Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Rozprávka
  • Krimi

Recenzie (2 486)

plagát

Uspořená libra (1963) (TV film) 

Tararingapatam. Nejsi blbej, ale jsi dneska hrozně rozptýlenej. Já platim celý daně, já chci, aby mě zatknul celej policajt. Já s touhle půlkou nikam nejdu.

plagát

Drahý zesnulý (1964) (TV film) 

Mně to vlastně nepřipadá jako komedie, je to docela smutné se na konci života dozvědět, že dvě dcery a dva zeti nečekají na nic jiného než až dědeček natáhne bačkory (přičemž tato slovní hříčka má v ději význam).

plagát

Kantor Ideál (1932) odpad!

Tohle je strašnej film! Profesor a žačka, profláklejší zápletka prvorepublikové limonády snad ani neexistuje. Přičemž gymnazistka je ztvárněna třicítkou Ondrákovou, tak z toho aspoň tolik neční ten mírně pedofilní nádech podobných taškařic. Je vidět, že se zvukový film teprve hledal, i tak mi to na Friče přijde až nedůstojně špatné po všech stránkách. Snad jen to "Miťulije" ve mně kdysi vzbudilo trochu veselí, ale celý film to nezachrání.

plagát

Enderova hra (2013) 

Zase si trochu zaherezím. Enderova hra není špatná kniha, ale ani náhodou ji neřadím mezi vrcholná díla fantastiky. I když se mi líbí myšlenka hrdiny spasitele i ničitele zároveň, dle úhlu pohledu, tak si nemohu nevšimnout, že její svět patří mezi ty, jež se bez hlavního hrdiny nepohnou (navzdory mnoha postrkováním v pozadí). Navíc autor jakožto hluboce věřící příliš spoléhá na "dary", na to, co má Ender v sobě od začátku. Veškerý trénink (a zkušenosti) je tak de facto zbytečný (jak správně zmiňuje uživatel kkarx) resp. je jen od toho začít si věřit, ne od toho se něco učit. A já tohle pojetí vyvolených bez skutečného rozvoje a nacházení nového nemám rád. Znovu opakuju, pro mě to není špatná kniha, ale není má oblíbená a nepovažuju jí ani za kdovíjak geniální. No a film. Dějově celkem věrné, i když zjednodušené na kost. To zas tolik nevadí, ale cestou se (kromě Demosthena a dalších věcí) ztratil i zájem o výsledek "hry". Endera jsem viděl příliš málo v interakci s jinými postavami, s Valentinou, Petrou, sotva vidíme Fazolka a Petera, a tudíž jsem vlastně nemohl říct, jaký podle filmařů je (kromě toho, že je samozřejmě geniální a všechno). Na druhou stranu mělo to pěkné momenty, zejména hru s myslí, škoda, že jí bylo tak málo. Výrazní jsou také Ford a Kingsley. O technickém zpracování není třeba obšírně mluvit, stačí, že všechno vypadá jak má. Na víc než na tři to ale pro mne není.

plagát

Nevěsta s velkýma nohama (2002) (TV film) 

Dle pověsti o rodičích Karla Velikého. Samozřejmě je to ahistorické, v 8. století žádné Uhersko neexistovalo a Bertrana byla z Laonu (SV Francie), ale to samo o sobě není problém. Ten je v tom, že dialogy a herecké výkony jsou bídné a postavy jsou špatně napsané. A nevím, jestli chtěli vzbudit dojem reality nebo je sponzoroval biskup Malý, ale věty jako "bůh rozhodl, kdo bude chudý a kdo bohatý" ve mně probouzely knězoborce. Na druhou stranu boží souboj na konci je podle mě dost ucházející, Udatný a Štěpnička předvádějí překvapivě kvalitní šerm. Za to dvě hvězdy. Škoda, že tyhle náměty dopadají většinou takhle slabě.

plagát

Číslo 5 žije (1986) 

