berusche

Oscarová proměněná nominace budiž mému romantickému herci k dobru, ale já měla raději Matthewa v těch původních rolích (přeci jen s těmi 20 kg a svaly navíc vypadá lépe). Je pravdou, že on a Leto dotáhli snímek výše než samotný scénář nebo námět. Na mě totiž zas tak silně nepůsobily, určitě ne na tolik, abych to hnala výš než je zdrávo. Ve své podstatě je film o takovém klasickém klišé "se silou vůle dokážu cokoli". Můžete hlavním hrdinům fandit, ale víte, že ani síla vůle je nezachrání. Je tedy předem daná linie, kterou snímek jemně obchází, a to vskutku elegantně, neboť netlačí na pilu tak jak bylo možné. Možná, že pokud by vás nadchlo to, že biografie ukazuje, jak boj na poli lékařství s touto chorobou začínal, máte v kapse hvězdu navíc, já ji neobětuji.

Jasmína není žena z lidu, má jiné trable, vyznává jiné hodnoty a nutno dodat, že bez věkového omezení je podobenství takových hlavních hrdinek v této části společnosti stejné a v běhu časů neměnné. Tím dává snímek jasně najevo, že nebudete hledat linie shodující se s vaším životem, ani nemůžete čekat vystřízlivění hrdinů či morální poučení, ale budete se dívat na tragický úpadek založený na zdánlivě možných rodinných tragédiích. V porovnání s naprosto odlišným prostředím druhé hrdinky vidíte vše v jiných barvách, než kdyby byl příběh jen o Jasmíně (klobouk dolů, tyhle opačné situace se vydařily). Cate Blanchett se geniálně vžila do role maniodepresivní paničky, která hledá, i když vlastně sama neví co. A tak udělala z vcelku nenápadného díla výborný dramatický snímek. Samozřejmě, nebudu opomíjet Allena, a také se přidám k davu, který tvrdí, že jde o jeden z jeho nejlepších snímků.

Otázka není, zda je to dobrý snímek, otázka je, o čem snímek vlastně je. Na můj vkus příliš překombinované všemi možnými důležitými momenty za 30 let, příliš rodinných tendencí a potažmo snahy o individuální rozbor osobnosti a vcítění se na základě hloubavých očí. Tak to jste si ale měli vybrat, o čem budete točit. Takže, pokus, jak se biografie tak trochu točit nemá.

To je jedová slina sem, jedová slina tam...a já žádný pouštět nebudu, protože mně se to líbilo. Je mi úplně jedno, že je to nemorální nebo to ukazuje svět v jeho pokřivených lajnách (a že těch tam teda bylo). Hrajeme si na to, že nás to překvapí, nebo si stojíme za vlastními morálními zásadami, že nás by teda prachy ani náhodou nezblbly? Mě teda jo, a je jen otázka, zda bych se za to styděla nebo by mi to jako tady Jordanovi bylo úplně jedno. Tak se tak neškubejte a nepouštějte to svým dětem. To je vše k morálce. K filmu můžu říct, že jsem neměla potřebu to stopnout a jít se vyčůrat, v mých očích je to velké plus aneb kolik toho dokážou dobrý scénář, přesvědčivé výkony a režisérské umění.

Je tolik málo snímků, které pohladí, že jsem vždycky moc ráda, když se k něčemu takovému dostanu, a to vlastně vždycky úplně náhodou. Po celou dobu trvání stopáže jsem se snažila rozklíčovat systém rozvážky a to by v tom byl čert, aby neexistovaly návody. Ale světe div se, jsou prostě věci, které se nedají vysvětlit. Snímek je v podstatě o náhodě, která ovšem hraje hlavní roli. To dává postavám jisté kouzlo, na které se dobře kouká. Dalším plusem je vlastně fakt, že není postava, která by vás obtěžovala nebo vám lezla na nervy, nikdo nehází nikomu klacky pod nohy, každý jen přemýšlí nad tím, jak by mohl být jeho život lepší a že někdy stačí málo. A tahle myšlenka má tak pozitivní dopad na vaše smýšlení, že odejdete z kina s dobrým pocitem. Třikrát sláva a nešetřete nás do dalších let.

