xenopus

Domnívám se, že tento film má co nabídnout i mladým, ačkoliv tedy uznávám, že dnešní mladí jsou přece jen jiní. Ti, kteří pamatují socialismus, si jistě vzpomenou na schůze o ničem, kde nikdo nikoho neposlouchá a výkony jednotlivce jsou všem ukradené. Narážek na tehdejší nejen pracovní morálku ve společnosti je tu nemálo. A co z tohoto filmu oslovilo mě - a to je mi pořád ještě relativně málo (pětadvacet) - nikdy se nevrátí pohádka mládí... hlavně si hlídat, aby ze mě nevyrostl stejný blbec jako byly předchozí generace a uchovat si aspoň pár těch ideálů, které mají mladí v sobě samy od sebe, než je semele pinožení se za ničím. Celé to vystihuje monolog Víti v restauraci sedíce naproti D. Batulkové.

Nejsem zřejmě jediný, kdo pohaní prostřední část filmu, která pouze přehrává nudný scénář, kde veškerý vtip je založen na situační komice a parodování klasiky. Oproti různorodosti a kadenci nápadů v první čtvrthodině je to holt fakt málo. Celkový dojem ale veskrze dobrý, za nadstandardně hrající herce (Cruise, Downey Jr.) a příjemnou opravdovou zábavu 3,5*, za sarkasmus vůči Hollywoodu zaokrouhleno nahoru. P.S.: Satan's Alley bych chtěl vidět!

Vše, co má ve filmu podobného ražení být, zde je - od námětu až po zpracování, které je vpravdě mistrovské a bývalo by zasloužilo aspoň jednoho oscara. Lidi z Akademie byli holt jiného názoru, i když v konkurenci roku 1999 se to ještě dá pochopit. Když se na film díváte podruhé, potřetí... a znáte už tu pointu, už vás konec tolik nešokuje. O to víc si ale můžete vychnutnat promyšlené detaily i celkovou sladěnost jednotlivých scén, především obrazu a hudby. Majstrštyk, který si určitě někdy dám znovu. A netrvá ani tak dlouho ;-).

(SPOILER) Nebýt tam Bruce Willis, tak celý film jde do kytek. Z historického hlediska za to stojí kouknout kvůli třináctiletému E. Woodovi v hlavní roli a kvůli první filmové roli tehdy devítileté Scarlett Johanssonové coby Laury Nelsonové. Poselství vyjádřené trefně českým názvem je poněkud degradováno závěrečným odhalením, že se se vlastně většina filmu odehrávala ve snu. K pousmání pak byly některé narážky na americké reálie a stereotypy (Chicago a déšť, velké horko v Miami, nedostatečné sebevědomí obyvatelů státu Havaj atd.) a vyloženě k smíchu asi nic. Naštěstí stopáž to ještě zachraňuje, být to delší, byl by to ještě větší trapas než jste doufali. Abych nezapomněl, hudba stojí za zmínku.

Keira Knightley v roli další stavovské paničky, ovšem oproti Pride and Prejudice v podstatně horším provedení. Za prvé hudba - Dario Marianell byl výjimečný, Rachel Portman zde jen průměrná. A za druhé - a to je to hlavní - příběh je dost schématický a v podstatě jednoduchý, neboť hlavní nosné téma je jednoduché též: obtížné partnerské soužití příslušníků vysoké anglické šlechty, kteří se k sobě nehodí. To vše na pozadí společenských akcí pořádaných na účet vykořisťovaných poddaných :-). Ale teď vážně - záměrně jsem uvedl na pozadí, což je ale ta zásadní chyba - ono nosné téma ustupuje před kostýmy a výpravou. A to je u biografického filmu zásadní nedostatek. Z hovna bič neupleteš - příště lepší scénář (potažmo historickou předlohu) a přihodím 1-2*. Takto filmem nezaujat hodnotím silnějšími 2*.

Hoši, tak tohle je nuda. Dokoukal jsem to nakonec jen proto, abych si mohl odškrtnout kolonku viděno. Jinak bohužel jsem neviděl nic, co by mě kdovíjak zaujalo, a i proto jsem v polovině filmu začínal usínat. V první půlce se ještě něco dělo, ale jakmile se oba přestěhovali na západ, tak to ztratilo jakousi přitažlivost a především koukatelnost. Přijde mi, že ústředním tématem filmu není ani tak dvojice Hubbel-Katie, jako spíš Redford-Streisand. Jakoby se veškerá pozornost strhávala spíše na herce (i díky Pollackově volnější režii) než na samotné postavy. Pár záblesků geniality se najde (telefonát B. Streisand), ale co je to platné, když dialogy jsou takové nějaké podivné. Chápu, že dialogy nemohly být jiné, když podivný byl celý vztah, ale kdo se má na to koukat takovou dobu... Prostě když dva chtějí v životě dělat něco tolik odlišného a mají tolik odlišné světonázory, jen těžko se hledá společná řeč. A je jasné, že takto plytký obsah filmu k výtečnému hodnocení nedokopou jen výteční herci v hlavních rolích. Tečka a nechci to už víckrát vidět.

