Najlepšie roky nášho života

Zaradenie sa do života, prerušeného vojenskou službou je vďačným námetom, všeobecne vystihujúcim situácie, kedy sa po dlhšom odlúčení niekto vracia späť do rodinného hniezda. Wyler vytvoril nadčasové dielo, ktoré bolo zároveň v čase vzniku (1946) aktuálne. Na príklade troch frontových vojakov, z ktorých sa jeden vracia ako invalid, ukazuje variácie ich vzťahov s tými, ktorí čakali doma. Zahrnie do toho sociálne problémy, spoločenskú kritiku, humor i emócie. Nevyhol sa rozvláčnosti, ignorancii najchudobnejších a tomu, že v prípade zobrazenia neduhov, sa neodvažuje ísť proti systému, vymedzuje sa skôr voči typom správania. Vyzdvihuje americké hodnoty (rodina, práca, vlasť) a zároveň upozorňuje, že tí, čo bojovali za vlasť sú síce vítaní, no čelia aj nenávistným názorom starousadlíkov, mamonárskym pravidlám bánk a niekedy aj s partnerkám, pre ktoré je kvalita muža odvodená od výšky jeho príjmu. Vyrovnanie sa s traumami ponúka existencia milujúcej rodiny a vernej lásky. Pokiaľ nie je k dispozícii, stále ide o krajinu neobmedzených možností. Pri troche snahy dá nájsť práca, nadväzujúca na vojnovú prax. Zdieľané hodnoty sú všeobecne platné a kritika pomerne citlivo naťukla boľačky americkej spoločnosti, akými sú xenofóbia, rasizmus a mamonárstvo. (12.05.2014)

Williama Wylera povazujem uz dlhodobo za velikana filmu, a tymto filmom len potvrdil, ze preco. Drama o US vojakoch, ktori sa vracaju domov a maju traumy z prezitej II. druhej svetovej vojny je silnym nametom na film. Plus samozrejme herecke koncerty. Vadila mi len sialena dlzka 172 min, preto som si film videl len v telke, DVD by som kvoli sialenej dlzke uz nechcel. 89 % (10.05.2014)

Zcela klidne mohu rict, ze je to jeden z nejlepsich filmu, ktery jsem kdy videl. Vyborne zmapovane osudy trech vojaku vracejicich se domu, kdesi v Iowe. Rok po valce natocit film bez patosu a velkych gest se ceni, zaujme take kritika na zhozeni bomb na Hiroshimu a Nagasaki. I bez toho se vsak jedna o nadherny film s dobrym scenarem a herci. V mnoha ohledech se jedna o nadcasovy film, ktery vsak dokaze rozesmat, dojmout a nenudit, necele tri hodinky utecou jako voda. Povinnost pro vsechny lidi co maji radi FILM! (26.09.2012)

Nejvíc mě na tomto filmu dostal fakt, že herec, který hrál Homera, opravdu nemá ruce (viz. zajímavosti) a čím vším si poté prošel (viz. IMDb). Jinak co se týče filmu, chápu označení klasika a věřím, že Američany tento film opravdu zasáhl, ve své době. Má jediná výtka je stopáž - sem tam mi přišlo, že se něco dalo vystřihnout či zkrátit, ale jinak musím říct, že jsem mile překvapen. Tenhle film rozhodně není hloupý a ví, co chce říct a to se cení. 80 %. (05.09.2012)

S citem, odpovídající dávkou sentimentality a obrovskou náloží přirozené a zdravé lidské empatie natočený snímek, který možná nejlépe ze všech jeho amerických bratříčků znázorňuje nelehký boj válečných veteránů o znovunalezení svého místa na slunci a ztraceného duševního klidu. Scénář je nesmírně inteligentní a zvládá pojmout takové množství uvěřitelných a různorodých emocí, že by stopáž mohla být klidně ještě o nějakou tu minutku delší. Všemu pak nasazují korunu ústřední sympatické postavy, mezi nimiž to jiskří v tom nejlepším slova smyslu, a samozřejmě všichni výteční herci, kteří se zcela zdrželi tehdejšího trendu v podobě efektního přehrávání a podávají naprosto uvolněné a přesné výkony. Opravdu, byť je to pouze můj vlastní dojem, málokterému filmu jsem ve znázornění společenských nálad určité etapy novodobé americké historie natolik upřímně důvěřoval.... 95% (19.08.2015)