Dudek

Neskutečně absurdní film s nejdebilnějším scénářek jaký spatřil světlo světa a přesto dokáže Toxický mstitel bavit. Vulgární humor a řada nechutných scén, disko hudba a atmosféra 80 let, dementní hlavní postavy a neuvěřitelný děj. Špatně vypadající Superman bez svalů a s baltením oblečkem dokáže působit dost vtipně, zejména díky kontrastu mezi řevem, vzhledem a skutečným hlasem. Film bez děje s kopou nepovedených scén, které nemají hlavu a patu. Dočkáme se kopy extrémních nápadů, které nejsou dotažené do konce a přesto dovednou (ne)příjemně překvapit. Krom samotného mstitele tu je partička lidí bavící se přejížděním nevinných spoluobčanů (dítě pod 12 let je za 25 bodů), ustrašených policistů a jednoho tlustého pohlavára. Může to někoho bavit? Asi ne... ale baví.

Řekl bych, že každý divák občas narazí zcela nečekaně na snímek, u kterého může jen slastně vykřiknout "To je ten film.", na snímek, který jej dokonale osloví, přičemž zcela jasně cítí, že se nejedná jen o chvilkové nadšení. U mě se tím filmem, a opravdu dost překvapivě, stává Mulholland Drive. Dokonale strhující zážitek, film vybroušený do poslední vteřinky a dokonale zábavný po celých 145 minut. Dodíval jsem se před chvílí, a ještě stále nemůžu uvěřit, že zrovna Lynch natočil film přesně v tom duchu, ve kterém jsem jej chtěl vidět. Začalo to v celku prostě a já už si pomalu v hlavě neustále opakoval, že se bude jednat o další zbytečný film od přechvalovaného Lynche, jenže ten příběh si mě podmaňoval čím dál více. Zpočátku jsem měl problém s orientací (mátli třeba policisté na začátku), ale po pár minutách jsem se cítil jako bych všechny postavy znal. Naomi Watts je opravdu skvělá herečka a opět mě oslnila, její repliky jsem hltal od první až do poslední, větším překvpaním tedy byli ostatní herci, nečekal jsem, že se bude jednat o takový herecký koncert. Ještě větší plus si zaslouží hudební doprovod, něco tak excelentního jsem jsem věru hodně dlouhou dobu neslyšel. Ty tóny jsem málem považoval za božské. O kameře nemá ani smysl mluvit, samozřejmě výborná, naprosto přirozená a hlavně plynulá. Lynchovi se podařilo všechny tyhle složky složit v úžasný zážitek zabalený v luxusním balení. Jen nechápu, jak je to s tím kovbojem ;)

Scénáristický průšvih alespoň částečně vytahuje z černých hlubin zručný řemeslník Dominic Sena a příjemné herecké obsazení. Audiovizuálu není co vytknout, jediným problémem tak zůstává kostra, která je chatrná jako domeček z karet. Samotná zápletka není nijak úchvatná, ale rozhodně se na ní mohl vystavit mnohem pevnější příběh. Scénář však kašle na vlastní nápady a vrstvení příběhu a raději si jednoduše vypujčuje klasické problémy lidstva, které jsme ve filmu mohli vidět již nespočetněkrát. Zcela zbytečně tak působí linie s dcerkou a dokonce i policejní vyšetřovatelé jakoby by přišli na návštěvu z jiného snímku. Jednotlivě segmenty se vzájemně nepodporují a dobré nápady zůstávají díky své nevýraznosti v tom všem absolutně zapomenuty. Swordfish: Operace Hacker je jeden z těch filmů, které hrají hodně na EFEKT, ale musím se přiznat, že s tím nemám problém, spíše naopak. Bavil jsem se to rozhoděn ano, a i příště se podívám rád, neboť tenhle snímek má jednu zápornou/kladnou (nehodící se škrtni) vlastnost - bývá rychle zapomenut. Pokud jste schopni přivřít oči, máte jistou šanci se bavit, ovšem pouze pokud snesete film, který se snaží tvářit jako patřičně nabouchaná zábava, ale přitom je až překvapivě prázdný. Btw dialogy a některé scénky mají občas tendenci mírně pobavit.

