Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (627)

plagát

Osudová príťažlivosť (1987) 

Hodně dobrý psychofilm. Hlavní hrdina se vykousne s atraktivní a náruživou, leč poněkud psychopatickou ženou, čímž si do budoucna zadělá na nemalé problémy. Michael Douglas hraje opět to, co mu asi sedí nejvíc, to jest muže v dobrém společenském postavení, zmítaného pudy. Glenn Close je také perfektní (oceňuju i to, že se nestyděla natáčet odhalené scény, není nic stupidnějšího a trapnějšího, než když je ve filmu znázorňován puritánský oblečený sex, takové to mazlení po milování, kdy ona má na sobě kalhotky a péřovku) a vůbec všichni herci a herečky jsou zde výborní, a to včetně té malé roztomilé holčičky.

plagát

Zkoušky z dospělosti (1980) (seriál) 

Socialistický seriál, při jehož sledování se mi vždycky ztopoří aura a všechny čakry. Něco tak trapného a blbého jsem snad ještě neviděl. Čenský hraje závodně tenis za Tělovýchovnou Jednotu Transporta Chrudim a je na to jaksepatří pyšný, zajišťuje mu to obdiv u vrstevnic. Poznámka na okraj: fajnšmekři na filmovou trapnost jistě ocení, že při tenisovém zápase byl Čečenský dablován kaskadérem, zblízka záběr na něj, jak se připravuje na podání a pak záběry zeshora na hru, kde zády ke kameře hraje tenisový kaskadér v Čenského teplákové bundě, musíte uznat, že je to mazané. Co tu máme dál - někdo tu jako argument na podporu tohoto veledíla zmiňoval pěkné Krbové prsa, to ano, ale vždy s nevkusně zařízlou podprdou a navíc to byla taková divná svazácká lama. Antonín Navrátil se své role pitomce Žaluda s fixací na dalekohled zhostil na výbornou, líbilo se mi třeba, jak balil třídní krasavici a to tím způsobem, že jí pozval na procházku po rozkopaném městě a zatímco skákali ve výkopech, tak se jí snažil zalichotit řečmi o tom, že podle něj je Chrudim daleko lepší než Chomutov, odkud se sem přistěhoval. Pak je tu ještě třídní básnířka hnusná jak prdel, avantgardní pizda, rebelující, přehrávající, mizerně zahraná (nemůže například normálně sníst zmrzlinu, musí jí bagrovat jak neandrtálec), Pešek Juřička, holka s jebákem “Pani profesorko, já jsem se vás jenom na něco chtěla zeptat, proč vy jste taková… taková… (jaká?)…já ani nevim jak bych to řekla, prostě… taková hrozně správná?“, Vránová + Teplý => rodina v hmotné nouzi („já jsem dokonce byla prodat i krev, jenomže oni teď za ní dávaj bonboniéru.“), pod obrazem soudruha prezidenta Gustáva Husáka soudružka učitelka Balzerová rozdá maturitní otázky:“…dvě žákyně píší téma číslo čtyři, to je ‚brigádnická činnost členů SSM na naší škole‘...“, Trojan senior v instalatérském plášti v přestrojení za primáře.... ÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ (vyju). Ovšem soundtrack, ten je velmi pěkný: K maturitě fůra starostí, miluji tě křičím radostí, mozek znova vnímat přestává, kantorova slůvka laskavá ou, ou, ou. Flinta v žitě, průšvih konečná, miluji tě vzpoura zbytečná. U všech všady, znám ty rady vážení, o tom co se v mládí naučíš. Spím jak špalek dál jsem dalek zmoudření, jež se mění v úctu k papučím. A tak zvon,zvon,zvon, zvon posledního zvonění, přeci zvon zvon, zvon, zvon v tuto chvíli pramení. K maturitě léty dotlačen, miluji tě,píšu do mračen. Žralok v botě, víno nakyslé, o životě vím už taky své ou,ou,ou. V naivitě džín či ve froté, miluji tě brácho živote, s kůží zdravou,projdu vřavou zkoušení, všechny o tom záhy přesvědčím, něčím budu navzdor trudům vážení, i když nevím stále ještě čím, i když nevím stále ještě čím. Ó jééé...

