angel74

Lehce zmatečný, ale přitom velmi zajímavý propletenec lidských osudů nabízí tento film. Milostný trojúhelník v podání Charlotte Gainsbourg, Mathieu Amalrica a Marion Cotillard táhne příběh nadmíru působivě. Přesvědčivost hereckých výkonů bych viděla ve stejném pořadí. Ne nadarmo celé vyprávění uzavírá právě Charlottka, jejíž oduševnělou krásu spojenou s nadáním snad přímo od Boha asi nikdy nepřestanu obdivovat.

Ambiciózní lékařka Jenny cítí odpovědnost za skonání mladé ženy, kterou v návalu nadřazenosti nad citlivějším stážistou Julienem odmítla ošetřit po pracovní době. Vzdá se kvůli pocitu viny své nadějné kariéry tím, že převezme ordinaci s nepojištěnými pacienty z řad těch nejchudších a zároveň pátrá na vlastní pěst po totožnosti násilně usmrcené dívky. Peripetie, jimiž si přitom musí projít než dosáhne kýženého cíle, ji však zbaví veškerých iluzí. Drama s psychologicky tíživou atmosférou, které sice párkrát sklouzne k nudnějším pasážím, ale i tak stojí za to se na něj podívat.

Typicky přeslazená červená knihovna, což tak úplně nemusím, ale dobře se na to kouká. Romantická oddechovka na sychravé nedělní odpoledne. (55%)

Pětatřicátník Henrik se chová po většinu času jako zastydlej trapák střihnutej děsným hovadem a přitom na začátku příběhu je to docela sympaťák. Těhotná přítelkyně Tone ho má zřejmě hodně ráda, jinak si nedovedu vysvětlit, že pořádně vypění až v poslední třetině filmu. Tahle místy skoro perverzní tragikomedie o muži, který asi nikdy úplně nedospěje, mě chytla na první dobrou, a to nejenom díky naprosto dokonalému ztvárnění ústřední dvojice Henrikem Rafaelsenem a Janne Heltberg, ale i kvůli skvělé muzice. Zvolené písničky, se totiž parádně trefují do nálady jednotlivých scén.

Animované filmy nijak zvlášť nemusím, ale Červená želva mě okouzlila i dojala zároveň. Příběh o věčném koloběhu života je velmi působivý, animace se nadmíru povedla a hudba báječně podtrhuje vzniklou atmosféru. Na chvíli jsem se ocitla v jiném světě... A všechno, čeho jsem tam byla svědkem, mým smyslům nesmírně lahodilo.

Zajímavý film, který od samotného začátku udržuje diváka v jistém napětí, co se z dění kolem nesourodých mladých jedinců vlastně vyvrbí. Střední pasáž v obchodním domě se sice poněkud vleče, ale asi je to nutné k tomu, aby závěrečná dvacetiminutovka měla za přispění patřičně tíživé atmosféry tu správnou razanci. Snímek je celkem jasnou reflexí na žhavé téma současnosti, jež staví proti sobě blahobyt západního světa a imigrační problematiku. Sice klouže lehce po povrchu, nedává téměř žádná vysvětlení, ale kupodivu to bohatě stačí. Ať si každý udělá názor sám.

Kdysi se mi tenhle film fakt líbil, dnes už tolik nadšená nejsem. Tak trochu z nostalgie a za Micka Jaggera v roli záporáka hodnotím lehce nad průměr. (55%)

Začátek mi moc nesedl, ale postupně jsem si asi zvykla, jak na postavy v příběhu vystupující, tak na určitou dějovou roztříštěnost. Ne zrovna úspěšný producent mi teda dvakrát sympatický nebyl, zato Mimi jsem si docela oblíbila. Trochu mě štvala uřvanost některých scén, ale i pár úsměvných situací či narážek se v té nevábné realitě životních zkrachovalců našlo. (65%)

Neotřelý pohled na sexualitu sedmnáctileté dívky. Na můj vkus sice dospěla až moc rychle, ale přiznejme si, která z nás nějakým způsobem neexperimentovala, když byla v jejím věku. Dějový zvrat uprostřed příběhu, způsobený náhlým úmrtím Isabellina klienta přî souloži, mě vytrhl z letargie a začala jsem film daleko pozorněji sledovat, což mi vydrželo až do samotného konce. Kvituji s povděkem, že se François Ozon nesnaží moralizovat a nechává čistě na divákovi, jak se nejenom s poněkud frackovitým chováním Isabelle srovná.

Jednoznačně nejlepší epizoda, jež nad ostatními vyniká především dobře vypointovaným koncem, který jsem navíc vůbec nečekala.