Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Sci-Fi
  • Krimi

Recenzie (412)

plagát

Umierajúce zviera (2008) 

Skvělé, struhující, ještě lepší než My life without me, minimálně po herecké stránce, kde Kingsley září, a ostatní mu zdatně asistují.

plagát

Môj život bezo mňa (2003) 

Mám dneska náladu přesně na tenhle typ filmu. Před chvílí jsem dokoukal Sweet Hereafter, a doporučuju ho všem, kterým "My Life Without Me" přišel pomalý nebo stoický, aby viděli. jak to vypadá "pomalý". Nemůžu sice říct, že bych se s některou z postav plně ztotožnil a pochopil ji, ale to se mi stejně stává málokdy a většinou je to jen iluze. Hlavní hrdinku jsem pochopil tak na 50%. Nebo spíš na 10%? V každém případě to bohatě stačilo na vychutnání tohohle filmu, jehož shlédnutí považuju za největší zážitek s filmem za dlouhý čas. Update: Napodruhé s podpůrným účinkem silé kávy mi tenhle kus způsobil prudkou fyziologickou reakci - dýchavičnost, brnění konečků prstů, mráz po zádech a slaná voda z očí. Radím dobře, radši na to nekoukejte!

plagát

Sladké zítřky (1997) 

Lecos už bylo řečeno, připojím se spíš kriticky - vadila mi scéna, kdy řidička Dolores vyjmenovává mrtvé děti - je příliš emocionálně vypjatá na to, že divák k mrtvým dětem nemá žádný vztah, Atomův šíp mě tak minul. Například scéna, kdy Ian přesvědčuje druhý rodičovský pár, je prostě famózní.

plagát

Tak dobre, ako sa len dá (1997) 

Dívat se na tenhle film je jako dát si luxusní dezert. Pokaždé objevíte nové bohatství chuti, popřípadě vychutnáváte to, které už znáte. Bezkonkurenční romantická komedie.

plagát

Teória veľkého tresku (2007) (seriál) 

Srovnání s IT Crowd je až příliš časté a vůbec ne přesné. Tyhle seriály mají mnohem víc odlišností než podobností, nenacházím téměř jakékoli paralely kromě té základní - hlavní mužské postavy jsou "ufouni", resp. jeden je ufoun jen napůl. Navíc pro přesnost - nejsem fanda IT Crowd, i když jsem se snažil naladit na jeho vlnu. Vtipy tam mi přijdou příliš nucené, herectví přehnané a výskyt trapných vtipů příliš častý. Myšleno nejen obecně, ale především ve srovnání tady s tímhle. TBBT je samozřejmě předvídatelný, ale vyčítat tohle sitcomu mi nepřijde fair, pokud to nepřekáží zábavě. A to se určitě neděje. Sheldonova postava osciluje podobně jako Homer S. - někdy jenž žasnete, jaké dělá pokroky, abyste měli v příštím díle sto chutí po něm něco hodit. A kdyby nic jinýho, Penny je k sežrání :)

plagát

Príliš dokonalá podoba (1988) 

Po příjemném a odsypávajícím začátku razantní zpomalení tempa nebylo tou nejlepší volbou, jak učinit tenhle příběh zábavným. Tím nemyslím, že bych se chtěl smát nebo tak něco. Jen se příliš zeširoka seznamujeme s úskalími drogové závislosti, byť zde dvojitě. Dlouho to vypadalo na střet vztahu Beva k ženě a k bratru a nabízelo to dost zajímavou možnost zkoumání lidských vztahů, schopnosti sdílet intimitu. Celým filmem prostupuje typicky chladná atmosféra blížící se tragédie v řeckém stylu, což je příjemně znepokojivé, nicméně jsem se těšil, jak v tu tragédii vyústí ty vztahy. Jako by film v půlce nepozorovaně změnil téma, obrátil pozornost na to, co s člověkem mohou udělat drogy. V každém případě byl závěr velmi velmi silný, jen jsem zíral. Irons je celou dobu velmi věrohodný a jeho schopnost sehrát dva různé charaktery zároveň a zároveň mezi nimi rozlišovat, je fantastická a samo o sobě to stačí jako důvod, proč se na tenhle fílm podívat. A to ani nemluvím o Bujold, která je taky skvělá.

