Nevyzpytatelné cesty Boží

Zase jedna kvalitní španělská mysteriózní bomba s možná trochu ohraným prostředím psychiatrické léčebny. Scénář architektonicky zapadá to skládanky, kterou divák dostává zpětně s přeházenou chronologií. Možná trochu moc plot twistů včetně rádo by grandiózního finále trochu ubírají na kráse. Ale i tak. Patří tam, nebo nepatří? Kdo je tu oběť a kdo blázen? (05.02.2023)

Lož, lož, lož a niekde medzi tým pravda. Filmy pracujúce s témou psychiatrie a psychických chorôb poskytujú tvorcom pomerne jednoduchý podklad pre hranie sa s divákom a zvratmi, obzvlášť ak pracovnou metódou je paranoja. Téma niekoľkokrát videná a obohraná, avšak baví aj po x-tý krát, hoci v tomto prípade som mal pocit, že tvorcovia sa s tou snahou o prekvapenie diváka zamotali sami do seba. (28.01.2023)

Dokonalý komentár v podaní Arsenala83, na Netflixe pochopiteľne na rozdiel od Prekliateho ostrova sa v prekliuatom sanatóriu všetci biely muži spikli proti sebavedomej žene, ten zlý patriarchát v ktorom majú ženy taký majetok že ich musia muži na tajnáša posielať na psychiatru je fakt svinstvo...tento prehnane dlhý fejk však funguje prekvapivo dobre. (14.12.2022)

SPOILER ALERT!!! Nevím, jestli byl závěrečný zvrat (prozrazující, že Alice je skutečně travička a nutně potřebuje psychiatrickou pomoc) zrovna nejlepší nápad. Je to minimálně zrada na divákovi, pokud pochopí (resp. přijme, že tím, že se tváři falešného dr. Olma a Dr. Donadia skrývá tatáž osoba, nenabízí jiné čtení, než že je s Alicií něco v nepořádku), může to rozhodit jeho emocionální soustavu, film totiž dlouho strání Alici Gouldové (prezentuju ji jako sebeuvědomělou a empatickou bytost) a učí nás nenávidět doktora Césara Arellena (jeho předpotopní metody a jeho autoritativní přístup). Což o to, já jsem povětšinou rád, když mě film nějakým způsobem podrazí. Problémem je, že je tenhle film navázán na politický kontext, Arrelano ztělesňuje psychiatrickou péči frankovského Španělska, pokud byl nakonec jako jediný schopen prohlédnout, jak na tom Alice skutečně je, nebagatelizuje se přes jeho správný odborný úsudek zločinnost tohoto režimu? Štěstí pro film i Oriola Paula, že o tomto filmu přemýšlím v kontextu toho, co chtěl asi vyjádřit (resp. toho, co doufám nechtěl říct!), ne toho, co říká; v tom případě bych se s další tvorbou tohoto režiséra musel pro příště rozloučit (apologetiky fašismu jsou pro mě red flag), což by byla škoda. ___ Bez spoilerů: Jinak se jedná o klasický Oriolův film, který svou přitažlivost odvozuje z rozmělněných identit, utajovaných pohnutek a sofistikovaných podrazů, není to sice jeho nejlepší film, ale doporučit ho rozhodně můžu (i s ohledem k výše zmíněnému). 75 % (17.06.2023)

Zdá se, že Oriol Paulo má oblibu v komplikovanějších či mysteriózních zápletkách a někdy se mu daří toho dobře využít jako u filmu Tělo a jindy mu to na můj vkus ujede jako u Záhadné bouře. V tomto případě mi jeho výtvor sedl a byl pro mne příjemným mysteriózním thrillerem. Přestože jsem vytušil kam zápletka spěje, tak jsem si film náležitě užíval a těšil se z každého nápadu, se kterým přišel. Výjimkou bylo střídání časových linií, které mi přišlo nadbytečné a zčásti matoucí. 80% (01.08.2023)