Dudek

Nepatřím zrovna k těm, kteří vyhledávají Van Dammovi filmy, ale když běží v televizi, vždy se rád podívám a povětšinou bývám příjemně překvapen. Až do smrti jsem - přiznávám - nechtěl zhlédnout, ale příjemně kladný komentář od Malarkeyho mě příjemně namotivoval, takže mu patří velké dík. Tenhle snímek je totiž úplně jiný než jsem čekal. Spíše než na blízký konakt totiž sází na poctivé střelné zbraně a místo hrubého nástinu děje tu je opravdový příběh a postavy. Až do smrti navazuje v tom nejlepším slova smyslu na syrové kriminální příběhy francouzské školy posledních let. Příjemně zaostřený obraz se šumem, zajímavé detaily, hrátky s kamerou a střihem... Zaujal i hudební doprovod Marka Sayfritze, který v některých momentech připomíná hudbu k Haute tension a daří se mu v některých momentech nastiňovat stísněnou atmosféru. Závěrečná přestřelka ve staré strojovně patří k těm povedenějším a daří se jí držet pozornost diváka díky rozfázování děje. Až do smrti je jasným důkazem, že k dobrému filmu stačí hlavně kvalitní režisér - tedy spíše režisér, který přesně ví co chce a daří se mu to přenést na plátno. Simon Fellows možná není žádný velký borec, ale rozhodně dokáže natočit poctivou zábavu v novém tisíciletí. Samozřejmě k tomu hodně pomáhá i dobrý scénář.

Ohromné překvapení. Laxně zrežírovaný, ale přesto velmi povedený film, který bych ovšem raději než viděl četl. Děj a zejména začátek je napěchovaný ohromným množstvím nápadů, které se ve vysokém tempu střídají, takže nudit tenhle film určitě nebude. Vždyť v prvních pár minutách dojde k nechtěné, z jedné strany donucené a ne zrovna šťastné svatbě (Freddie - Sam), na kterou přichází svému bratrovi pogratulovat mladý Jjaks. Na svatbě je skvěle vykreslena ohromná soupeřivost mezi oběma bratry. Netrvá to však dlouho, sotva pár minut a Jjack se dá s Freddie dohromady, dokonce dojde k sexu. V několika dalších minutách si Jjacks "vypujčí" cizí automobil, vykrade benzínovou pumpu (podle hlasu je však identifikován), aby mohl koupit svatební dar a nakonec mu zemře matka. A tohle byl opravdu jen nástin první krátké části. Útlum nepřichází a scénář hazí jedno eso z rukávu za druhým. Díky velikému nadhledu, dobrým nápadům, příjemnému ději a skvělému obsazení jsou Líbánky bez ženicha opravdovým překvapením. Mohl bych je přirovnat k Pravdivé romanci, jenže kvalitativně jsou od sebe tyto dva snímky velmi daleko. Slabší čtyři hvězdičky.

Po příšerném začátku přichází příjemné potěšení. Tenhle tématický provar totiž není tak špatný jak mohl vzhledem ke svému tématu být. Věřte, že Žába k zulíbání je asi taková jako obrázky z filmu. Pokud někoho pobaví Rob Schneider, který se snaží imitovat - spíše než ženu - homosexualitu ve filmovém - komediálním - slova smyslu, určitě by si neměl nechat tenhle snímek ujít. Pokud si však představujete slovo humor trochu jinak, nebudete zrovna na tom šťastném břehu. Samotný "nápad" není špatný, už několikrát jsme se stali svědky faktu, že na podobné téma může vzniknou povedený film, jenže tenhle snímek nemá nic, co by jej mohlo ke kvalitě dokopat. Scénář je bezradný, neustále se motá kolem téhož tématu - pitvoření roztažené na 101 minut - a chybí mu pořádná dávka drzosti. Též mu schází herecká opora. Schneider je sice relativně dobrý a v rámci role nejspíš odvádí maximum, jenže hned druhá hlavní herečka - Anna Faris - je až neskutečně křečovitá a předvádí téměř totožné výrazy jako v sérii Scary Movie.

