Réžia:
Joachim TrierKamera:
Kasper TuxenHudba:
Ola FløttumHrajú:
Renate Reinsve, Anders Danielsen Lie, Herbert Nordrum, Maria Grazia Di Meo, Hans Olav Brenner, Deniz Kaya, Vidar Sandem, Olav Stubberud, Gisle Tveito (viac)Obsahy(1)
Čoskoro tridsaťročná Julie stále hľadá svoje miesto vo svete a experimentuje, zatiaľ čo jej starší priateľ Aksel by sa rád usadil a začal novú životnú etapu. Veci sa skomplikujú, keď zvedavá Julia prenikne na večierok, na ktorom stretne mladého a okúzľujúceho Eivinda… Film na pomedzí drámy a komédie rozpráva vtipne, pravdivo a s citom o vzťahoch a živote v čase, keď môžeme mať takmer nekonečné možnosti, a napriek tomu si pripadať ako najhorší človek na svete. (ASFK)
(viac)Videá (5)
Recenzie (245)
Epizodická struktura filmu o dvanácti kapitolách, prologu a epilogu filmu svědčí zejména v úvodní části, kde se vše odehrává s lehkostí romantické komedie. Jenže problematičtější se stává v závěru, kde dojde na opravdu vážná témata, až divák trochu přemýšlí, jak jsme se sem vlastně dostali. Ke konci to prostě funguje jako pop song na vážné téma. Pod tou líbivou melodií člověk nevěnuje obsahu pozornost. Naštěstí to všechno táhnou skvělí herci, zejména představitelé Julie, Aksela a Eivinda. Celkově velmi povedený film, jehož závěr mě ovšem nedokázal chytit za srdce. ()
Velmi dobré! Ne že by neexistovaly lepší filmy, ale s ohledem, jaké nezáživné, přiblblé, rádoby zajímavé paskvily jsou nám často předkládány post feministickými režisérkami, tohle se klukům napsat povedlo. Sympatická, současná hořkosladká romance, která má šmrnc, přesah a ačkoli celá stojí a padá na okouzlující Julii, uvízla mi v hlavě několik týdnů natolik, že nižší hodnocení by bylo z mé strany pokrytecké. Nemusím šroubování do krajnosti, vidět tamponádu v jiném počinu, sestřelím to, ale ok, budiž. Závěr v pohodě. Ono to je sice o třicítce a civilizačních, niterných sračkách mládežníků, scénka s borcem, který se cítí zraněn poklidnou hádečkou, je luxusní, úsměvnou, názornou ukázkou, proč jsou dneska holky tak často samy, chci ale říct, že lépe film pochopí divák, který už má něco odžito. Sny, touhy, hledání, pochybnosti, patos a občasná nostalgie totiž k životu patří. Jenomže takové zrcadlo Juliini vrstevníci většinou ještě vidět nechtějí. ()
Tak jo, všichni víme, že severský humor je svérázný a nemůžeme čekat juchanádu plnou třeskutého humoru. Ale v tomto případě mě nenapadá snad žádná scéna, která by Trierovo dílko posouvalo do žánru komedie. Možná jde o nějaký subžánr, který nejsem schopen dekódovat. Takže v tomto ohledu byla má očekávání nenaplněna. Ovšem oč byla ochuzena bránice, to bylo vynahrazeno mozku. Sledujeme sondáž do života mladé ženy, která v mých očích zprvu působí jako typická mileniálka...neví co si počít s životem, který napohled skýtá mnoho možností, ale současně působí jako sotva fungující spotřebič. Poskakuje po zážitcích, stejně jako po mužích, kdy jeden působí jako spřízněné živočišno a druhý jako spřízněná duše. Dost silně jsem vnímal generační rozdíl; postava Julie mi zrovna sympatická nebyla. Jenže bylo by zbrklé házet flintu do žita předčasně. Protože s přibývajícími minutami ve mě tvůrci probouzeli zájem a myšlenkové pochody Julie mi najednou připadaly vcelku srozumitelné a pochopitelné. Takhle "zblízka" sledovat postupný vývoj mladé ženy, může být pro chlapa vcelku zajímavá záležitost. Ovšem