Nectarinka

Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství (2022), Thor: Láska jako hrom (2022)

Průser kam se podívám. Tak jak spíš filmům trochu přidávám a hledám ta pozitiva, kteří jiní nevidí a nebo vidět nechtějí, tady si naopak ještě kopnu do krví zbroceného, na zemi ležícího Marvelu.

Ne že by na tom snad samotný Marvel byl tak špatně, že bych jeho počiny označovala za odpad, či průměrnou tupárnu pro prosťáčky. Ale od téhle značky prostě čekáte něco víc.

Začnu tím menším průšvihem a to byl za mě Strange. Námět samotný má doslova mnohovesmírný potenciál, těch dějových linek, příběhů a postav může být doslova nekonečno nebo minimálně tolik, kam až naše představivost sahá. Ale tento počin prostě nechápu. Tam kde by jinde u Marvelu hrdinové přežili i přímý zásah jadernou zbraní, je najednou kosí po vteřinách rozzuřená matka, která vlastně žádná matka není. Ono by to bylo hrozně dojemné a dost pochopitelné, kdybychom kurňa dostali pořádnej příběh. A ne příběh ála "Žili byli dva synové a matka v jiném vesmíru a matka z vesmíru dalšího se přes nos rozhodla, že děcka jsou její a druhé matce je prostě čórne." Samozřejmě nezapomínám na události WandaVision, kde se k vysvětlení jakžtakž dobereme, ale to není ono! To není to, co od příběhu Strange/Wanda chceme. Čekáme to dilema, kdy neexistuje správné rozhodnutí, kdy si každý sáhneme do svědomí, co jsme ochotni udělat a obětovat, abychom získali něco, o čem jsme zoufale přesvědčeni, že nám patří, že na to máme nárok. Tohle... Tohle byla nuda, není to ani trochu dojemné a o ucelenosti celého filmu se nedá mluvit. Pochopila bych tohle od prvních dílů začínající značky, to bych si ještě přivsadila, jak to do příště vylepší, příběhy prohloubí a vytříbí. Ale od Marvelu? Tak to pardon... 55 %.

Druhým (a za mě podstatně větším) průserem je Thor. Trojka Thora byla oživení, crazy, ale přineslo to nový pramen do řeky a působilo to dost svěže. Než přišla čtyřka, jejímž hlavním záměrem bylo na tuhle "svěžest" asi navázat. To "asi" proto, že se to z té hrůzy těžko určuje. To nebylo vtipný. To byl výsměch. Teď když se na to dívám zpětně, jsem moc ráda, že jsem byla pryč a neměla jsem tu možnost zajít do kina, protože tohle bylo strašný umučení. Každou chvílí mi ukazováček poskakoval na klávese šipky, abychom se vůbec někam hnuli. Přitom Gorr má dobrý potenciál, alespoň nějaký příběh a bonusový prvek s dcerou funguje. Bohužel to je jediný, co funguje. Opět to není vůbec dojemný, emoce tomu úplně chybí. A Zeus? Já jsem pro klid své duše chtěla dělat, jakože ta scéna na "epickým" Srazu bohů se neodehrála, ale sakra jo. Byla tam a bylo to hrozný! Jen tak si propíchneš totálně směšnýho Dia jeho vlastní zbraní a odejdeš jako king. Smrt Jane mě nechala totálně chladnou a to jsem spíš filmový bulič. Poplakala bych si i ráda, ale tady nebylo nad čím. Leda tak nad tím, jak zklamaná vlastně jsem. 40 %.