Nový pohled na slavnou videoherní sérii přináší ještě více pachu smrti a mnohem méně komplikovanou příběhovou rovinu. Tvůrci se tentokát pustili do stojatých vod béčkového filmu. Děj je tentokrát opravdu primitivní, Alice a její skupina spolubojovníků cestuje z bodu A do bodu B, přičemž osud jim hází neustále nějaké klacky pod nohy. Psychologická situace - Alice získala jisté schopnosti - zůstává netknutá, a to jen dobře. Přenesení hlavní části příběhu nad zem, potažmo z města, do pouštního prostředí je rozhodně zajímavým krokem, čímž rozhodně neobhajuji správnost volby. Je tu sice jasný přístup k lokalitám, které se nám díky své vyhraněnosti plést zcela jistě nebudou, přesto však právě kvůli většímu odstupu od příběhu a postav přichází divák o většinu bodů, které by mohl 'okukovat'. Poušť se tak ale stává vcelku vtipným ztělesněním strohosti celého snímku. Příjemným aspektem je hudební doprovod, který si vybírá to nejlepší z předchozích dílů a pak samozřejmě povedené meziscény (zombie s fotoaparátem...) a lokace z jedničky. Fanouška videohry pak jistě potěší nejen zmutované vrány, ale též look závěrečného souboje, který velmi dobře evokuje atmosféru doplňujících filmečků. Pro ty ostatní je tu pak samotná podoba zombie, která dá vzpomenout na staré dobré časy a samozřejmě příběh nesoucí se v tomtéž duchu. Jediným zklamáním tak zůstavá odfláknutí akčních částí, které sice nekončí útěkem jako jsme tomu svědky ve většině filmů, ale spíše naprostým utnutím v nejlepších momentech (ať už je to nálet zombie havranů nebo závěrečný souboj s efektivní tečkou).

Začalo to vlastně zajímavě. Jeden velký ostrov, skupina lidí, kteří se navzájem neznají a spousta otázek. Tvůrci měli jeden velký nápad. Klasické charaktery vsunuli do modernějších rolí, drobně je pozměnili a umně skombinovali, jenže jak dlouho může trvat fascinace prostředím a nápadem? Již po několika dílech se Ztracení zvrtávají do starých známých kolejí, teď budeme několik dílů hledat odpověď, což se stává jakýmsi dlouho trvajícím způsobem, jak diváka udržet v napětí. Dalším problémem jsou flashbacky, které splňují účel jakéhosi rozmělňovače stopáže a fungují prostě jako taková berlička, která ovšem velmi ovlivňuje výslednou kvalitu dílu. Zatímco zpočátku bylo zajímavé sledovat úsek ze života každého ostrovana, postupem času již flashbacky poztrádají punc originality a navíc se zmítají v mírné křeči, když vyrahují OBROVSKÉ ŠOKY typu: "Sakra, tihle dva se už viděli." což se bohužel stává neustále vytahovaným esem z rukávu. Příchod třetí řady je pro mnohé zklamáním a není se čemu divit. Nabízí sice vděčnější prostředí a mnohem vyšší potenciál, ale přichází tím o svou jedinečnost. Do seriálu vstupují nové motivy a otázky, které nevrcholí pěkným rozuzlením a zmatkem. Navíc děj se zdá být zbytečně natahovaným, a zatímco předtím seriál dávkoval v každém díle alespoň jeden problém, třetí řada problamtiku roztahuje do více dílů. Navíc krom klasického lákalda z předchozích řad - rozluštění určitého tajemství - přichází na řadu zbytečné napínáky, kdy se na konci stane něco velmi dramatického. Už mě ani nezajímá, co ta partička bude dělat já, ale na finální pointu se i docela těším.

Hodnocení k segmentům Occupations (Lars von Trier) a Anna (Alejandro González Iñárritu)Zatímco Anna se zdá býti pouze nepovedeným vtípkem a nedokázala zaujmout naprosto ničím, Trier se k úkolu natočit krátký snímek postavil s humorem sobě vlastním a podařilo se mu stvořit opravdu něco velmi povedeného, vtipného ale zároveň neskutečně trefného. Opravdu geniální malé dílko. Ostatní části mám v plánu postupem času...

Stylově velmi nevyvážený film snažící se zoufale navázat na úspěch asijské kinematografie. Danny the Dog kombinuje v poslední době oblíbenou filtraci (francouzi si v ní začali dost libovat), syrové drama jednotlivce a starou dobrou drsnou školu. Zároveň vedle sebe pokládá dva různé příběhy, Danny a jeho rodina + Danny a jeho arena, ale v jejich vzájemném spojení selhává. Tenhle film nemá problém s tím halvním, bojovými sekvencemi, které se opravdu dají považovat za povedené. Dočkáme se prakticky všeho. Souboj v omezeném prostoru, průlety skrz okenici, střelné zbraně a dokonce i boje v areně a vše funguje bezvadně. Jenže to je asi tak všechno co lze na tomhle snímku pochválit. Morgan Freeman alias Ray Charles zrovna neoslnil. Slepý ale hodný stařec, který se ujme přerostlého dítěte, aby mu ukázal, že existuje něco jako rodina, která má držet při sobě působí pouze jako laciná moralitka, která do předchozího děje příliš nesedí. Jet Li ne zrovna správně uchopil svou postavu a o jejím hereckém ztvárnění do teď pochybuji. Jestli ovšem měl působit jako přehrávající retard, je vše v pořádku. Co se týče jeho akčních scének, opět jak už jsem řekl, nemám co vytknout, bez náramku (k čemu to?) mi opravdu sedí, ale jako shrbený pokulhávající chudák se mi opravdu příliš nelíbil. Tím nejlepší tak zůstává Bob Hoskins, který kašle na zbytečné okecávání a jde rovnou k meritu věci, přičemž si samozřejmě vybere tu nejjednoduší cestu. Nejpovedenější fáze je zcela jasně příjezd do arény a myslím tím ten první, následující děj je totiž příliš rozebrán a disfunkční. Celkově jsem více než zklamán, dostal jsem něco úplně jiného než jsem čekal na druhou stranu se však jedná o ten klasický průměr, který nemá čím nadchnout, ale ačkoli další zhlédnutí není příliš lávavé, film není určet k zahození.

