Rieka

Anglo-americký básník W. H. Auden kdysi řekl: „Tisíce lidí žily bez lásky, ani jeden bez vody.” - Australští tvůrci asi nemohli vybrat lepší úvodní slova pro svůj dokumentární film, který nabízí fascinující pohled na planetu Zemi protkanou životodárnými řekami. Jde o téměř meditativní audiovizuální zážitek, jemuž dodává na působivosti podmanivý hlas Willema Dafoea v roli vypravěče. Ovšem jak už to tak u podobných projektů bývá, snímek obsahuje i varovný podtext. (85%) (05.04.2023)

Jsou to žíly a tepny Matky Přírody. Člověk, ten vedlejší produkt toho všeho co je kolem nás, se snaží si tyto žíly a tepny podmanit. Částečně se to i daří, nicméně řeky nelze zcela utopit...i tímto směrem se dokument vydává. Podmanivá jízda s drony napříč celou planetou, na které žijeme...díky vodě...kterou bereme jako něco zcela normálního a žel i zanedbatelného...my si tento cynický postoj v našem století stále ještě můžeme dovolit, tedy na úkor budoucích generací...nech řeku proplouvat svým nitrem, propluje, očistí, pomůže...[Filmový klub Citadela] (09.10.2022)

V audiovizuálně nezakaleném, uvědomělém proudu filmu chybí už jenom ta subtilní niternost, kterou zmiňuje mchnk („nech řeku proplouvat svým nitrem...“) a která meandruje třeba dokumentem Aga no kioku. / …ta niternost, kdy desítky metrů od pramene Svratky lokáš její vodu prosycenou zkušeností podpovrchovosti; kdy brouzdáš Chvojnicí po oblých atomech kamenů a nato se brodíš smírnou Oslavou života; kdy pozoruješ bystrou Šemberu a vdechuješ fotony a zvuky vyrážené vodním pohybem; kdy necháš v říčce Žehrovce nebo Jordánce vymrznout nohy na kost, a je ti to jedno, protože ses právě ocitl uprostřed uvědomění toho, že nevíš, proč v ledové vodě stojíš a čeho se dotýkáš… / Tam to začíná. Pramení. (19.02.2023)

Jeden z najkrásnejších prírodopisných dokumentov, aké som doteraz videl. Takto nejak si predstavujem tento typ dokumentu, ktorý sa nezameriava len na správanie zvierat v prírode, ale poskytuje hlavne prenádherné a vizuálne úchvatné prírodné divadlo, pri ktorom totálne vypnete hlavu, ale zároveň si uvedomíte dosahy ľudskej činnosti na prírodu ako takú. A keď do toho pripojíme podmanivý hlas Willema Dafoe a nádhernú scénickú hudbu ako podmaz, tak ozaj nie je o čom a oplatí sa na to utekať do kina. 90 % (02.09.2022)

Podmanivá báseň v próze předčítaná Willemem Dafoem a podmazaná úžasnou hudbou pohybující se na hraně artu a kýče vyvrhla ve svém abstraktním expresionismu celou paletu barev na stříbrné plátno. Film se jednou tváří jako David Attenborough, po chvíli jako Koyaanisquatsi, své pozice střídá, aby místy sklouzl k nenásilně působící environmentální agitce. Chvíli se zde jeví planeta Země jako naprosto nádherná planeta a nabízí neopakovatelnou estetiku, krásu, kterou umí vytvořit jen panensky čistá příroda, do které pak vtrhne vetřelec v podobě člověka, i když i ten umí vytvářet scenérie více než oku libé. A pak taky umí ničit. Nakonec lze filmu odpustit zobrazení člověka (byť scény o civilizaci očividně fungovaly jen s jeho výtvory v podobě architektury), odpustit lze celkem zbytečné archivní pasáže, odpustit mu lze i fakt, že pojem "řeka" tak trochu svépomocí uměle rozšířil na zcela jiné fenomény, aby je pak mohl šikovně zobrazit. Protože je to úchvatná podívaná s umně pojatými záběry, které jsem nikdy neviděl. A že jsou z dronů? No a? (14.09.2022)