ostravak30

Když velkoryse pominu fakt, že Frigo v balonu stráví jen pár minut, tak mě přišlo zajímavé například to, že tvůrci filmu použili slavné melodie místo klasického amerického drnkání či černošské hudby. Děj je pak lehce originální. Zatím jsem neviděl žádný film z tehdejší doby, který by se odehrával v divočině.

Ach jo, když chlapa popadne druhá míza a nechá se oblbnout štíhlou, dlouhonohou, prsatou blondýnou a ještě do ní začne cpát těžce vydělané peníze. A ona je ráda schlamstne. Aby pak nakonec zjistil, že doma je doma. Neboť žena mu i večeři uvaří a doma má prostě to rodinné zázemí. Já bych to Janu Hrušínskému i věřil. On v pozdějším věku hrál neustále ňoumy nebo tupé blbce středního věku. Horší je to s Brožovou. Tu jsem nikdy nepovažoval za kvalitní herečku. Naštěstí to nebyl film o manželských klišé. Manželka totiž také někoho má a ze slečny se vyklube duchovní vůdkyně. Možná, že s lepším obsazením by to dopadlo ještě lépe. Tohle byla taková pitomost, která nenadchne, ale ani neurazí. Ovšem některé ty dialogy? "Lyže? To už je zase sníh?"

Jak už to tak bývá, Vladimír Menšík oživil jinak nezáživnou povídku. Ale stejně to na víc nestačilo.

Polská krev vyniká velmi povedenými kulisami a kostýmy. Hrají v ní vynikající čeští herci, takže to ani nemohlo dopadnout jinak než dobře. Já ale operet moc neviděl, tohle je vlastně má druhá. A příznivcem jich ais nezůstanu. Jen málo co zpěvákům rozumím. František Filip však ty historické věci umí. Jako zajímavost uvádím, že když Kateřina Macháčková jako služka nosí na stůl, tak se dveře samy otevírají, neboť má plné ruce. Zajímavé ale je, že se i samy zavírají.

Na mě skutečně z příběhů s detektivem Klubíčkem dýchá atmosféra první republiky a do zabrání státu nacisty ještě něco příjemného na té době. Ovšem co se děje v příběhu, nad tím mi opravdu zůstává rozum stát. Objevená mrtvola si leží v bedně a postupně se na ni chodí dívat všichni z okolí. Ještě, že jde kolem inspektor Klubíčko, jinak by asi zůstala k objevení ještě zbytku Prahy. A pokračuje to dál. Než se vůbec začne vyšetřovat, řeknou si všichni, co kdo kdy a kde dělal a pak se trochu vyšetřuje. Začátek je nesmírně zdlouhavý a konec naopak strašně jednoduchý. Vše vlastně zařídí výslechy a brilantní dedukce inspektorova. Chybí napětí.

Já teda nebudu tvrdit, že dvojka je horší než jednička. Podle mě jsou úrovní na stejno. Major Maisner je v Byl jednou jeden polda inspirován POlicejní akademií, ale v Byl jednou jeden polda II - Major Maisner opět zasahuje! jsou americké westerny. Jinak ovšem druhý díl je více méně bez nějaké várazné dějové linky stejně jako v úvodním díle. Faktem ale je, že zatímco v jedničce Maisner alespoň měl nějaký cíl, ve dvojce je jím pouze převzít vedení, což mu ovšem do klína padá skoro náhodou. Vtipy jsou opět na úrovni inteligenčního kvocientu Kuřete. Jediné co se dá ještě ocenit je fakt, že není moc filmů, které by se zčásti odehrávaly v zahraničí. Filmařům se asi vyplatilo vypravit se do USA. Anebo poslali na dovolenou jen Ladislava Potměšila a nechali mu k dispozici kameru, kdo ví, alespoň tak na mě ty záběry působí. I tak je to ale v Česku spíše výjimečná záležitost.

Je to sice opět studiová specialita, ale pan Brodský a jeho hlas se do pohádek vyloženě hodil a lidové písničky taky neurazí. Zrovna ty songy jsou další důkaz, že netřeba vymýšlet bůhví jakou hudbu, když už mnoho pěkného pro děti složeno bylo.

To je vůbec nejhorší, když je v rodině obětavá matka, babička a působí vlastně jako služka a najednou služkou být přestane. A rodina se může zbláznit. Jen díky výraznému obsazení si hra zaslouží tři hvězdy, ale jinak jsem se zase příliš nebavil. Nicméně televizní komedie není dlouhá.

Hned úvodní barevné titulky ve mě iniciovaly bláznivou komedii či film pro homosexuály. A ani jedním snímek není. Je to směsice příhod na téma mateřství, rodičovství anebo co se může všechno stát. Typická česká matka je ta, která strašně touží po dítěti, aby byla vzápětí nehorázně překvapená, že dítě znamená dost povinností a práce a jí to vlastně nebaví. Ať žijí babyboxy a dětské domovy - v tom lepším případě. V tom horším skončí dítě jinde. Zlatá střední cesta jsou pak výčitky manželovi, že se stará doma a užívá si v práci pohodičku, zatímco žena je sedřená do úmoru. A následuje stesk po práci. Pak to muž vezme do svých rukou a jede to jako po másle. Tak nevím, vyjmenoval jsem všechny klišé zobrazená ve filmu? Jen by mě zajímalo, kolik žen to doma opravdu nebaví a kolik mužů ví, kde mají doma plínky. Zcela jistě se v tom nějací lidé najdou, ale jinak je to spíše průměrný film nepřinášející nic nového ani velikou zábavu. A k tomu střih jak na horské dráze.

Zajímavá sorta herců se sešla jako parta přátel. A k tomu jsou zajímaví charakterově. Každé období - dekáda - desetiletí, v našich filmových dějinách je nějaké. Toto období by se dalo charakterizovat jako období filmů o třicátnících nebo obecně lidech středního věku, kteří nevědí co se svým životem. Podobných filmů se v té době natáčelo dost. Tento snímek působí od počátku jako dokument, což mu dává jistou věrohodnost. Například i výpovědi jednotlivých aktérů, zatímco děj běží nebo přímo do kamery, je zajímavý. Spojené jsou s tím i záběry zírající do budoucnosti postav. Bohužel musím souhlasit, že čím víc svobody tato doba nabízí, tím víc zoufalí lidé - a nejen mladí, jsou. Neví jak dál. Co s životy. Co chtějí v životě dělat a jak žít. Hodně se přemýšlí o smyslu života a čím život vyplnit, aby skutečně byl naplněn. Smutnější je fakt, že snímek dostává každým rokem větší a větší logiku než v době natočení.