Přestože se jedná pouze o dokumetnární rekonstrukci, ve které to nejhorší nevidíme, je Masakr na střední škole Columbine opravdu velmi drsnou výpovědí. Citlivé střídání záběrů z videokamer, televizního zpravodajství a samotné rekonstrukce je posupně doplňován výpovědí svědků této hrůzné události. Hlas vypravěče nás klidně - bez emocí - vede oným osudným dnem a snaží se najít důvody smrti tolika dětí. Díky citace z deníků a dokonce i videodeníků, které tu zbyly po obou útočnících, dostává dílo mnohem hlubší rozsah. Zajímavý je též způsob, kterým se po téměř každém výstřelu okamžitě dozvídáme kdo byl zraněn nebo - bohužel - zabit.

Nevšední film plný bizarních situací, které ovšem mají se skutečným životem společného více než si dokážeme sami přiznat. Příjemná satira ze života jednoho tradičního předměstí, kde se jednoho dne zhroutí několika lidem jejich sen, dá-li se to tak nazvat. Troy pravděpodobně nebyl ničím zvláštní chlapec, ale pomáhal lidem zvládat své životy, dodával jim totiž pilulky, které přinášely štěstí. Jenže když se tenhle chlapec oběsí, štěstí končí. Lidé se musí postavit čelem ke svému životu, začít řešit problémy které před tím nebyly a to není nijak jednoduché. Možná vám připadá tenhle popis zvláštní, vždyť tenhle film byl o něčem úplně jiném... Opravdu? ___ Geniální hudba, úchvatné herecké výkony, skvěle napsané vedlejší (!) postavy a zajímavá vedlejší (!) dějová linie. Jenže všechno co tu hraje první housle (či trubku) nefunguje tak jak by mělo, a proto hodnotím poměrně střízlivě.

Na české poměry v celku podařená záležitost, která velmi těží z dusné atmosféry v komunitě. To co můžeme vnímat jako bežnou rutinu, rozcvička, snídaně, sezení... se po uvědomnění si faktů mění v opravdu dsné drama. Divák se totiž stává členem komunity, stejně jako nově příchozí. Pomalu se dozvídáme co jsou ostatní zač, a proč si zvolili tento způsob života. Na tom není nic až tak dramatického říkáte? To je omyl, v komunitě totiž žijete opravdu v progresivní nejistotě. Nejde ani tak o fakt nevědomosti jako spíše o to, že si uvědomujeme, že i ti ostatní kolem nás jsou lidé s temnou minulostí, která se může docela snadno vrátit. Největším záporem snímku je bohužel začátečnická režie, úžasné flashbacky opravdu dokáží zapůsobit, jsou skvěle natočené, mají atmosféru a opravdu dokážou vtáhnout, což se zbytku filmu až tak nedaří, zvláště proto, že finální pointu většina diváku dokáže vcelku snadno odhadnout, snímek se ji totiž nijak výrazně tajit nesnaží. Problém je právě v tom, že flashbacky tvoří tak 5% snímku a neustále se opakují, aniž by ukázaly něco nového. S tím souvisí i problém s detektivní linií, která má dvě strany. 1. Není ji věnován dostatek prostoru. 2. Není ji věnován dostek prostoru. Nespletl jsem se, oba důvody jsou totiž opodstatněné. Ten první souvisí se životem v komunitě, která NENÍ soudem, proto vypuštění této fáze příběhu může působit pouze jako jistý vliv okolností. ALE - I když se její 'slabost' může zdát oprávněná, na druhou stranu to vyvrací fakt se svévolným uvědoměním si faktů ke konci snímku, kdy je tato linie vyřešena, aniž bychom se nějakého samotného procesu zamyšlení se nad problémem, či chcete-li 'pátrání', dočkali. Přestože je nám stále předhazováno, že není podstatný čin, který se stal venku, je mu věnováno až nezdravě MOC prostoru, což v důsledku rozhodně nelze posoudit jako logický postup. Každopádně si cením, že v současné době se někdo odvážil přijít s něčím novým a chválím povedený hudební doprovod, který pouze umocňuje zážitek a z rytmu filmu diváka rozhodně nevytrhne. (Zajímavé je, že jsem v několika fázích měl nostalgické vzpomínky na školu v přírodě).