Bez strachu

Podle mne nejslabší Weirův hollywoodský film, protože jeho "zvláštnosti" (hudba, kamera, mystičnost, zde buď nejsou, nebo natolik nefungují. Možná je to tím, že i v předloze chybí nějaké větší poselství či paralely. Jistě, je to podobenství podané jakousi mystickou formou o překonání strachu ze smrti a současně radosti ze života, ale chybí tady zkrátka nějaké body, od nichž by se dalo odpíchnout, vše se jen naznačuje. Třeba jméno servírky v Los Angeles na začátku je Faith (Víra), hispánka, které zemřel při nehodě syn, chodí pravidelně se modlit do kostela, Max kreslí tunel jako ze zážitků klinicky zemřelých - ale není zde nijak naznačeno, čím a proč ztratil strach a měl najednou v sobě takový klid - jen se jednou podívá z okna a tam je světlo. Protože nám chybí vodítka, může nám buď připadat něčím mysticky až božsky či andělsky obdařený (a svůj dar předává druhým lidem, které zachraňuje i "zachraňuje"), přičemž jen sám v sobě o sobě nemá jistotu, co vlastně chce, nebo je fakt obětí traumatu, jak to říká psycholog, a jen se chová trhle a všechno, čím pomůže, jsou jen nahodilé skutečnosti. Myslím, že tady by přiklonění se na nějakou stranu mělo být. Protože nakonec vlastně nevím, co mi film chtěl říct, kromě tradičního užívej dne a raduj se z krás světa, dokud můžeš. To za b), tedy nemusíš se bát smrti, protože, zde v podstatě chybí a jen se alibisticky až zbaběle naznačuje. (23.06.2004)

Hutné psychologické drama se pustilo do hloubkové psychologické analýzy posttraumatického stresu (samozřejmě včetně polemiky s Bohem a nutkání vlastního "mesiášství"), vzhledem k výborným hercům a Weirově režii však i přes zadumané tempo celkem uteklo. Bohužel vyrovnání v závěrečné půlhodině mě příliš nezasáhlo, naopak od podbarvení silného katarzního okamžiku odrhovačkou od U2 jsem jej vnímal už jako liturgickou estrádu. Nerozhodně mezi 3 a 4*. (19.03.2019)

Originálna dráma so zaujímavou zápletkou, ktorá mi v čomsi pripomínala film Fenomén. A nestojí iba na naozaj skvelom hereckom výkone Bridgesa, ale aj na ostatným aspektoch a citlivých detailoch. To všetko ide na vrub známemu menu na režisérskej stoličke. Páčili sa mi mnohé odľahčené scény, ktoré síce neboli myslené prioritne komicky, ale mne vyčarili úsmev na tvári...a že ich nebolo málo. Záver s autenticky vyzerajúcou haváriou lietadla je zasa exceletne remeselne zvládnutý. Škoda, že po výbornom začiatku príbeh skĺzne viacmenej iba do polohy pomáhania inej postave - Portorikánke, čo ma príliš nebavilo a bohužiaľ, po čase aj nudilo, pretože je tejto pomoci daný značný priestor, a na úkor hlavnej dejovej línie. (19.05.2020)

Max Klein přežije pád letadla a to bez viditelných zranění, ovšem sandál mu to rozhodí velmi slušně. Jeho chování se stává pro všechny blízké nepochopitelné až děsivé, adrenalinové hrátky jsou totiž na denním pořádku, že i cvokař z něj má zamotanou kedlubnu. Každopádně se jedná o zajímavý kousek s výborným Jeffem Bridgesem a za ten jahodový nášup přihazuji čtvrtou hvězdu. (03.06.2017)

Veľmi netradičný film, minimálne aspoň podľa krátkej synopsie, ktorá môže sľubovať rozdielny, možno viac adrenalínový zážitok. Ide však o premyslenú psychologickú drámu, ktorá má síce dejový oblúk, ale ten sa sústreďuje najmä na vnútorný svet hlavnej postavy a reakcie jeho najbližšieho okolia na tento vnútorný vývin. Zaujímal by ma mimochodom názor refundovaného odborníka na to, čo Max prežíva a ako sa chová voči svojmu okoliu. Jeff Bridges sa do svojej postavy skutočne ponoril, napriek tomu nezatieňuje ani ostatných hercov, určite vám utkvejú v pamäti aj Isabela Rossellini alebo Tom Hulce, či aj Turturro. (11.07.2019)