A kde jsou ti vojáci, co se s nima mohlo stát, a kde jsou ti vojáci, kde mohou být, řady hrobů v zákrytu, meluzína kvílí tu, kdo to kdy pochopí, kdo to kdy pochopí? Přežili jsme Ardeny je na své téma velmi špatně zpracovaný snímek. Měl jsem pocit, že natáčení probíhalo tímto způsobem: Nějakou dobu se putovalo lesem, natáčelo se, vojáci se trochu bavili, pak si režisér řekl, že to začíná být nudné a rozhodl se přidat na pár minut nový prvek (první skrýš, druhá skrýš, nová osoba...) a opět se šlo. Faktu, že se jedná o vojáky jsem nevěřil a nezačal jsem mu věřit ani na konci, spíše jsem měl pocit, že se jedná o skupinku znuděných a zbloudilých myslivců, kteří prožívají jeden "žůžový" den. Celou hodinu se film plazí - div neumře - od ničeho nikam. Vůbec nic se neděje, ba dokonce pokud se něco stane, buď jsme to již viděli nebo nám to tvůrci za okamžik ještě zopakují. Jedná-li se o zajímavou myšlenku, tak nejspíš jen proto, že něco tak dementního jste nečekali. Občasné repete kostelové akce je nadmíru nepochopitelné. Vidiny pana "nikdy nestřílím vedle" působily směšným dojmem, jako by celý ten nápad vznikl omylem (strašidelný přechod před kamerou - že by se někdo spletl a omylem tam prošel?; rodinka - diváci se přišli podívat jak se natáčí film?), ale což, režisérovi to přišlo dobré, tak to tam zanechal. Na psychologický film tomu totiž chybí nějaké téma, které by bylo zpracováno. Je tu sice několik náznaků, ale ani jeden nikam nevedou. No což, po hodině konečně přijde něco jako náznak akce a film se konečně pohne a začne alespoň trochu utíkat. Konflikt není nijak dokonalý, ale rozhodně se jedná o osvobození z předchozího odpadového utrpení. A vlastně ano, docela mě bavil. Příjemná lokace (zídka, sníh...) mi totiž velmi připomněla radostná léta, kdy jsem hrál Medal of Honor. Nakonec tahle vyblitá podívaná přeci jen něco málo ukáže, přesto se však jedná o zoufale mdlý snímek, který nikomu nemohu doporučit.

Nejsem znalcem série Smrtonosná past, jak bych také mohl, když jsem zatím viděl jen první - a dnes i poslední - díl. Přesto jsem se na tohle dílo velmi těšil. Ať už kvůli neuvěřitelně sexy dějové linii nebo Lenu Wisemanovi, jehož dravý styl mi do podobného světa prostě sedí. Auta létají vzduchem, akční scény jsou zdravě přehnané s vysokou dávkou nadhledu, a hlavně je vidět, že tohle je ten správný film pro radost. Léčivá náplast na rány všech akčních fanoušků, kteří dlouho čekali na toho pravého následovníka žánru. Smrtonosná past 4.0 je totiž neobyčejně povedený AKČNÍ filmy, ani, to slovo klidně ještě zvýrazním. Co že jsme to tu měli za akci naposledy? Možná něco opomenu, ale myslím, že tou je MI:III. Rozhodně nezapomenutelný film, ale John McClane jde ještě dál. Akce je tu kulervoucí, zábavná a neklepe sse tu zbytečně moc kamera. Snímek je ve své podstatě velmi zábavný a jde v naprosto přesných stopách, našlapuje velmi jemně, přesto však nikdy nesejde z cesty. Hlavní hrdina hláškuje, snímek má vtip, sympatické obsazení... Přestože Smrtonosná past 4.0 navazuje precizně na podobné snímky ze zlatých let, bere si plnými doušky i ze současné kinematografie a je více než překvapivě důstojným pokračováním, které drží trendy jak let minulých, tak i současných. Jedná se o velmi moderní film pracující na plné obrátky po celou dobu své ne zrovna krátké stopáže. Herci - nejvíce asi překvapili záporáci v čele s Timothy Olyphantem, který na sebe strhává veškerou pozornost a ve své podstatě je velmi zlý. Zdatně mu sekunduje rozkošná Maggie Q a téměr nezničitelný akrobat. Akční scény s nimi mají svě vrcholy a fungujou jako namazaný hodinový stroj. Nejsou zbytečně natahované, jak je v módě, a končí většinou příjemným způsobem. Zejména povodená byla výtahová citace Harlinova Cliffhangera. Velmi příjemné překvapení.

Čekal jsem, že se dozvím mnohem více o Monaku, něco o jeho historii, zajímavosti, poslechnu si pár jezdců či si alespoň projedu celý okruh nějakým zajímavým způsobem. Částečně se mi to splnilo, ale celkově jsem tímto portrétem okruthu více než zklamán. Zajímavý je průujezd trati za asistence dvou vozů, bohužel ani s jedním nemáme žádnou šanci vše zaznamenat. Z historie se toho dozvíme také velmi málo a když už se o něčem mluví, tak buď o vzdálené historii nebo o součastnosti. Těch pár zábavných zajímavostí, které fungují jako koření tohoto dokumentu však zabralo. Radost jsem měl i ze záběrů mě již dávno vzdálených, ať jsou to první závody, tlačení monopostu do cíle nebo netradiční jízda Bruce McLarena. Potěšil i Juan Manuel Fangio, ze všech hovořících asi nejvíce, neboť toho jsem tam upřímně nečekal, a rád jsem si poslechl i Kimiho či Miku v jejich rodné řeči a pana Ayrtona Sennu. I když většina mluveného slova jsou jen hloupé kecy a Jackie Stewart opět žvatlá více než je třeba. Zajímavým je určitě pohled na první formule, které ač jejich bezpečnost byla veškerá žádná jezdili mnohem drsněji a více vzrušujícícm způsobem než dnes. Jejich jízdu v úzkých zatáčkách nezapomenu.