plagát

Rosemaryino dieťa (1968) 

Zcela souhlasím s názorem Limy - film je brilantní ve své víceznačnosti, která je bohužel v závěru opuštěna. Na druhou stranu nám tím režisér ulehčil od hodin přemítání o tom, co to všechno mělo znamenat. Osobně jsem se těšil, že Rose v nestřeženém okamžiku popadne dítě a skočí s ním z budovy a la Terry - dívka umřelá v úvodu. Nemuseli jsme se dozvědět, jestli se Rose stala obětí skutečného Satana, nebo jen příslušníků obskurní sekty. Takto se film z roviny osobní psychologie a sociálního chování dostal do mytologicko-kosmických výšin. Btw Jelikož je Andymu letos čtyřicet, tak doufám, ŽE TO KONEČNĚ ROZBALÍ a uvrhne svět do chaosu. Teda vzhledem k tomu, že Satan tu byl celkem černej, nebylo by od věci přezkoumat původ BARACKA OBAMY :)

plagát

Analyzuj znova (2002) 

"Proč ujíždíte, třeba je to FBI!" "Ty jsou až za nima, proberte se." nebo "To by nás zastřelili za denního světla?" "Jo, přes den je to nejlepší - líp na to viděj." Jinými slovy naprosto normální hlášky, v tomto druhu filmu předpokládané, přesto však vyvolávající slzy smíchu (aspoň u mě). Navíc jsem zažil nečekané prozření, že i český dabing může být velmi dobrý. Dokonce jsem přesvědčený, že v originálním znění bych si film nikdy tak neužil. V tomhle případě má dabing téměř stejný přínos zážitku jako dabing u Pulp Fiction (i tady je jazyk jadrný). Crystal je skvělý, pro chválu De Nira snad ani neznám slova.

plagát

Paríž, milujem ťa (2006) 

Většinou se jedná o poměrně banální a nesmírně symbolické a metaforické filmy, což vyplývá nejen z extrémně omezené stopáže, ale i z neschopnosti předvést jednoduchý, a přesto smysluplný příběh. Velkým zklamáním pro mě byla povídka Guse van Santa. Většina povídek v první části je výrazně slabší. Některé, jako ta o mimech, jsou přehnané a svou extravagantností narušují dojem z filmu. Za opravdu dobré považuji hřbitovní scénu od Cravena, upírku nebo Tykwera, lehká a hravá ironie upoutá v povídkách v metru bratří Coenů v restauraci Gerarda Depardieu. Závěrečná povídka dojem nezkazí a předkládá hezké vyznění filmu, je ale přeci jenom trochu nudná a v závěru pozitivní dojem neutralizuje.

plagát

V údolí Elah (2007) 

Připojím se k řadě pochvalných hodnocení, protože toto je skutečně mistrovské dílo, na rozdíl od Crash, který má sice také své kvality, jenže zároveň i podstatné nedostatky. Elah je vpodstatě prost nedostatků. Alespoň od té doby, kdy se smíříte s pomalým, plynulým tokem děje, který trochu připomíná Jima Jarmushe, jenže zde s pointou a smyslem. Nepřipojím se ale k pojetí toho, jak Haggis vnímá válku v Iráku. Zcela jednoznačně se nejedná o kritiku této operace - film je (v rámci možností) prost politických implikací. Stejně tak nesouhlasím s tím, že by na Jonesovu postavu mělo nějaký vliv poznání toho, jak to v Iráku nebo v armádě obecně chodí. Byl u armády celý život, bojoval ve Vietnamu a pak vyšetřoval vraždy - všechen ten hnus, který vidíme ve filmu, musel vidět a zažít na vlastní kůži. Co je pro něho nové, je zapletení vlastního syna do toho nejhoršího svinstva a jeho brutální zavraždění z ruky kamaráda. Jop, to by hejblo každým. Neviděl jsem ve filmu nic, co by mě vedlo k domění, že se Haggis snažil vylíčit nebo dokonce kritizovat, dopad irácké války na americkou společnost.