Renfield

Plán zločinců byl sice poněkud zbytečně složitý, ale k budování napětí přispěl dokonale. Příběh je totiž perfektně napsán, jeho první polovina je spíše konverzační předehrou, ovšem opravdu výbornou konverzační předehrou. Tato část mě bavila ještě více, než samotný závěr. Neustálé návštěvy dvou "zločinců" a jednoho skutečného, převleky, perfektně napsané dialogy a postupné zamotávání děje. To vše dokonale graduje do finále, kde už na dlouhé konverzace není místo, někdo hraje o vše, někdo o panenku. Finále je více o až hororové atmosféře, o chytrém využití slepoty hlavní hrdinky, v jejíž roli je Audrey Hepburn perfektní. Za to její filmový manžel by za své chování k ní zasloužil... občas mi přišlo, že on je tu tím největším záporákem. Susy by měla do budoucna přemýšlet o zamykání dveří, neotvírání cizím lidem a především o rozvodu. 80%

Tim Roth je vážně příšerný a to ho mám jinde dost rád. Každopádně něco zajímavého na jeho "výkonu" přeci jen je, nepitvoří se ve všech příbězích stejně, jiný režisér je znát, v nejlepších dvou příbězích je dokonce snesitelný a to je co říct.Ten první má samozřejmě své jasné klady a dokonce ani příběhově to ještě není úplná hrůza. Líbila se mi jeho nadsázka a obsazení sabatu... tím ani tak nemyslím to herecké, ale spíše typy postav (hipísačka, gothička atd.). Druhý toho nabízí minimum, snad jen Teda zaseknutého v okně. Za to Addamsova rodina podle Roberta Rodrigueze, to už je úplně jiná liga! Antonio Banderas je jako Gomez, tedy vlastně "muž" dokonalý, překvapivě to stejné platí i o jeho jedinečných, znamenitě vychovaných dětech, především pak o Laně McKissack. Pointa, že ne všechen smrad musí vycházet z nohou, přeci dává smysl a závěrečná apokalyptická hořící scéna, je dokonalým uzavřením všeho. Tedy všeho, jednoho příběhu, ještě tu přeci máme tečku (nebo prst) hollywoodských rozměrů! Fantastické dlouhé kamerové jízdy, dokonalé dialogy a zásadní téma filmu. Jednoduše ani by tam nemusel být, přesto by ho každý poznal, Quentin Tarantino v řekněme odlehčené, ale zase výborné formě! Dokonalý závěr, který Čtyři pokoje, k těm čtyřem hvězdičkám přeci jen posouvá, ale je to těsné. Každopádně podpantoflák Bruce Willis před kamerou potěšil stejně, jako Andrzej Sekula za ní. 70%

Možná co největší divácké pochopení, až vtělení se do Vincenta van Gogha, bylo cílem Juliana Schnabela. Snad právě proto ta spousta promluv a úchvatných krajinných záběrů, které je často doprovází. Z tohoto pohledu mám pocit, že je to celé více než "pouhým" dokumentem, k němuž snad svádí především použitá kamera. Z ní jsem ze začátku nadšený nebyl, říkal jsem si, že například právě té krajině by klidná a promyšlená kompozice jen pomohla. Jenže tímto by se U brány věčnosti zařadilo mezi spousty dalších a to by byla škoda. Na pojetí filmu jsem si tak velmi brzy zvykl, líbily se mi použité filtry, velmi důležitá paleta barev i práce s hloubkou ostrosti a světlem. Ze všeho nejvíc ovšem právě ona netradičně zabíraná krajina a detaily tváří, či pronásledování hlavního hrdiny. Willem Dafoe je v jeho roli dle očekávání fantastický, dokonce do ní i typově sedne. Herecké obsazení je opravdu hvězdné, takže už jen jedno jméno, Mads Mikkelsen, sice v jediné, za to nejsilnější scéně. Kdyby měla pokračování, snad by nějaké to pochopení nakonec přišlo, v malém náznaku v ní přeci jen je. 80%