Vcelu dokonalou hru s divákem trochu kazí fakt, že dle pravdivé události musíte tušit, jak to dopadne. A je pravda, že já bych raději občas netušila, protože moment překvapení bývá to, co vás táhne až do konce. Snímek je vystavěn vcelku logicky, není příliš zdlouhavý, říká jen to, co musí a poměrně ladně zapojí nezbytně nutné informace. Trochu mě teda překvapila role našeho Brada, to jsem se vážně musela smát, přišlo mi to, vzhledem k faktu, že se podílel na produkci, jako vymodlená a vyprosená role, která sice má své opodstatnění, ale mohl ji hrát jakýkoli jouda z USA. Přesto, snímek rozhodně není milou výplní na nedělní odpoledne, myslím, že přímo vybízí k projekci v kině, která unese tíhu skvělé jižanské atmosféry a hudby, což domácí promítání prostě nenabídne.

Ze sledování se v tak v polovině pasáže stane hledání, a to hledání pravé reality, která se ve výsledku odvíjí od předem dané linie. Proč ne, ale musím říct, že už jsem viděla lepší.

Jako kriminálka, od které nic nečekáte, jen to, že má být kriminálkou na večer, své očekávání splní jednoznačně. Spousta z nás také ocení duo Jackman, Gylenhaal, ale upřímně, za životní roli se to dá považovat pouze v případě Gylenhaala, který mě naplnil dobrým pocitem z kriminalisty bez větších projevů emocí, bejčícího a vskutku chladného, když na to přijde. Jackman je halt v mých očích pořád Van Helsing s ocelovou krví a pěstí, nějakou dobu potrvá, než mě přesvědčí, že i on dokáže na plátně trpět, aniž by tahal z bláta francouzskou vlajku. Chybou na tomto slušně provedeném díle, které do detailu zvládne diváka nést na vlně atmosféry, která je hutná, je to, že ho nedokáže nést na vlně nevědomí. Tím pádem to v polovině filmu nabere spád, který divák kriminálek dobře zná, aneb pravidla Hříchů pro pátera Knoxe byla opět potvrzena.

Já jsem vlastně byla překvapena. Čekala jsem klasický romantický snímek. Všechno se ale přehnalo hrozně rychle a já přemýšlela dost dlouho, o čem bude zbytek stopáže. A zcela upřímně mě ten zbytek dojal. Po dlouhé době. A to stačí k tomu, abyste si představili, jak moc se mi to líbilo. Dojemný a poutavý scénář za to totiž stojí, a to i bez cestování časem.

...a tady se dostávám k tomu, že čeho je moc, toho je příliš. Domnívám se, že obrovskou snahou přinést další Dogville nebo Antikrista jsme se dostali k tomu, že koukáme na druhý snímek, ale trochu cítíme, že některé momenty jsou zbytečné. Tady ruka pana režiséra vedená jeho scénářem nakombinovala věcí příliš mnoho, sonda se přestala vyvíjet a my jen koukáme na to, že tam, kde by starý Lars měl co říct, je tak trochu spíš ticho. Z celé téhle části stojí za to jen přeměna Joe s novým povoláním a závěrečným monologem Seligmana o ženské vině (a že ten teda byl)! Skoro mohu s klidným svědomím říct, že na díly se úplně jednoduše můžete koukat odděleně a o moc nepřijdete (nedomnívám se tedy, že smysl vám dají až oba díly najednou). Závěr druhé dílu snad ani nemohl překvapit, na každé straně musí býti poražení, tak je to vždy. A proto se dočkáme závěrečného finále, které překvapí málokoho. Příště bych tedy ocenila méně reklamy, měně stopáže a více snahy zavděčit se fanouškům, než zvítězit nad rozpočtem.