Men

To byla ale .íčovina. Většinou se snažím na každém filmu najít alespoň něco kladného, abych jej rovnou nemusel šoupnout do propadliště dějin. Musel jsem hooodně dlouho přemýšlet. Nakonec jednu hvězdičku za ztvárnění vícero rolí pro Rory Kinnear. Jinak nevím co to autor scénáře a režisér v jedné osobě měl za matroš, ale musela to být teda jízda. Děj neustále balancuje mezi nudou, kdy ani zívnutí nestačíte počítat a solidní fantasmagorie, že se prostě musíte smát i tam, kde to tvůrci patrně asi nebylo ani chtěné. Ale kdo ví? :-D Pozor spoiler:👩👨🏿🤼🏘️🤾⚰️👩🚗🏡🌳🚶‍♀️🕳️🧟‍♂️👮🚶‍♀️⛪🧎👨👩🏡🦤🧟‍♂️✋🔪👐🩸🔪🧟‍♂️🤰🏻🩸👾👨🏿 (27.07.2022)

Garlandova scífka (Annihilation, Ex machina) mě zrovna dvakrát nenadchly, ale tenhle jeho horor-bizár nebo přesněji mysteriózní surrealistický home invasion se mi líbil hodně. A to i přes jeho šílený konec, který skousne opravdu málokdo. Hrdinka má zajímavé trauma a sotva se z něj začne v idylickém venkovském domě a na procházce neméně idylickou okolní krajinou vzpamatovávat, dostavuje se prakticky hmatatelný, sílící pocit ohrožení a úzkosti z toho, že je v tom idylickém prostředí úplně sama a že je tu plno ne úplně nejpřátelštějších mužů. Kteří mají navíc všichni ten samý xicht, což ale hrdinka ani nikdo jiný nijak nereflektuje. A ten pocit jde ruku v ruce s krásně eerie atmosférou starých britských hororů, přičemž k ničemu z toho nejsou potřeba žádní duchové mlátící dveřmi - postačí znepokojivě se blížící silueta v opuštěném železničním tunelu. A tahle luxusní zneklidňující atmosféra vydrží až do finále, stejně jako divákova zvědavost na to, co se z té podivnosti sakra vyvrbí. A pak přijde studená sprcha. A je tak studená, že jsem se u ní uznale pochechtával, jak Garland s diváky vyjebal tím, že jim dal to, co vlastně čekali a chtěli - totálně přepálený bizár, který jinde neuvidí, jen tak nezapomenou a budou mít o čem diskutovat. Věděli, že to bude divné, dívali se na to proto, že to bude divné - a ejhle, ono je to super-ujeté. Krom toho musím ocenit, že hrdinka není žádná chudinka a i v nejvypjatějších a nejbizarnějších situacích si zachovává racionalitu, asertivitu a důstojnost. Což mě vyloženě pohladilo po duši - zrovna nedávno jsem po pár přečtených kapitolách zahodil jeden hororový román, protože jeho dospělá hrdinka působila jako chodící nádoba plná hlasitě šplouchajícího nízkého sebevědomí. A takhle definované postavy mě nezajímají až rozčilují. Jinak pochvalu zaslouží i ústřední herecká dvojice. Nějak jsem se nemohl zbavit dojmu, že to Garland natočil pro své nejlepší kamarády herce, aby je potěšil - ty Jessie, budeš hrát silnou hrdinku, co celou dobu nesleze z plátna, a ty Rory, budeš hrát desetiroli. To zní super, Alexi, dík! Takže horor roku? Za mě zatím jo. (10.07.2022)

Moje hlavní dojmy z filmu budou asi působit dost povrchně a lacině, ale nedá se svítit. Takže: hlavní postava je opravdu mimořádně nesympatická a nepříjemná pizda, přesně ten typ zapšklé, upjaté, permanentně zpruzené neurotičky, jaký bytostně nesnáším. Navíc její představitelka je šeredná mužatka a má hnusný sestřih. Jistě, jsem povrchní. Ale jednoho holt otráví, když musí hoďku a půl čumět na někoho, kdo se mu esteticky silně protiví. Co se děje týče, tak tři čtvrtiny jsou úplně ke stolici. A v závěru se sice rozjede vcelku solidní psychedelický bizár (houby? peyotl?), ale jelikož jsem smysl toho všeho popravdě příliš nepobral, hledání nějakých těch symbolismů a jinotajů přenechám povolanějším. Podle mě jen ke schizofrenní pizdě promlouvala její potlačená tělesnost a špatné svědomí, ale je mi to upřímně úplně putna. Film měl však pro mě přece jenom i jedno pozitivum - při úvodní scéně s pizdiným letícím afroevropským hazbendem mi ihned na mysli vytanula památná věta "Nigger fell four stories", a já dostal chuť pustit si po sto letech zase Pulp Fiction. Plus ještě jedna hvězda za Chopina a rozříznutou ruku. (29.06.2022)

"Černej kolem okna lítá, v tunelu i v hlavách svítá." Manýrismus jak řemen. Brrr. Mimochodem, bluebells znám, neb v Anglii jsem dva roky žil, les s kobercem modrých zvonečků navštívil a připadal si jako v pohádce. Tunel s nekonečnou ozvěnou neznám, ale zaujal mě, tam bych si radostně zavýskal i já. Zbytek přírodopisného dokumentu o červech zbůhdarma lezoucích po mršině laně a o africké variantě bungee jumping, coby zlatém hřebu suicidálního vydírání, mě moc nebavil. Namlsán 28 dny strávenými s Garlandovou robotkou i pestrostí zdejších hodnocení jsem se těšil na příběh, který mne svlékne donaha a ponoří do kalné vody surrealistických močálů a já pak budu meditovat a hambatý courat lesem spolu se Zeleným mužem a mezi modrými zvonečky budeme bimbat svými... Ale moc jsem si nezainterpretoval. Jednak nebylo s kým, bo o tu harpyji Harper bych si ani kolo neopřel, a taky už dávno před finálním nudným (!) řetězením psychovagín mi bylo vše jasné jak facka, resp. knězem schvalovaná manželská rána pěstí. Kdyby Garland aspoň nespoileroval ve vlastním filmu a letecký den si nechal až na finále, mohl to být i zážitek. Škoda. Jen dva povadlé bluebells cinkají. (09.07.2022)

V první části jsem se v některých pasážích bála tolik, až mě z toho fyzicky rozbolelo srdce, ale zhruba po prvním bodnutí nožem mě jalo podezření, že neexistuje smysluplný/uspokojivý způsob, jak by to Alex mohl ukončit. V Annihilation jsem jeho implodující vyústení příběhu přijala bez námitek, tady naopak vůbec. (17.09.2022)