Luis Buñuel s něčím takovým těžko mohl počítat, ale v časech současné pandemie dostává film další rozměr a tím i další možné vyznění. Tolik přesně padnoucích odkazů a narážek, je to až směšné, já se bavil. Anděl zkázy možná má být spíše varovné drama, ale ten černý humor v něm funguje výborně. I když, jaképak drama, je to přeci satyra, satyra o lidech "z vyšší společnosti", která se téměř jednoduše může dostat na úplné dno. A zase tu máme možnou ještě budoucí podobnost, opravdu zajímavé. Celý děj se odehrává v až divadelním prostředí, což hercům očividně sedne, propad jejich postav je dokonalý. Navíc oceňuji i to, že jde vidět kam si chodí ulevovat, či různé pánské holení, dámské malování atd... v dnešních podobně laděných filmech, jsou často všichni stále krásní. Nebyla scéna s ovcemi lehce kanibalistická? Když tak přemýšlím nad jedním z možných vyznění... 80%

On ty části epizod (příběhy se to snad ani nazvat nedá) vážně někdo režíroval? Vůbec to tak totiž nevypadá, snad až na pár výjimek. Pocit z děje navíc ještě více zhoršuje zvolený styl vyprávění, nečtenář musí být ztracen. Časové skoky jsou tu běžné, mnoho "příběhů" i díky tomu vyšumí do prázdna. Postavy jsou, nic o nich nevíme a často se ani nic nedozvíme. Odbudou si své a zase zmizí, nebo nezmizí, což je u většiny z nich ten horší případ (obsazení). Pravdou je, že se ten režisérský bordel po třetí epizodě lehce ustálí a nějaký děj občas vidět jde. Jenže to zase platí pouze pro linii Geralta, která tu není sama. Totiž, když napíšu, že nejlepší herecký výkon předvádí Henry Cavill, musí být něco sakra špatně! I na něho jsem si několik epizod nemohl zvyknout, ale nakonec jsem měl pocit, že se přeci jen v roli našel. V soubojích je slušný (je jich tu pomálu) a dva výrazy doprovázené mručením asi tak nějak stačí. Do zbytku obsazení by přišel vhod ještě alespoň jeden herec a vůbec nebylo třeba velkých jmen, i neznámý hrát umí! Tady se na to ovšem "nehraje", obsazení je až do těch nejvedlejších rolí příšerné! Překvapivě podobně je na tom Zaklínač i co se vizuálu týče! Kulisy jsou v mnoha případech velmi špatné, podobně nepovedené (ale jasný, rozpočet) jsou i efekty, což tedy neplatí úplně o všech. Kamera je nenápaditá, nepředvádí nic převratného dokonce ani zajímavého. V mnoha scénách snad za účelem větší špinavosti používá jakýsi šedý filtr, což se opět nehodí. Za hudbu je zde považována změť rádoby středověkých zvuků. Jestliže je knižní Zaklínač fantasy s prvky slovanské mytologie, tak to v tom televizním není vůbec znát, ale čemu se vlastně divím. 30%

Takový mozkový masakr Revolverem, jenom trochu jinak, než jsme u Guye Ritchieho zvyklí. Především klasicky parádní kamera a několik scén prozradí, že je to jeho film. Za to ze scénáře mám pocit, že měl Luc Besson až příliš velké slovo, nezdravě velké slovo. Nebo takhle, kdyby byl v hlavní roli takový Jack Nicholson, je to pravděpodobně všechno o něčem jiném, i tady je totiž problém. Ač mám v režii Ritchieho Stathama rád, dát mu náročnější roli není úplně ten nejlepší nápad. Což o to, Greena ještě docela uhrál, on ten jeden výraz vlastně stačil, ale možná ještě důležitější myšlenkové promluvy, jsou prostě chabé, nezáživné, nudné. Navíc v tom není sám, Ray Liotta měl pro změnu výrazy dva, jeho roli jsem mu vůbec nevěřil, i když odpudivý byl dost, to zase ano. Naštěstí je tu Sorter v podání Marka Stronga, jednoznačně nejzajímavější postava, která má navíc svých několik momentů, tím nejsilnějším je scéna likvidace mafiánů! Což je zase klasický Ritchie, rychlá, perfektně sestříhaná... Sorter a jeho čistá práce! Revolver je sice zajímavý experiment, ale v mnoha ohledech dost nedotažený. Zase, na Guye Ritchieho nečekaně nedotažený. 50%