ne každý ocení tu "upovídanost", která tu exkurzi zprostředkovává. Oduševnělé diskuze, občas na hraně intelektuálských keců mají ukázat, že krom té tělesné intimity, existuje i mentální a sociální blízkost, která dokáže to samé, co hormony. Pobláznit. Mnozí diváci svou definici nevěry přehodnotí, nebo rozšíří, při pohledu na to, jak to začíná. Nebýt poněkud sentimentálních momentů ohledně nemoci jedné z postav, nejspíš by se v mých očích tento film vyšplhal z počátečních 20%, na úctyhodných 80%. Ta pozvolnost s jakou se můj pohled na Julii v průběhu času měnil...už dlouho jsem podobný zážitek u sledování filmu neměl. Za to "proplesknutí", si Nejhorší člověk na světě ty 4* zaslouží. ()
Tiež ste už niekedy mali pocit, že vo vlastnom živote hráte iba druhé husle? Julie (Renate Reinsve) smeruje k tridsiatke. Je krásna, vtipná a inteligentná, iba sa celkom nevie nájsť a tak ochutnáva svet, ktorý sa jej ponúka na dlani. Predstava života vo svete nekonečných možností pôsobí tak lákavo. Ale čo ak je to len pasca, do ktorej sa dá veľmi ľahko zamotať, až sa v nej úplne stratiť? Najhorší človek na svete režiséra Joachima Triera je komplexnou štúdiou vývoja mladého človeka (s fokusom na nežnejšie pohlavie), ktorý sa pod vplyvom každodenného tlaku spoločnosti a nezahojených rán z minulosti, odkláňa od vlastnej podstaty a prirodzenosti. Priemer sa nepočíta, odchýlky zo zaužívaných vzorcov nie sú vítané. A tak spod tenkej vrstvy príjemného humoru a originálnych poetických scén vystupuje do popredia silné melancholické jadro. Hoci trailer môže vzbudzovať dojem príjemnej jednohubky, vo finále je to film, ktorý vo vás dokáže rezonovať dlhé mesiace, pretože sa dotkol citlivých miest. Lenže nevedieť, čo so životom, môže byť niekedy úplne v poriadku. A možno tomu, aby sme raz mohli žiť život, ktorý bude skutočne náš, predchádza práve to chvíľkové stratenie. ()
„Já nevím, jestli chci děti. Jako bych nikdy nic nedokázala dotáhnout do konce. Přecházím od jedné věci k druhé.“ Tohle prohlášení hlavní hrdinky naprosto přesně definovalo její rozpoložení a zároveň většinu filmu. S Julií jsem vnitřně malinko bojoval. Místy jsem jí velmi dobře rozuměl, jindy zas o něco méně a dával za pravdu spíš jejím partnerům (tedy především Akselovi). V každém případě mě tahle generační výpověď velmi zaujala, bavila a za slabší bych označil právě pouze to občasné mnou nepochopené chování hlavní hrdinky. I závěr mi přišel dost střízlivý. Nicméně, tou „komedií“ v žánrech se nenechte splést, až na pár úsměvných míst je to čistokrevné, hodně pocitové drama. Takové, jaké Joachim Trier opravdu umí točit. Jeho Repríza a především Oslo, 31. srpna se mi sice v tomhle ohledu dostaly pod kůži o trošku víc, přesto režisérův nejnovější počin vidím na solidní 4*, za mě spokojenost. „Určitě si o tobě pamatuju věci, které jsi zapomněla.“ - „A naopak.“ - „Ano, to možná taky. Až umřu, všechny tyhle věci o tobě odejdou se mnou.“ ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (3)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v Nórsku a Švédsku. (MikaelSVK)
- Zástupcovia Nórska zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 94. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2022. (MikaelSVK)
- V kapitole 11 Aksel (Anders Danielsen Lie) spomína filmy Kmotor II (1974) a Psie popoludnie (1975), ktoré by si opäť rád pozrel. (BOURQUE)
Reklama