Stanislaus

"Jen kamarádi" nenabízí v rámci svého žánru nic nového, nicméně je to pěkně napsaný a uvěřitelně zahraný film, takže mi ona námětová tuctovost (v dobrém slova smyslu) nijak nevadila. Film sleduje mezilidské vztahy (partnerské, ale i rodinné) a zobrazuje vypořádávání se se smrtí blízkých, takže má vcelku široký záběr a díky krátké stopáži nemá ani čas začít nudit. Nadmíru mě pobavila čiperná a humorná postava babičky a musím se přiznat, že v druhé polovině filmu bylo pár scén, ze kterých jsem byl trochu naměkko (hlavně u scény s matkou a popelem). Příjemná televizní oddychovka, jež v sobě účelně snoubí romantiku, drama a humor.

(AFO 2020) Sonda do prostředí zvířecích velkochovů a jejich humánnějších alternativ, které nabízí hospodářským zvířatům o poznání kvalitnější životní podmínky. Bude-li se prase, slepice či kráva cítit "skoro jako doma", odrazí se to samozřejmě i ve výsledných produktech.

(AFO 2020) O vlcích a lidech nabízí zajímavý pohled na pomalu rostoucí populaci vlků na našem území, kteří se k nám po více než sto letech začali opět vracet. Pro ekology jde o malý zázrak, pro soukromé chovatele zvířat a lidi v pohraničí spíše o nepříjemnou skutečnost. Dokážou spolu žít lidé a vlci v harmonii? Nejen touto otázkou se zabývají tvůrci filmu, kteří se vedle nastínění vlčí situace v Čechách rovněž snaží i o osvětu mezi lidmi. Vlci bývali koneckonců nedílnou součástí naší přírody po mnoho let a coby vrcholoví predátoři jsou důležitým článkem potravního řetězce ve volné přírodě, a proto je v našem zájmu, abychom se s nimi snažili o nenásilné soužití.

(AFO 2020) Osudy zvířat jsou dramatické a zajímavé jako ty lidské - ne-li více - a medvědice Frost se svými mláďaty je toho důkazem. Asgeir Helgestad nabízí exkluzivní pohled do života (nejen) ledních medvědů obývajících Špicberky, které jsou negativně zasaženy klimatickou změnou. I když tam stále ubývá ledové pokrývky, stále jde o mrazivou a nelítostnou krajinu, v níž musí její obyvatelé bojovat o holý život. Doufám, že bude budoucnost tamní fauny příznivější a veselejší než v případě Frostiných mláďat s příznačnými jmény Light a Lucky.

Nedávno jsem viděl Garroneho Pohádku pohádek, jež mě velmi oslovila, a proto jsem se rozhodl jít do kina na Pinocchia, od něhož jsem si sliboval obdobný zážitek, protože samotný námět je vskutku temnou pohádkou. Rozhodně jde o syrovou verzi, která se neštítí zobrazit násilí, týrání zvířat a celkově špatné (nejen) lidské vlastnosti. Některé scény jsou uhrančivé a děsivě podmanivé - viz oběšený Pinocchio či transformace v osla. Příběhově nemá snímek moc čím překvapit, protože se jedná o relativně známý materiál. Oceňuji práci maskérů, kterým se vedle Pinocchia podařilo vytvořit hned několik (více či méně) děsivých postaviček (viz Šnečka a Cvrček). I přes tato pozitiva jsem měl ale stále dojem, že se z toho dalo vytřískat přece jen o něco více. Vizuálně je to krásné, bizarní a děsivé, příběhově už mě to však tak moc nezasáhlo.

Konec dětství těží hlavně z dechberoucího výkonu Emila Hirsche, jehož Duncan to v životě nemá vůbec jednoduché - snaží se jen najít lidský kontakt či lásku bližního, což se mu však úplně nedaří - proto se upíná na své kuře "Kuře" a ostatní ho mají za podivína. I když má film silný námět a několik povšimnutíhodných scén, tak mi až na posledních a velice hutných deset minut přišel poněkud zvláštně odtažitý - sám nevím, jak by onen pocit popsal. Bylo to dobře zahrané, nicméně mi to z větší části (tedy, až na závěr) přišlo jako průměrné drama otce a syna.

"...to continue we require more than inteligence - we require wisdom." Život na naší planetě je dechberoucím svědectvím muže, který i v tak požehnaném věku překypuje neuvěřitelným odhodláním sdělit nám - lidem - v jakém stádiu se nachází "matka Země", a jakým způsobem bychom mohli upravit náš vztah ke "všudy"-přítomné přírodě, již jsme si tak sobeckým způsobem přivlastnili. David Attenborough má za sebou dlouhý život, a když se ohlédne, má se rozhodně na co podívat - jak na pěkné zážitky, tak i na smutné skutečnosti, k nimž za poslední století naší kolektivní vinou došlo. Z technického hlediska jde o klasicky vynikající zážitek, jenž vedle nádherných záběrů z různých koutů světa nabízí i děsivé výjevy z možné budoucnosti, která nás může potkat. Film obsahuje mnoho zajímavých myšlenek a nejedno moudro z úst "krále zvířecích dokumentů" by se mělo vytesat do kamene. "If we take care of nature, nature will take care of us."

(AFO 2020) U Šumavského kůrovce mi přišlo, že byla forma až přespříliš výrazná na úkor obsahu. Na jednu stranu oceňuji použití animace a dalších obrazových prostředků, na druhou stranu jsem však měl pocit, že to v tomto případě narušovalo a zastiňovalo informativní rovinu dokumentu.

(AFO 2020) Guassa na jednu stranu nabízí pohled na každodenní rutinní práci primatologů, na druhou stranu se snaží upozornit na problém spočívající v lidské činnosti, která má negativní dopad na tamní rezervaci. Co se práce primatologů týče, začátky musí být opravdu těžké, má-li být člověk schopný rozpoznat všechny dželadí jednotlivce, aby vůbec mohl dělat výzkum. Co se týká ekologické roviny filmu, vyřčené obavy jsou rozhodně na místě.

(AFO 2020) "Prastaré jeskyně" nabízí exkluzivní pohled do míst, do nichž se naprostá většina smrtelníků nikdy nepodívá, a dokonce i pro zasvěcené profesionály jde o velkou a nebezpečnou výzvu. Obří "sály" plné nádherných krápníků, hloubka bez konce a neprostupná tma - záběry, které jsou úžasné a děsivé zároveň. Je zajímavé, jakým způsobem se dají získat informace o dobách dávno minulých - vedle nádherných obrazových výjevů je tento dokument i velmi informativní, a i když se v něm vědci zaměřují převážně na minulost, mohou dané poznatky pomoci pochopit, co nás (ne)čeká v budoucnosti.