Kdybych já byl pan Bernášek a na vlastní kůži zažil tohle peklo, okamžitě se stěhuji! A kdybych byl jeden z bratrů Čermákových, trpělivě bych čekal... a dočkal se? Zřejmě ano. Jenže ta podpisová scéna je po tom všem docela neuvěřitelná, že by najednou téměř všichni takhle jednoduše na něco přistoupili? Nezdá se mi. Tedy, možná jsem všechny postavy nepochopil, samotná schůze toho o nich řekla minimum, o něco více výborně natočené (kamera/hudba) vzpomínkové, nebo budoucí pasáže. Tohle pojetí mi každopádně sedlo, alespoň bylo u jednoduchého děje stále nad čím přemýšlet. Dramatická část ovšem funguje lépe, v té komediální by občas nebylo špatné dodržovat pravidlo třikrát a dost. Takový pan Novák a jeho firmičky, nebo pan Švec a jeho hlasování, i třikrát dokola je příliš. Každopádně na naše "tradiční současné komediální poměry", když tedy budu brát Vlastníky jako komedii, jsou opravdovým filmovým úkazem. Velká zásluha patří hercům, například Tereza Ramba a její výborné afektové scény! A nejen ty. Nebo dokonale byrokratická Klára Melíšková. Co se hlášek týče, vyhrál pan Sokol a paní Horvátová vše dokonale uzavřela... ano konečně to bude celé "někdo nějak řídit". 70%

Fantastický scénář! Hned v prvních minutách začíná vysvětlování, konkrétně zde jde o krádeže obrazů z aukčních síní. Následuje zásadní scéna, která se ovšem ještě mnohokrát zopakuje, prodlužuje, nebo se ukáže z jiných úhlů pohledu. A vysvětlování nepřestává, až na několik málo částí nepřestává po celý příběh. Divák přesto nikdy neví na čem je, neví kde se nachází hledaný obraz, dokonce ani neví, jestli jsou všechny postavy opravdu takové, jaké se zdají být. Tohle navíc netuší ani některé z nich a celé to trvá až do posledních minut. Film drží perfektně pohromadě, prakticky nikde neztrácí tempo, je to takový jeden úchvatný barevný videoklip. A přesto v těch několika posledních minutách vybočí, nadchne, znovu otáčí... celá scéna s Alfou je výborná, perfektně udělaná. Jeden úchvatný barevný videoklip... spolupráce hudby a kamery je naprosto fascinující! Anthony Dod Mantle dokonale využívá světlo, jeho odrazy, hloubku ostrosti... "Maja a její příchod", například z této scény je to všechno cítit. Ale z mého pohledu byly ještě silnější exteriérové záběry, často statické, pořízené občas z neuvěřitelných úhlů. Fantazie, Mantleho mám rád, ale ještě nikde mě takhle nedostal. Snová hudba Ricka Smithe jeho záběry ještě prohlubuje, dodává jim určitou romantiku, nebo naopak vážnost... zase, například Alfa. O hercích to možná tentokrát zase tolik nebylo (ovšem Vincent Cassel výborný), snad to nebylo ani o tom perfektním scénáři a už vůbec ne o hypnóze (scény s ní samozřejmě nadsazené). Byl to prostě Trans! 85%

Animated Series, takže tvůrčí možnosti jsou vlastně nekonečné a je to znát. Je to šílenější, úchylnější a podstatně méně oblečené, než hraná verze. Překvapivě to ale i v této podobě funguje, epizody jako The Stanley Bong, Big Ho’s Carwash, či Hurricane Ricky, jsou v rámci žánru perfektní. Zaujme i netradiční epizoda z dětství, která připomene, jak to bylo se seznámením této šílené trojice. Na druhou stranu je tu i podprůměr jako například Space Weed. Hraná verze tedy vítězí, o tom žádná. 60%

Nemůže to potkat i vás... ale i přesto má celá tahle naivní pohádka své kouzlo a několik zajímavých scén. Zdaleka nejvtipnější je ta čistě policejní (tedy žádná romantika), přepadení a jeho následné řešení. Ono vůbec, jakmile jsou ve službě Bo a Charlie, je tak nějak o zábavu postaráno, taková policejní komedie by nemusela být vůbec špatná. Faktem ale je, že i romantická část docela funguje, Nicolas Cage a Bridget Fonda k sobě jdou, což je nejdůležitější. Jenom nemuselo dojít ke scéně soudu, ta je tu tak trochu navíc. I když zase ukazuje v tom pravém světle média, tedy aspoň tak. 50%