Grimaldi

Velice pravděpodobně jsem si na své první filmové setkání s Ingrid Bergman měl zvolit něco kvalitnějšího než televizní snímek z šedesátých let. Přesto bych chtěl říct, že její herecký výkon byl famózní. Na to že po celou dobu i když kratší stopáže nesleze z platná, a vše s čím si vystačí je víceméně jedna místnost a telefon, jen dokazuje její velký talent. Bohužel divadelní hra která byla snímku předlohou, potažmo její příběh si naopak moc velkou chválu z mé strany nezískává. I když jsem nakonec vlastně rád, že jsem si The Human Voice pustil, na divadelní hru bych si rozhodně nikdy nezašel.

První Slepičí úlet byla fajn dobrodružná podívaná se zajímavým hlasovým obsazením a dobrým příběhem. Po velkém úspěchu mi bylo dlouholeté odmítání Aardmanu natočit sequel popravdě sympatické. Doba se ale mění a tak jsme po 23 letech dostali pokračování o kterém si nejsem jistý že ho někdo vůbec chtěl, ale budiž. Jenže tam kde jsme prvně měl pocit, že se dívám na film vhodný pro děti i dospělé, tady teď dostáváme jen příběh plný stereotypů o rodičích a dospívajících dětech a ono dobrodružství i střet se zlem z dob minulých vychází naprázdno. Pořád se jedná o fajn film na nedělní rodinou projekci, ale když mi jako to hlavní co mi film dal bylo navození chuti si objednat kuřecí nugetky se sladkokyselou omáčkou, líp hodnotit opravdu nedokážu.

Nikdy jsem Davida Finchera nevnímal jako svého oblíbeného režiséra. Ale jako tvůrce co na plátno přináší po všech stránkách kvalitní filmová díla to ano. Po zhlédnutí Killera ale najednou o jeho tvůrčích schopnostech začínám dost pochybovat. Když si totiž vzpomenu jaké temné, dravé a hlavně zajímavé snímky v minulosti točil, musím jenom kroutit hlavou. Abych to zkrátil, už dlouho jsem se u nějakého snímku takhle nenudil. Film stejně jako hlavní postava je naprosto bez emocí. A já měl díky tomu problém film vůbec dokoukat. Je zjevné že celý film je díky svobodě ze strany Netflixu přesně takový, jaký ho chtěl Fincher mít. Což plně respektuji, mně to nesedlo a díky tomu pochybuji jestli si nějaký jeho případný budoucí i případně nestudiový film kdy pustím. U Killera ale vím zcela jistě, že už znova rozhodně ne.

Pokračování Street Fightera už bohužel není tak dobré jako první díl. Jasně, akce je pořád skvělá, ale je jí méně. Méně času na plátně má i samotný Sonny Chiba, na jehož úkor dostávají prostor vedlejší postavy a bohužel i opravdu zbytečné a hlavně zbytečně dlouhého flasbacky z prvního snímku. Kromě toho jsem měl i problém s dějovou návazností některých scén. Tsurugiho návrat je tak o úroveň horší, přesto ale jeho zhlédnutí považuji za dobře strávený čas. Snad se třetí díl kvalitou vrátí ke svým kořenům. Jako divák v to dost doufám.

Mé poznávání japonské kinematografie mě konečně zavedlo k jedné z jejích největších legend nejen v rámci bojového umění. Protože Sonny Chiba je nejen skvělý bojovník, ale i herec. A tady sice hraje hlavní roli, ale jeho Tsurugi není někdo, komu budete od začátku do konce fandit, spíš naopak. Zkrátka zabiják co se s nikým moc nepáře, řešící většinu problémů svými pěstmi. Je to místy krvavé, brutální a v rámci možností velkolepé. Plně teď chápu oblibu tohoto snímku u Quentina Tarantina. Já měl přeci jen trochu problém s morálním kodexem hlavní postavy, což mi spolu s několika dějovými nesrovnalostmi znemožnilo mu na sto procent fandit v jeho cestě za pomstou. Jinak se ale taky řadím mezi fanoušky Street Fightera a dost se už těším na pokračování.

Pro mnoho fanoušků jedna z těch horších řad, já jí ale naprosto zbožňuji. Souhlasím s kritikou ostrova vykoupení, který byl absolutně k ničemu a ochudil nás o soutěže o odměnu, ale hra kterou předvedl vítěz této série byla naprosto úchvatná, dokonalá. Hodně vítězí pomohl zbytek obsazení, který byl spíše průměrný, ale i tak se jedná o mého nejoblíbenějšího vítěze a tudíž nemůžu hodnotit jinak.

Musím říct, že mě čím dál tím víc baví si doplňovat svou znalost hongkongského filmu i skrze spíše lokální hvězdy. A jednou z největších byl v průběhu osmdesátých let bezesporu Yuen Biao. Tento jeden z „bratrů“ Jackieho Chana je na západě znám jen spíš jako vedlejší postava z Jackieho filmů, ale na domácí půdě měl i svou vlastní, relativně úspěšnou kariéru v hlavních rolích. Zde se spolu s Maggie Cheung objevuje v hongkongské variaci na Highlandera, a já si to téměř po celou dobu užíval. Je zde mnoho skvělých akčních scén, které jsou doplněné na můj vkus až přehnaným násilím ze strany záporáka, ale jinak u mě převládá velká spokojenost. Určíte dejte filmu šanci, možná budete sami překvapeni, jak moc je fajn.

Asi jsem po všech těch nadšených ohlasech čekal mnohem víc, než mi film mohl dát. Nebo snad za mé průměrné hodnocení může má vysoká obliba verze z roku 2005. Tak či onak mě barevně kouzelné zpracování s jako vždy herecky skvělým Chalametem a překvapivě vtipným Grantem nedokázalo tzv. chytit za srdíčko. Což se dle hodnocení a tržeb naštěstí pro tvůrce u většiny diváků povedlo. Možná kdyby reklamní kampaň nezastírala že se jedná o muzikál, což je informace kterou jsem před návštěvou kina měl, asi bych k snímku přistupoval více pozitivně naladěn. Na sklonku roku 2023 vznikla pro mnohé nová vánoční klasika, ale já si ji sám od sebe znovu už nikdy nepustím.

Sly je stejně jako například Arnold absolutní legenda nejen akčního žánru. A i když bych ho v rámci této dvojce zařadil těsně na druhé místo, za dokument o jeho životě jsem opravdu rád. A ono se skutečně víc než co jiného jedná o dokument zaměřující se na jeho dětství, rodiče a všechny problémy s nimi spojenými. V druhé půli se naštěstí přeci jen trochu dostaneme i k filmům, ale snímek bych rozhodně doporučil ne fanouškům Stalloneho filmů, ale fanouškům jeho samotného.

Jackieho mám jako herce a kaskadéra v jednom opravdu moc rád. Stejně jako my všichni ale už ani on mladší nebude. I když je tedy naprosto v pořádku že od akční polohy se čím dál tím víc snaží přeorientovat na serióznější role, zdejší milé drama točící se hlavně okolo rodiny a přátelství s výjimečným koněm, si mě získat nedokázalo. Během sledování jsem totiž stále měl radost, že i dnes si můžu pustit nový film Jackieho Chana, jen už ta radost byla většinově z toho, že Jackie pořád žije a točí, kdežto v minulosti jsem měl radost z toho, co na plátně předvádí. Každopádně pokud se Jackie v budoucnu ještě v něčem zase objeví, já u toho určitě budu.