Menu

Nejsem plně ztotožněn s třemi hvězdičkami, ale za jistou originalitu i všechny zdařilé nápady (od dělení filmu na chody až po závěrečnou vizuální gurmánskou rošádu na podlaze), za hodně zdařilý výkon Ralpha Fiennese a za to, že mě Menu alespoň v poslední třetině navzdory všem výhradám dost pohltilo, je nemám problém udělit. Dokonce jsem se ke konci i zasmál, ač pocitově jsem měl po většinu času hodně daleko od toho, co bych vnímal jako komedii a v rámci žánru horroru mi zase atmosféra i v některých napínavějších místech připadala slabší. Film má rozhodně potenciál zaujmout díky svému námětu, jen na můj vkus příliš trpěl různými nelogičnostmi či lépe řečeno: minimálně nedovysvětlenými podivnostmi, kdy jsem se jen pídil po tom, proč? SPOILERY – úplně nejvíc se tak u mě dělo v případě sekvence se záchranářem, který chce po přečteném vzkazu zůstat a pomoct, po divném žertíku si sundává bundu, podle všeho pryč z restaurace neodejde, ale zmizí z většiny záběrů (pokud to byl stále on, zahlédneme ho z dálky už jen u jedné scény u vchodových dveří) a v kýžený okamžik ani mezi tím se absolutně nijak nepokouší zasáhnout? – KONEC SPOILERU * Těch motivů a prvků, kde bych se přímo ve filmu rád dověděl od tvůrců nějaké bližší oddůvodnění, by se našlo víc, ale po několika filmech z uplynulého roku, které u mě nedosáhly nad 2 hvězdičky, bylo Menu alespoň něco, co dokážu vnímat jako zajímavý pokus s několika silnými klady přítomnými po celý film. [55%] (19.01.2023)

Přišlo mi, že tvůrci usilovali o sofistikovanější pokrm, než naservírovali. Není to prostě tak chytré a šokující, jak by asi mělo být. Nicméně Anya Taylor-Joy je opět skvělá. Na její ufo oči bych mohl koukat věčnost. A Ralph Fiennes samozřejmě taky. Nejzábavnější charakter je ovšem jídelní nerd Nicholas Hoult. Ten snad neumí zahrát nudně. Z dvojice nedávných satir na boháče mě Menu bavilo o dost víc než Trojúhelník smutku. (28.01.2023)

Musím říct, že už je to poměrně dlouho, kdy jsem se ve filmu bavil z každé další minuty. Zábavný kousek, u kterého od začátku nevíte, co se v další scéně bude dít, ale právě proto Vás to každou další minutou baví víc a víc. Herci skvělí, Ralph Fieness ještě o chlup lepší. V ději série nápadů, které kombinují horor, drama a černou komedii. Ve všech ohledech to ale dělá tak, aby to nezašlo do nějaké extrémní škatulky. Prostě překvapení, které stojí za to vidět. (16.01.2023)

SPOILERY! Takový potenciál. A tak průměrný film. Místo chytré sociologické studie kolize společenských vrstev se z The Menu vyklubala sladkokyselá báchorka o naštvaném šéfkuchaři, který trestá jedny za to, že mu kdysi zkritizovali jídlo a jiné za něco, co s ním nijak nesouvisí. A i to film dělá nenápaditě a místama až hloupě (teatrální potrestání angel investora, bez kterého by šéfkuchař neměl k dispozici ani onu restauraci). Respekt k hlavnímu záporákovi na nule. Dokonce ani postava gastro-kritičky není zakomponována coby metafora na filmové recenzenty, kteří by chtěli film strhat. Jedinou postavou, která ve filmu svým vnímáním situace a reakcemi na ní dává smysl, je ta hlavní (Anya Taylor-Joy). Ta taky do dějového konceptu vnáší jediný nápaditý tvůrčí impuls odhalením svojí identity. Slabé 3*. (23.11.2022)

Je to prosté. A platí to, co u nedávného Fresh: skvělý rozjezd, slabší dojezd. Fresh byl černohumorný kousek plný zvratů, který po sympatickém úvodu přichystal očekávaný úkrok do jiného žánru. Stejně jako tady. Divák je zvědavý, co bratislavský rodák a řádně démonický Ralph Fiennes pro nafoukanou skupinu snobů, kteří se hodlali dostat na vrcholek gurmánského štěstí, se svým menu přichystal. A je mu jasné, že luxusní restaurace na ostrově nebude jen o precizním menu, ale o celkovém zážitkovém balíčku. Nechybí šéfkuchařův fanda, kritička jídla, herec, kterému už dávno ujel vlak, mladí finančníci… i jedna odměřená dívka s nohama na zemi, která původně na seznamu hostů nebyla. Záhy se ze strany personálu začne projevovat pohrdání každým hostem. Graduje to solidně, ale postupně je patrné, že o nějaké přesahové myšlence se nám může nechat jen zdát. Kritika třídních rozdílů mi mnohem víc seděla u oceňovaného jihokorejského Parazita, který mnohem kousavějším způsobem upozorňuje na nedostatky ve společnosti. Tohle je ve výsledku „jen“ plytká báchorka o šéfkuchaři, který (místy až hloupě) trestá i lidi, co s ním vlastně ani moc nesouvisí. Mdlá dohra, navíc když se nad jednotlivými scénami divák pořádně zamyslí... Nakonec to není ani chytré, ani zábavné. (07.01.2023)