Anton Mrvečka

Anton Mrvečka se narodil 27. února 1934 v Budatíně u Žiliny do rodiny železničáře. Byl z pěti dětí, ale dospělosti se dožil jen on a sestra. Absolvoval Odborný divadelní kurz při Státní konzervatoři v Bratislavě (1952).

Už jako patnáctiletý student získal na popud herce Andreje Bagara angažmá ve zvolenském Divadle J. G. Tajovského (1949 – 1950) a nakonec se stal až do konce života nejmladším členem Slovenského národního divadla v Bratislavě (1950 – 1985). I když byl mladým, vydobyl si v těžké konkurenci přední slovenské scény pevné postavení a jméno uznávaného charakterního hereckého slovenského umělce.

Slovenský herec Anton Mrvečka se postupně vyprofiloval zejména pro komediální úlohy, v níž dosáhl intonační, pohybové a mimické karikatury se situační komikou a s důrazem na vnější určení. Svojí linii komediálnosti představoval v poloze psychologicko – realistického výrazu.

Postupně na činoherních divadelních prknech sehrával třeba Vodníka Michala (Jiráskova „Lucerna" 1950), Evaristu („Vějíř" 1961 Carlo Goldoniho), Ivana Alexandroviče Chlestakova i sluhu Osipa (Gogolův „Revizor" 1962), Zbojníka Bunkoše („Na skle malované" 1974 Ernesta Brylla), apod. Své herectví, i svůj jemně uhlazený zjev mohl už jako osmnáctiletý od roku 1952 uplatňovat v české i slovenské kinematografii.

Zahrál si Anton Mrvečka ve slovenských snímcích MLADÉ SRDCIA (brigádník), POSLEDNÁ BOSORKA (Kukler), ŠŤASTIE PRÍDE V NEDEĽU (Buchta), SKALY A ĽUDIA (student), NA POCHODE SA VŽDY NESPIEVA (elektrikář), SKALNÍ V OFSAJDE (Drozd), PREDJARIE (chodbař), HAVRANIA CESTA (Mišo), IVANOV (doktor Lvov), ZAJTRA BUDE NESKORO... (Hobza), OČOVSKÉ PASTORÁLE (lékař), DEŇ, KTERÝ NEUMRIE (Vendel), VEĽKÁ NOC A VEĽKÝ DEŇ (kolaborant Zlatoš), SEBECHLEBŠTÍ HUDCI (felčar), ŽIVOT NA ÚTEKU (Jančík), KAMARÁTKA ŠUŠKA (Zvara), DEMOKRATI (Hrnčiarik), POMSTA MŔTVYCH RYB (Ing. Valenta) a nebo FALOŠNÝ PRINC (vezír).

Často namlouval ve filmech i své slovenské kolegy (ODHALENIE ALŽBETY BÁTHORYČKY či RAČA, LÁSKA MOJA).

Do českého filmu vstoupil pouze v první polovině 50. let. Poprvé byl havířem Harmonou v Krejčíkově dramatické agitce NAD NÁMI SVÍTÁ (1952) v hlavních rolích s Adolfem Králem, Soběslavem Sejkem a Bohušem Záhorským.

O dva roky později se Anton Mrvečka zjevil jako svobodník Jožo v dobrodružném dramatu s Evou Kubešovou, Josefem Vinklářem, Ottou Lackovičem a Rudolfem Deylem DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ (1954) Vojtěcha Jasného a Karla Kachyni. A naposledy se za rok představil svým filmovým divákům v Čechách během vytváření postavy vojína Ondry Vrány v dobrodružném dramatu Karla Kachyni ZTRACENÁ STOPA (1956).

Své umění uplatnil i v televizních inscenacích – filmech (ŠESTÝ DO PARTY, PROCES O OSLÍ TIEŇ, KAR NA KONCI ROKA, SÁM VOJAK V POLI, ŽENSKÝ ZÁKON, SEDEM SVEDKOV, DYNAMIT, MONT ORIOL, NETOPIER, BUDDENBROOKOVCI, KEAN, SKRAT, SMRŤ MALOMEŠTIAKA, PODOBIZEŇ PRVEJ LÁSKY, NA SKLE MAĽOVANÉ, ILUZE aj.), seriálech (A. C. DUPIN ZASAHUJE, ZAPRÁŠENÉ HISTÓRIE EMA BAHÚŇA, V TIENI VLKOV, VIVAT BEŇOVSKÝ, ÚTEK ZO ZLATEJ KRAJINY, ČRTY ZO ŽIVOTA, KRAJINA HALIGANDA, STALO SA POZAJTRA, POVSTALECKÁ HISTÓRIA apod.) a zábavných pořadech.

Zesnul, aniž by obdržel státní, divadelní nebo filmové ocenění či řády. Svůj hlas uplatnil i v rozhlase („Ženský vtip", „Prorok rak", „Popelka", „Komedie za groš", „Mandragora", „V předvečer", „Třicet nočních výstřelů", „Tři mušketýři", „Velurové sako", „Píseň pro Valivrcha", „Ženský zákon", „Kamenný chléb", „Antigona", „Ptáci" atd.) a dabingu (např. SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ).

A jeho dcerou byla slovenská herečka Sylvie Mrvečková – Kočanová (*1960). Poslední léta svého života trpěl Anton Mrvečka těžkou nemocí. To rozhodlo o jeho předčasném dobrovolném odchodu ze života. Anton Mrvečka zemřel 20. dubna 1985 skokem z okna na psychiatrii v Pezinoku u Bratislavy ve věku pouhých jednapadesáti let. Jeho náhlá smrt znamenala velkou ztrátu pro slovenské dramatické herectví, jež pocítil kromě divadla zejména film, televize, rozhlas a dabing.

Jaroslav "krib" Lopour