Najlepšie roky nášho života

Žiadne hluché miesto, žiadna nepotrebná scéna ... po 172-och minútach som bola smutná, že je už koniec. Je to naozaj vydarený film o novovznikajúcej láske, o láske, čo prekoná všetko a o láske, ktorá vydrží. Ale hlavne je to príbeh troch skvelých chlapov a o ich živote po vojne. Film, ktorý má čo povedať aj dnes. Skvelá réžia, nádherná hudba, sympatickí muži, krásne ženy. (23.01.2017)

Wyler splnil to, v co jsem po shlédnutí filmů od Kazana už ani ve skrytu duše nedoufal. Natočil ve své době sociologicky kritickou studii s komediálními prvky, která dokázala odolat zubu času, což se například při paradoxně mnohem vážnějším tématu jako u Džentlmenské dohody, nepovedlo ani náhodou. Se stopáží to sice poněkud přehání a zejména v první polovině snímku by se dalo stříhat ještě o sto šest, ale vzhledem k pochopení oné doby a vlastně i roku ve kterém snímek přišel, se to dá přežít i když je to z dnešního pohledu přece jenom trochu natahované. Klobouk dolů před hereckými výkony, kromě monotématických studiových polibků není co vyčítat. Snad si jen ještě trochu rýpnout do scénáře, který v některých případech rozehrává to, co není schopen dokončit a pomíjí to s lehce upachtěnou nonšalantností. Přes to všechno zde ale máme snímek plný emocí, který dokáže zapůsobit i na dnešního cynického diváka a nabídne mu Ameriku v překvapivě syrové podobě.... (11.01.2005)

Spoilery! Nečekaně velice kvalitní oscarový snímeček mapující 3 různé osudy 3 navrátilců do poválečné Ameriky z jedné z mnoha "obranných válek", které USA vedlo a stále vede. Ze skoro tříhodinové stopáže jsem byl před zhlédnutím nefalšovaně vyděšený. Velmi mě překvapilo, že se snímek přes všechny těžkosti, které zúčastněným válka způsobila, snaží být velice pozitivní a daří se mu to. Tím pádem se mi na něj opravdu příjemně koukalo. Všichni herci jsou neskuteční sympaťáci, elegáni a džentlmeni. Zkrátka takové ošklivější kopie mě samotného. Slečny jsou poté vzory všech ctností a neskutečně elegantní. Na takové dámy dnes již člověk narazí zřídka. Navíc všechny dámy a všichni páni bývali nafalšovaní puritáni. Zajímalo by mě, kdy stíhali vyrábět potomstvo. Krajně mě zaskočilo, že se na tříhodinový příběh opravdu dalo koukat, aniž by vás na moment začal výrazně nudil. Dech mi vyrazilo, jak obratně zvládal Harold Russell používat dva háky namísto amputovaných rukou. Velká část byla právě o prezentaci jeho dovedností. Nejen, že zvládal střílet, papat, pít, hrát na piáno, kouřit cigarety a zřejmě si i vytírat zadek. On si hravě poradil i s navléknutím snubního prstýnku. Hrozně jsem se bál, že bude film nasáklý nepřiměřeným patriotismem a dalšími nesmysly, které by jej mohli zcela dehonestovat. Režisér William Wyler si však vedl naprosto znamenitě. Přichystal si pro diváky film s obrovskou výpovědní hodnotou. Tedy alespoň z mého neodborného pohledu. Vyzdvihnout musím i hudbu, která byla pro daný rok nadstandardně kvalitní a vynikajícím způsobem přidávala na kráse jednotlivým scénám. Nelze se vůbec divit, že se snímek stále těší takové oblibě. Opravdu nádherný, skoro až pohádkový příběh, plný úžasně sympatických postav s ryzím charakterem. Nikomu ze zúčastněných nelze nefandit, aby dosáhl toho svého. Po všech stránkách super práce. (02.12.2016)

Tři muži, jejichž pojítkem není dlouholeté přátelství, věk či vzdělání, jsou spojeni mnohem větší silou, prošli válečným peklem. Potkávají se v okamžiku návratu domů, dobře si vědomi skutečnosti, že už nic nebude tak jako dřív. S většími či menšími obavami a rozpaky míří ke svým blízkým a rodinám. Vzájemně se snaží dodat si odvahy prát se s osudem a začít zase „normálně“ žít. (23.01.2017)

Nejvíc mě na tomto filmu dostal fakt, že herec, který hrál Homera, opravdu nemá ruce (viz. zajímavosti) a čím vším si poté prošel (viz. IMDb). Jinak co se týče filmu, chápu označení klasika a věřím, že Američany tento film opravdu zasáhl, ve své době. Má jediná výtka je stopáž - sem tam mi přišlo, že se něco dalo vystřihnout či zkrátit, ale jinak musím říct, že jsem mile překvapen. Tenhle film rozhodně není hloupý a ví, co chce říct a to se cení. 80 %. (05.09.2012)