Indef

Kdo miluje hudbu a kdo miluje hollywoodské filmy, a pak ještě Goslinga a Stone, tak si musí prostě libovat. Film o podobě přirozené a nepodmíněné lásky je pohlazením pro duši v dnešním víc a víc umělém světě. Pocta všem klasickým muzikálům a jazzu. Je prostě důležité jít si za svými sny a každý den bychom si to měli připomínat.

Lars se rozhodne řešit svoje duševní problémy svérázně. Pořídí si umělou pannu a začne ji představovat svoji rodině a známým jako svou snoubenku. Není se tedy čemu divit, když skončí u doktora. Jeho chování má své příčiny a film se je postupně snaží rozklíčovat. Kdo vydrží poněkud rozvláčené tempo snímku se i dočká celkem pochopitelného vysvětlení. Proč se ale i obyvatelé městečka začnou chovat jako blázni, mi není úplně jasné. Dnes už je přece známo, že hraním divadýlka potencionálně mohou duševní poruchu spíše prohloubit, než vyléčit. To by ale pak asi nebylo o čem točit (viz. např. Shutter Island). A ten bezva hype jak jsou všichni jednotní a milující by nějak zmizel do prázdna. Každopádně Ryan svoji úlohu zvládl na jedničku a tenhle film prostě zahřeje u srdce. Obdivuji tu skandinávskou atmosféru v ryze americkém bijáku.

Vylepšená cover verze Volavky je po všech stránkách dokonalá. počínaje hereckým obsazením, skvělou hudbou a režijí konče. Za mě doposud nejlepší film od Scorsesiho, který dostal Oscara zaslouženě. Můžu to vidět znova a znova a nepřestane mě nudit.

Hodnotit Amélii Z Montmartru je jako nosit dříví do lesa. Ne nadarmo je to jeden z nejoblíbenjších filmů nejen na ČSFD. Zábavný pohled do duše hlavní hrdinky potěší nejen svoji hravou formou, ale i hlubokým poselstvím.