FISSSH

Jako rusofilka dát míň nemůžu a ani nechci. Je sice pravda, že ten film je místy až moc dlouhý, jenže pro spoustu lidí taky jediná možnost, jak se do Ermitáže dostat. Glinkova mazurka je nádherná a takový zvláštní je i samotný konec plesu, kdy jedna šlechtična říká druhé: "Mám pocit, že je to poslední ples v mém životě..." No a když si domyslíte, co všechno přišlo potom... Prostě nádherně meditativní film...takový ruský, no...

Jedna z mála věcí, na kterou se dá dívat i teď...a vlastně jsem to poprvé viděla vcelku až při nedávné repríze a moc se mi líbila scéna, kdy Oldřich Kaiser při poloodhrnuté oponě komentuje výkony tanečnic.

Tohle je součástí mé paměti coby mrněte a neomrzelo mě to dodnes...tím spíš, že občas se v tom poznám i sama.

Myslím, že téhle inscenaci takovýhle malý formát prospěl a taky by to asi bylo dost zajímavé divadelní zpracování (pokud je a já o tom nevím, tak se omlouvám) Hlavní pozornost na sebe zcela zasloužené strhává Boris Rösner, Jaroslav Satoranský vedle něk působí jen lehounce nevýrazně.

Není to špatný film - jen bych to chtěla někdy vidět v kině...podle toho, jak jsem vyšilovala u televize si svoje reakce naprosto neumím představit.

Jedna z lepších komedií 40. let. Doporučuju.

Začátek filmu neodbytně upomíná na Gladiátora, který se tu zřejmě nepokrytě inspiroval - až na to, že tady císaře neuškrtili, ale otrávili...Jinak monument ve stylu historických velkofilmů, tak něco ala Ben Hur. Ve spojení s Ben Hurem musím hlavně upozornit na S. Boyda, kterého jsem tu snad poprvé neviděla jako padoucha. Pokud se k tomuto filmu kdokoli z vás dostane, vřele doporučuju,

Uznávám, že je spousta vymakanějších filmů, ale pro mě to je tak trochu nostalgie, a to zas tak stará nejsem.

Věrohodnost nemůžu soudit, knihu jsem nečetla (stydím se!!!), ale už jsem viděla lepší filmy.

Přesně romantická komedie na Vánoce, jak má být. Ale při prvním shlédnutí jsem měla trošku zmatek v postavách. Chce to prostě vidět víckrát...