NiWi

Řemeslně velmi kvalitně odvedená noční můra všech arachnofobiků. Klaustrofobická atmosféra uzavřeného paneláku postupně hemžícího se osminohými zmetky je opravdu intenzivní, a vůbec nevadí že příběh filmu nenabízí závratné tempo. Pavoučci i pavouci jsou jako živí, a Vaniček se hned svým debutem zařazuje do vysoké hororové ligy. Ostatně jeho talent už rozpoznali Warneři, kteří mu dali na starost další Evil Dead. Kamenem úrazu se tak nakonec stává "překvapivě" chování postav, které je občas přinejmenším nelogické, a v závěru pak vyloženě na přesdržku a bohužel to zanechává mírnou pachuť za jinak velmi intenzivním zážitkem. Přesto hodnotím nadprůměrně a Vanička si zapisuji jako někoho jehož další práci má smysl sledovat s očekáváním.

Garfield je moje dětství, takže mi bylo úplně fuk že sem jako dospělej seděl sám v sále na filmu pro děti. A nový Garfield opravdu je pro děti, ať už stylem humoru, nebo jednoduchostí děje a vyprávění. Některé gagy pobaví, ale není to žádný zázrak, a obecně je to velice průměrné. Na druhou stranu emoce fungují opravdu na jedničku, a je to silná stránka filmu. Hraný Garfield tak u mě pořád zůstane na prvním místě, ovšem tento nový animák nedělá značce vůbec ostudu.

Alex Garland servíruje film žánrově odlišný od své dosavadní tvorby, ovšem jeho rukopis nikam nezmizel. Symbolismus a metafory nahradilo syrové drama, které varuje před lhostejností a před tím, kam může zajít polarizace společnosti. Válkou rozštěpené Spojené státy vnímáme skrz optiku několika odlišných postav a díky tomu prožíváme více druhů emocí. Garland je navíc šikovný režisér a jeho pohled na rozvrácenou krajinu dokáže lusknutím prstů vyvolat melancholii či nahnat mráz do zad. Napětí se dá krájet a hereckým výkonům není co vytknout. Válečné téma tak bývalému spisovateli sedí stejně jako mysteriózní sci-fi a dokáže ho pojmout svým osobitým a přemýšlivým stylem, což je přesně to, proč se vyplatí vyhlížet každou jeho další premiéru.

Bláznivý akční výplach plný krve, střílení a nezajímavých postav. Z Billa Skarsgarda akční ikona nebude, i když on je tu ten nejmenší problém. World building je nulový, takže vám už od začátku nezáleží na jediné lidské postavě, a vše zachraňuje brutalita a drive akčních scén.

Sportovní drama, které ale není tolik o sportu jako o milostném trojúhelníku, jehož vývoj sledujeme zábavnou retrospektivou, zatímco se v současnosti odehrává strhující finále tenisového turnaje. Celý film neskutečně táhnou jak skvěle napsané, tak i skvěle zahrané postavy. Zendaya je bezpochyby jednou z největších mladých hvězd současnosti, a ne jen díky svému stylu oblékání. Film nenese žádné velké poselství, jako to bývá v těchto sportovních dramatech zvykem, což ale ve výsledku ničemu nevadí, protože vztahový progres ústředního trojúhelníku funguje perfektně od začátku až do konce. Stejně tak časté střídání sympatií a antipatií k daným postavám je obdivuhodně dynamické. Jako divák prožíváte co chvíli nějakou změnu emocí, a po téhle stránce to funguje velmi dobře. Scény podkreslené výrazným elektronickým soundtrackem jsou pak highlightem filmu, a podtrhují fakt, že vztahy jsou také vlastně jedna velká hra. Luca Gaudagnino snad ještě neudělal film, který by nepůsobil osobitě, sebevědomě a kreativně, a Challengers jsou pro mě zatím jeho vrchol.

Pokud se vám předchozí díly líbily, líbit se vám s největší pravděpodobností bude i tento. Ve mě však zvolený styl a full action mode vzbuzuje určitou nevoli. Je to celé extrémně šílené, akční, tvůrci chrlí jednu bláznivou scénu za druhou, a rozhodně to má tempo a nedovolí vám se nudit. Jak Edwardsova Godzilla, tak Doughertyho King of Monsters však v sobě měli alespoň záblesk realistické osudovosti. Mytologie kolem titánů se v rámci možností držela při zemi a měla pevné kořeny. Nové impérium nám servíruje neobjevené civilizace, mýtické bitvy a proroctví kterým chybí pevná půda pod nohama. I přestože už Godzilla nepůsobí jako zvíře na které si můžete sáhnout, ale spíše jako marvelovský hrdina z komiksů, pořád vás dokáže slušně zabavit. K tomu přidejte o něco lépe zapamatovatelné lidské postavy, hromadu akce, a také spoustu nových příšer, a máte přesně ten šílený akční výplach který chcete v pátek večer s kamarády vidět.

O 10 minut menší čekání na jedno bafnutí než ve dvojce.

Tentokrát 90 minutové čekání na jedno bafnutí.

Zbytečně dlouhá vykrádačka It Follows, která ale trpí na stejné žánrové neduhy jako x dalších hororů. Napětí docela funguje, technicky to je taky slušné, ale postavy jsou až na tu hlavní nezajímavé a druhořadé, a vlastně původ toho celého "zla" není nijak originální ani nápaditý + ten "úsměv" je teda daleko víc směšný než děsivý. Upřímně nemám páru jak tahle rutinní srágora mohla vydělat to co vydělala.

Indický John Wick "origin" od toho nejméně pravděpodobného. Nenechte se však zmást, protože zde nenajdete opulentní přestřelky a mafiánské prostředí. Manky Mén je technicky a režisérský skvěle zvládnutá prvotina, kterou Dev Patel až překvapivě dobře drží v rukou, a zdatně zvládá řemeslnou i režisérskou stránku. O to větší uznání si zaslouží i za velmi solidně odehranou hlavní roli. Příběh udržuje osobní rovinu, nesnaží se o rozmáchlou výpravu a pouze nastiňuje situaci v zemi, a postupně skrze útržky i motivaci hlavního hrdiny. Dějová struktura se nijak neodlišuje od podobných typů filmu, ale snímek na to netrpí a tempo nijak nedrhne. Souboje jsou surové a neuhlazené, doplněné o rychlý střih podporující skutečnost, že se nejedná o uhlazené bojovníky, ale o trochu lepší rváče. O jakékoliv originalitě se nedá moc mluvit, o to pevněji však Opičí muž stojí na zemi v rámci žánru. Dev Patel si tak do budoucna rozhodně zajistil místo tvůrce, jehož filmy budu vyhlížet s předstihem.