Vím, že patřím k menšině, ale mě z větší části ty amíkovské komedie a rodinné filmy 80. let nějak nebraly ani v dětském věku, proto ode mne všechny ty Návraty do budoucnosti, naprosto neloštomiloušký E. T. a ani tenhle plecháč nikdy víc jak tři neuvidí. Zasmál jsem se občas (Stephany, proč vy červenat?), ale vůbec nepociťuji jako ztrátu, že jsem to posledních 20 let neviděl. Ovšem, jak píše salahadin, to rychlé čtení by se šiklo.

plagát

A nebojíš se, princezničko? (1980) (TV film) 

Ježto fakt nemám rád nepřiměřené věkové rozdíly mezi partnery, neměl jsem nikdy rád ani tuhle pohádku, a to ani v její knižní podobě. Chápu to poselství, ale pokud je král opravdu moudrý, musí si uvědomit, že princezně může nabídnout ještě tak pět až deset let duchaplností (pokud je ona vůbec dokáže při své "inteligenci" ocenit), a pak dalších deset let, kdy mu bude zlý Němec schovávat věci, bude ho zlobit prostata (moudrého rádce Vašuta, který si nikdy nemusí odskočit, tenkrát ještě neměli) a jídlo mu budou muset předkousávat. A riskuje infarkt myokaru. Opravdu je tohle životní perspektiva, kterou moudrý král nabídne své nevěstě?

plagát

Rozkaz zabíjať (2016) 

I z tak prostého námětu mohou občas vznikat dobré filmy, jen vzpomeňme na Psí vojáky. Tady to ovšem nemá ani atmosféru, ani nijak sympatické postavy ani moc logiku. Na tu ženskou-kyborga by měly letět od profesionálních vojáků dotazy typu jak jsou odolní, jaká jsou slabá místa, jak dlouho jim vydrží zdroj a tak dále a ono nic. Ani herečtí představitelé příliš nenadchnou, na jejich obhajobu však nutno říct, že vlastně nemají moc co hrát. Pak taky sluší zmínit klasický problém podobných filmů, tedy že zatímco na začátku se nepřátelské droidy jeví takřka nezničitelné, na konci je zbylá trojice vojáků likviduje pár ranami. K dobru lze přičíst snad jen, že na omezený rozpočet to je dost dobře technicky provedené. Není to nějaký odpad nebo film, u kterého bych se vyloženě chytal za hlavu, ale pár odkazů na Terminátora to z podprůměru nevytáhne.

plagát

Chartúm (1966) 

Při sedminásobné přesile to asi jinak dopadnout nemohlo. Zajímavá ta Evropa, jak často zběsile útočí na ty, kteří ji nijak neohrožují, zatímco k boji s těmi, co už jdou a pobíjejí, se nechce odhodlat. Klasický historický velkofilm zlaté éry, velké hvězdy sošně stojí (nebo sedí ve stanu, jak je to u problematického podání Mahdího) a pronášejí velké věty a divák si lebedí, jací že to tehdy žili muži dbalí cti, kteří by se určitě pro princip vzdali i kafrového dřeva. Film pro velké plátno, natočený v době, kdy kina měla šatny a jejich návštěva byla ještě společenskou událostí. Tomu odpovídá i jeho celkové ladění.

plagát

Sully: Zázrak na rieke Hudson (2016) 

Přece jen jsem v poslední době viděl pár severských dramat, kde mi způsob vyjadřování a zobrazování emocí sedí více. To jest méně expresivně a syrověji. A to říkám přesto, že se Eastwood i herci drží a snaží se jakýkoli patos omezit na nejmenší možnou mez a já je za to chválím. I tak, trochu té uslzenosti navíc tam je, namísto rozjímání nad tím, co se asi tomu člověku honí/honilo v tu kterou chvíli hlavou. Jinak nemám prakticky výhrad, navzdory notoricky známému dobrému konci, který je i naprostému neznalci této události předestřen hned od začátku, je film vrcholně napínavý, dobře poskládaný a zahraný. Hanks v poslední době uvízl ve ztvárňování skutečných mužů (nemýlím-li se, je to za poslední dva roky už čtvrtý případ) a jde mu to k duhu. A Eastwood, kterého jsem jako herce nijak zvlášť nemusel? Za kamerou mu to jde dobře, i když ne vždy se s ním sejdu jako zde.