Opět můžu zbytečně plakat a nadávat na Hřebejka, můžu tu vyprávět o tom, že by pro všechny bylo lepší, kdy seknul se řemeslem a točil už jen reklamy, ale nebylo by to zbytečné? Možná, co je však jisté je fakt, že by to stejně ničemu nepomohlo, takže bude lepší se smířit s faktem, že Hřebejk prostě bude točit dál a ještě pár dobrých let o něm nejspíše uslyšíme. Ač Honza není nejlepší z českých režisérů, rozhodně dokáže točit dobré filmy. Kráska v nesnážích sice není tím pravým důkazem, ale rozhodně nabízí budoucí cestu. Kráska v nesnázích díky bohu nepokračuje ve stopách hloupých filmů z minulosti, které sice jsou červeně ocejchovány, ale jejich kvalita je velmi chabá, ale navazuje na mnohem povedenější Horem pádem. Jasně znatelné je to jak z volby výtečného hudebního doprovodu, tak i z pěkné filtrace obrazu. Hřebejkovi se daří navodit příjemnou atmosféru, díky které snímek lehce plyne a baví, opravdu baví. Pár velice příjemných scén (záchod), výborné herecké výkony (!), což se v českých filmech nevidí zrovna často (pouhé jedno vybočení - sourozenecký "boj") a pěkné lokace. Tvůrčí styl je však tím co tenhle snímek strhává dolů. Jde o to, že se prostě nijak nevyvíjí. Od filmu Šakalí léta uplynula již spousta času, ale Hřebejko-Jarchovský rukopis je stále stejně znatelný. Kráska v nesnázích není vůbec špatná, spíše bych ji nazval mírně ošuntělou, bez jiskry a nápadu. Je asi taková jako vaše oblíbená hračka, kterou najdete po letech, zaprášenou... Máte z ní sice radost, ale přeci jen je trochu jiná než když jste ji dostali prvně.

Fenomenální snímek! Tři hodiny krátká podívaná, jak trefně poznamenal Gemini. Čas s tímhle snímkem totiž utíká velmi rychle, není totiž dlouhý, pouze nikam nespěchá. Abych se přiznal, jedná se o jeden z těch filmů, které mi dlouho zůstávají v hlavě a nevím jak se k nim správně vyjádřit. Hopkins je parádní, absolutně jsem mu věřil, z jeho postavy přímo číší co si zrovna v ten který moment myslí a nemusí kvůli tomu ani nic říkat. Stejně přesvědčivý je i Pitt jeho nerozhodnost, překvapenost a zároveň vysoké sebevědomí je zahráno opravdu excelentně. Mezi všemi herci létají vzduchem emoce... Jak už jsem psal, nemám slov.

Vcelku zábavný film, který zpočátku přinese velká očekávání, která se mu ovšem nedaří plnit. Největším kladem je zejména krátká stopáž, díky které snímek velmi rychle uteče a neplní ho tak zbytečné množství hluchých míst. Tím největším problémem je pak neuvěřitelná míra předvídatelnosti, kdy si již po pár minutách dovede poměrně přesně představit co se bude dál dít. Díky roztroušení příběhu mezi různé lidi však dochází k velmi zajímavému efektu míjení a vzájemného ovlivňování, který snímek vcelku slušným způsobem obohacuje o zábavný prvek. Příjemný, ne však origininální, konstrukt, kteý rychle uteče, aniž by zanechal významnější stopy. Příběh velmi jedndouchý a ač mu schází zapamatování hodná místa, nejspíš vám dlouho nevyklouzne z hlavy. Plusem budiž příjemný hudební doprovod a trefné obsazení.

Dějově zajímavý film s vcelku dobrým nápadem, který staví především na práci s divákem, který dostává velký prostor k vlastnímu řešení situace. Bohužel trapná absence stop vede pouze k tomu, že žádný z nabízených scénářů se neukazuje jako pravdivý a divák se až do konce může jen divit, k jakým závěrům, že to naši vyšetřovatelé došli. Neustále vypodívání dvou přeživších, z nichž každý přijde s několikrát obnovenou svou verzí příběhu totiž rozhodně nemůže být bráno vůbec vážně. Jediné co tak tenhle film zachraňuje jsou líbivé pasáže ať z výcviku, akce nebo samotného vyšetřování, scénář je totiž jedna z největších demencí, která si našla cestu na televizní obrazovky. Sám jsem zvědav, zda mi po druhém zhlédnutí vše zapadne do sebe a budu moci uznat, že v tomhle příběhu přeci jen něco je.