W.Goldfinch

Je to jako číst Malého prince, ale lepší. Ultimátní feelgood road movie, s jednou z nejpamátnějších rolí Garyho Oldmana. Taky bych chtěl, aby mi jeho O. W. Grant splnil jedno přání, i když bych toho později dost možná litoval :)

Podobný věci by nejspíš točil Nicolas Winding Refn, kdyby měl vkus. Nejradši bych si nafackoval, že jsem si tuhle hypnoticky pomalou, ale opravdu zábavnou cestu peklem nepustil mnohem dřív. Film má opravdu nádhernej audiovizuál. Díky barevným filtrům a scenériím spoustu scén působí, jako by vypadly z nějakýho uměleckýho osmdesátkovýho fantasy ze subžánru meč a magie. Cage je tady navíc ještě o stupínek větší magor než obvykle, takže o pořádnou porci maniakálního přehrávání není nouze. Takhle si přestavuju, že to vypadá, když má člověk špatnej trip.

Docela snesitelný ročník. Highlightem večera bylo Goslingovo entuziastické vystoupení.

Novodobá vánoční klasika, kterou si stejně jako Wonku budu pouštět každý rok.

To půlku života nesnažíte jeden film a když ho pak vidíte znova, zjistíte, že je vlastně moc fajn.

Na základce ani na gymplu jsem se o historii nedověděl tolik jako z Hodiny dějepichu. Studna umí jednoduše a zábavně přiblížit složité historické události a Terezka to báječně komentuje... a taky je hrozně hezká.

Kdyby kluci neposílili mojí lásku ke kinematografii, možná bych dnes místo filmové vědy studoval něco lukrativnějšího :) Pět jezevců z pěti.

Mijazakiho filmový debut může hrdě stát vedle jeho nejslavnějších ghibliovek. Od malička mám slabost pro tyhle dobrodružné příběhy plné akce, humoru a romantiky, které se dneska už vlastně netočí a tak mi vždycky zaplesá srdíčko, když podobný zapadlý klenot najdu. Navíc vyšel v době, kdy nevadilo, že všichni v dětském filmu kouří. Jednoduše láska na první pohled.

Je to takový milý dětský příběh o první lásce, kde se občas vysává krev sousedům, kteří jsou vlezlí a trhají hlavy dětem, co někoho šikanují (tudíž vždycky zaslouženě). Velkým plusem je navíc nádherná kamera van Hoytemy, jenž tady ukazuje, že ty skills měl prostě odjakživa.

Už u Austrálie mi přišlo, že se Luhrmann trochu snaží přiblížit Návratu krále. Zdála se mi totiž hrozně dlouhá, s přílišným množstvím konců (což teda u Jacksona nevadilo). Díky rozdělení na jednotlivé kapitoly tohle přestává být problém a vůbec to nepůsobí dojmem, že by byl film rozstříhán na náhodných místech. Faraway Downs je audiovizuálně nejméně agresivní Luhrmannovka, kde se ždímají emoce ještě trochu více než je u něj zvykem. Výsledkem je tak jeho asi nejslabjší dílo, které je ovšem pořád příjemné sledovat.