Takhle si představuji rodinný film. Tak trochu pohádka, trochu výchovné, trochu (dobře, možná více) jímavé, moudré a především vtipné. Hlášky obou strejdů stojí za to! Tenhle sarkastický druh suchého humoru fakt můžu. Potřebujeme v něco věřit... i kdyby se to zpočátku zdálo jako pohádka. A být čestní a svůj život opravdu žít. "A umřít máme na co, na stáří?" "Důležitý je zemřít vestoje." Pozn.: orchestrální část soundtracku nahrál Slovenský rozhlasový symfonický orchestr.

Příběh ze života. Dobře si pamatuji, jak jsem na něj koukal i někdy v r. 2001 kdy běžel v televizi a jak jsem již tehdy haněl poněkud nešikovný překlad názvu filmu. Od té doby jsem ale trochu zestárl a musím říci, že je svým způsobem opodstatněný. Příběhy všech podob lásky ve švédském zapadákově vypadají i díky použité kameře ála home video skutečně autenticky, jak kdyby se jednalo o nějakou reality show. No a co dalšího dodat? Skutečné severské drama o mladých lidech, teprve se v sobě začínajících orientovat, s výbornými a sympatickými herečkami v hlavní roli. Skoro mi je líto, že Alexandra Dalhström je lesba :-), ale naštěstí jen ve filmu, jinak je to velice sympatická herečka.

Mě by jen zajímalo, jak je možné, že se tomuto filmu podařilo mě osobně zasáhnout. Že bych byl postarší pán se spoustou odsouloženého se říct nedá, že bych byl akademik Kepeshova formátu též ne, na klavír nehraji (i když hudbu mám rád) ... No starý rozhodně nejsem, ale možná stárnu. A možná i díky tomu o životě začínám přemýšlet z jiné perspektivy. Možná začínám cítit velkou zodpovědnost za své chování. Možná, že cítím, že dosud jsem nepoznal někoho tak výjimečného, jako je moje přítelkyně, s níž se mi vztah právě v těchto dnech rozvíjí, a možná najednou tuším, že je přede mnou něco, na co se těším, ale z čeho mám zároveň obavy a možná dokonce strach. Možná řeším dilema, zda můj dosavadní život bez ní přece jen nebyl pohodlnější. A co by se stalo, kdyby... (...) Na závěr parafráze: Stane se z Elegy něco jiného tím, že se na něj podívám? No jistě, samozřejmě, neboť do něj vnáším sám sebe. Bude ale tento film stejný, až ho uvidím za deset let?

Dobrá, mrknu se, co jsem dával podobnému filmu z podobného roku vzniku, s některými stejnými herci, aha, co že to vlastně bylo, a jo vlastně, Obvyklí podezřelí, no jo vlastně... aha, 4*? Jenom? Tak málo? Svatokrádež! Vždyť je to film z první stovky zdejšího hodnocení! Tohle stojí v žebříčku ještě výše než Usual Suspects, no, to by bylo, abych hodnotil jinak než 5*! A bude. Uznávám všechny kvality snímku od scénáře, přes režii, herce, realističnost prostředí 50. let... No slabší 4*, prostě si mě film nezískal, za prvé žánr a za druhé možná až neuvěřitelná dokonalost, která jakoby říkala, teď diváku žasni, jak jsme my, tvůrci, dobří! Ty nám nesaháš ani po kotníky, my jsme vždycky o krok před tebou a pěkně ti vaříme mozek komplikovaným scénářem, ohromným množstvím postav a jejich zkratkovitými dialogy. Vodíme si tě za nos jak chceme jen proto, abys uchcával a velebil vycizelovanost hollywoodského produktu. Podobné filmy - Obvyklí podezřelí, Casino, Se7en. Ohromí, ale nedojme. P.S.: Všimli jste si zajímavé demografické souvislosti, že lidé z top 20 zdejších uživatelů podle počtu bodů, věkově třicátníci, dávají absolutní hodnocení právě těmto filmům, na kterých v 90. letech vyrostli? Jo, kouzlo vzpomínek... je to jako první láska a vy přijdete o panictví, to si taky pamatujete a na to s nostalgickým povzdechem vzpomínáte. Jinak nic proti nim ;-).