plagát

Caligula (1979) 

Konečně taky někdo natočil kultivovaný pornofilm pro nás intelektuály.

plagát

Nebožtíci na bále (1979) (TV film) 

Tahle humoreska od Ladislava Fukse je nejlepší jako audiokniha/četba na pokračování v podání Viktora Preisse.

plagát

...a rána sú tu tiché (1972) 

Tohle byl Fedotu Jevgrafovičovi čert dlužen. Žádal velení o vojáky, kteří nebudou chlastat vodku a neotočí se za každou sukní a oni mu poslali - ženské! Oddíl dělostřelkyň na doplnění stavu posádky protiletecké obrany. Z toho pochopitelně vznikne spousta komických situací. Veškerá legrace a kočkování mezi vojandami a velitelem ale náhle skončí, když jsou v noci napadeni německými messerschmitty. Scéna, která mi utkvěla v paměti: jedno letadlo je sestřeleno, katapultují se z něj letci a na padácích letí dolů, voják Osjanina je drží na mušce, stále má protiletadlový kulomet natočený jejich směrem a sleduje je skrz zaměřovací kříž s takovým zadumaným výrazem ve tváři, za ní ostatní ženy debatují o tom, jestli letci spadnou spíš do lesa nebo do vody a najednou Osjanina sešlápne kulometný pedál a rozstřílí oba německé parašutisty na sračky. Nedlouho po této události jsou v lese nedaleko posádky objeveni Němci a velitel v čele oddílu žen je jde zadržet nebo zlikvidovat. Dál nebudu prozrazovat. Film ...a jitra jsou zde tichá je dost smutný, je nespočet možností, jak filmovými prostředky ukázat na nesmyslnost války, tady jsou divákovi představeny ženy a jejich osudy, sny, rodiny, muži, milenci, některé vojandy jsou dokonce tak mladé, že ještě ani žádné muže neměly a tyto ženy jsou pak odvedeny na válečná jatka. http://www.youtube.com/watch?v=XE-7KA3nwZo

plagát

Hoří, má panenko (1967) 

Spolek připitých hasičů se pod vlivem okamžité inspirace z časopisu rozhodne na svém plese zvolit Královnu krásy, nominované slečny si to ale rozmyslí, a tak je hasiči musí nahánět a na pódium dovléct násilím. Tahle scéna je NESKUTEČNĚ trapná, TAK neuvěřitelně vtipná!, tohle je přímo kulervoucí humor. Miloši Formane díky za ten úsměv, lépe řečeno díky za tu od nekontrolovatelného záchvatu smíchu namoženou bránici :-D

plagát

Kdo chce zabít Jessii? (1966) 

Pokud bych měl tento film stylově okomentovat, tak asi komiksovou bublinou s textem: *BOMBA!* nebo *SUPER!* nebo *ŠPICA!*. Originální oldschoolová komedie, my chlapi si navíc můžeme zaslintat nad dokonalou krásou ženy-Bohyně Olgy Schoberové.

plagát

Silvestr 1979 - Hrajeme si jako děti (1979) (relácia) 

Estrádní zábava z husákovského normalizačního Československa, vytvořená nahnáním tehdejších celebrit do jednoho televizního studia, kde si navzájem předvádějí trapné dětinské scénky, zpívají na play back, vyprávějí nevtipné vtipy a sledují vystoupení přiteplalých tanečníků… Mám z toho stísněný pocit, že se všichni museli povinně bavit a kdo se neřehtal a netleskal, ten si koledoval o pěkný škraloup v posudku. Jiří Štěpnička několikrát stěží potlačil zívnutí, což mu myslím zachránilo život. Přesto jsem to dokoukal celé a ještě uložil na flešku. Takže co? Guilty pleasure? Nejspíš ano.