatele sportovec ) snad ani nemá cenu. Pouze bych opisoval jeho slova. Tak pouze pár vět ( musím, zato jak na mě snímek zapůsobil ). Snímek je na točen podle skutečných událostí http://wiki.csaf.cz/encyklopedie:pripad_sacco_a_vanzetti a pojednává o jednom z nejpokrytějších rozsudků v historii USA. Tvůrci snímek pojali a následně vylíčili jako dokumentární drama a jako velice dobrý nápad se zde ukázalo střídání černobílích a barevných pasáží doplněných o dobové reportáže. Snímek se také opírá o vynikající herecké výkony všech zůčastněných, působivá je práce kamery, vše umocněno silnou hudební složkou dvojice Ennio Morricone a Joan Baez. Zejména úvodní píseň The Ballad of Sacco and Vanzetti se vám dostane " pod kůži ". Jedná se o jedno z nejpůsobivějších převedení soudního procesu na filmové plátno ( nechápu to místní nízké hodnocení ). Nemám moc, co bych tomuto snímku vytknul, snad jen tu NESKRÝVANOU SYMPATII tvůrců k obžalovaným ( přeci jenom se jedná o RADIKÁLY a nikoliv bezůhonné občany), což se vzhledem k tehdejší politické situaci a okolnostem dá ale pochopit ( přesto to určitý NEDOSTATEK je )., který ale nepřekryje ten veskrze pozitivní dojem z tohoto jinak povedeného snímku. Podobný typ snímku: Sheridanův In the name of the father (22.10.2009)

Vynikající filmové dílo důkladnou rekonstrukcí pozadí jednoho z nejskandálnějších procesů americké historie, které se staly historickými předchůdci neblaze proslulého maccarthysmu, přibližuje vzrušenou atmosféru historických nenapodobitelných dynamických šedesátých let (jen mimochodem se ve filmu mihne jméno socialistického amerického prezidentského kandidáta Eugena Debbse odsouzeného ve stejné době pro své antimilitaristické postoje k deseti letům vězení). Bylo by potřeba zpracovat historický doslov, který by na základě rozboru dochovaných pramenů přesně doložil anatomii hrůznosti této skandální justiční dvojvraždy. Působivé střídání černobílých a barevných scén s dobovými dokumentárními filmovými reportážemi dále zesiluje přesvědčivost i věrohodnost filmu; hlas Joan Baezové, této zpívající osobnosti-symbolu americké demokratické levice, je dalším důkazem nápaditého uměleckého potenciálu tvůrců filmu. Italoameričtí dělníci se obludnou zvůlí americké justice stali nadčasovým symbolem právě tak jako o čtyři desetiletí později jejich vzdálený jazykový příbuzný Ernesto Che Guevara. Vedle skvělých hereckých výkonů Cyrila Kusacka (prokurátor Katzmann), Ricarda Cucciolly (Nicola Sacco) zaujme Gian Maria Volonté jako Vanzetti skvělým závěrečným vystoupením u soudu. To, že sympatie tvůrců jsou nepokrytě na straně nevinných socialistů, je pochopitelné; čtvrtým rokem probíhala krvavá nesmyslná americko-vietnamská válka, stále přetrvávala vzrušená atmosféra osmašedesátého roku a přežíval dobový sen o spravedlivější společnosti mj. romantické opozice také květinových lidí. Fakta, uvedená ve filmu, jsou stejně nedvojsmyslná jako fakt rehabilitace obou nadčasových hrdinů k padesátiletí jejich zavraždění americkou justicí; jeho hlavním aktérem se stal tehdejší guvernér státu Massachuchetts Řekoameričan Michael Dukakis, poražený o jedenáct let později jako kandidát Demokratické strany v prezidentských volbách otcem končícího současného amerického prezidenta George Bushe juniora. Objektivnost filmu tak byla potvrzena i oficiálním aktem místa, které v r. 1927 v rozhodujícím okamžiku naopak právně i mravně selhalo. (27.09.2008)

Velmi sugestivní film postavený na skutečném případu obviněných anarchistů ve dvacátých letech v USA z loupežného přepadení a dvojnásobné vraždy. Záhy však proces přeroste v ideologický spor a veškerá věcnost i chabé nepřímé důkazy jsou nedůležité. Přes prokazatelnou nevinu Sacca a Vanzettiho, zjevnou manipulaci se svědky a intervence až v kanceláři guvernéra, jsou zamítnuty veškeré možnosti pro obnovu procesu a výsledkem je pak justiční vražda. Přesože jsou z filmu cítit jasné sympatie s levičáckým dělnickým hnutím, má divák stále dost prostoru, aby na situaci mohl nahléhnout trochu shora a motivovalo jej to, aby si našel další materiály ke skutečnému případu. Pokud se trochu zajímáte o historii, můžete najít paralelu s tzv. Dreyfusovou aférou ve Francii. G.M. Volonté podal perfektní výkon, snímek byl navíc podpořen perfektní hudbou Ennia Moricconeho a strhujícím vokálem Joan Baezové, ze kterého Vám bude běhat mráz po zádech. (30.12.2011)

Jen se přiznejte, koho k tomuto snímku přivedla hudba mistra Morriconeho, ze které stojí všechny chloupky na těle včetně těch zanedbaných v oblastech, které během karantény zapomínáme kontrolovat. Je s podivem, že tato píseň řekne ve 4 větách více, než všechny soudobé bezduché píčoviny dohromady. Nádherné procítěné soudní drama, u kterého nemáte pocit, že by trvalo 2 hodiny. Italové mluví rychle a svižně. A celý proces je nesmírně zajímavý, i když současně je nepříjemné jej sledovat. Sacco a Vanzetti jsou neskuteční sympaťáci a oba herci byli vynikající. Jediná výtka míří k italštině, kterou mnohdy slyšíte jinak, než mele huba jednotlivým hercům. Někomu také může překážet lehce levicový nádech, ale o tom je prostě celý film. 2 muži ve skutečnosti nejsou souzeni za vraždu, kterou nespáchali, nýbrž právě za jejich politické přesvědčení, které nebylo v souladu s přesvědčením USA. A tak z nich udělali mučedníky. [80 %] (30.05.2020)

Napíšu to upřímně, už jsem viděl mnohem záživnější filmové soudní procesy. Tady sice až do konce nevíte, kde byla pravda, soud(ce) je ale vykreslen jako ultrasráč a z obětí justičního omylu jsou tak dokonalé modly anarchismu. Bral jsem to soukromě jako poznávačku dabérů a opravdu hodně jich lze poznat, dabing je tradičně (K.M.Walló, 1973) na nejvyšší úrovni. Hudba Ennio Morriconeho tentokrát nejen instrumentální, nicméně skvělá. Gian Maria Volonté trochu vypadá jako Andrej Hryc. (22.02.2014)