Notre-Dame v plamenech

Takhle, ono se s tím nedalo nic dělat už z podstaty, protože požár Notre Dame je filmově naprosto nevděčná situace. Všichni byli včas evakuování, nikomu se více méně nic nestalo, mohla za to nudná technická chyba, všichni jsme to viděli ze všech úhlů v první řadě a proběhlo to navíc ještě někdy předevčírem, takže nebyl čas zapomenout na to, že se vlastně nejednalo o kdovíjaké drama. Nemluvě samozřejmě o ikoničnosti samotného výjevu. Je ale tahle ikoničnost schopná kolem sebe obtočit celý filmový tvar? Éé těžko říct, Berg by to asi třeba dal, ale ty vole fakt né úplně, ale úplně vyřízenej Annaud. Ten si pravděpodobně akorát uvědomil, jak zde není z čeho brát, tak film zahltit naprosto příšernýma minihistorkama o vylekaném mladém hasiči, přesvědčené dívce se zapalující svící, dramatickém sekuriťákovi hypnotizujícím žluté tlačítko, v kolena padajícím knězi a spontánně zpívajícím davu pod chrámem, na který dojatě a přesvědčeně shlíží od požáru z věže vyčerpaný hasič. Míra cringe se zde dá přirovnat k oné slavné metro scéně ve Wrightově Darkest Hour, akorát roztažené na délku celého filmu. Filmařskou bezradnost (kulminující závěrečným záběrem na dohasivšího hasiče, což je jenom dramatické odzoomování a opětovné zazoomování kamery na jeho tvář, dokud neskončí hudba) pak tmelí soundtrack epickej tak, že působí jak z nějaké hudební banky, což se vyjevuje poměrně často také díky tomu, že je většinou dost špatně použitý a snaží se vytvářet epický scény prakticky z ničeho. Odpad si normálně vymezuji pro filmy, které mě nějak osobně urážejí, protože jsem si myslel, že neexistuje něco tak prostě jen špatně natočeného, aby to zároveň nebylo zábavné, čímž by se póly kvality/nekvality navzájem setkaly. Požár v Notre-Dame je ale fakt jenom ta nejhorší filmová šmíra, kde ani smrt nebere (doslova). Annaudovy potomci by se měli zasloužit o to, aby se k filmům z jeho posledního období již nikdy nikdo nedostal. (19.07.2022)

Vynikající rekonstrukce tragického požáru, který prakticky zničil jednu z nejslavnějších památek světa. Příběh bez hrdinů i všech klasických atributů katastrofických filmů. Přestože chybí opravdové napětí, jedná se o strhující podívanou, která navíc výborně pracuje s propojením filmu a skutečných dokumentárních záběrů. (20.08.2022)

nejlepší Annaudův film od Jména růže. Po logicky pomalejším rozjezdu vrhá diváka prakticky přímo doprostřed katastrofy, k čemuž využívá kombinaci klasického filmu a reálných záběrů z televizních kamer a mobilů přihlížejících a je to pekelná jízda, která by mohla dávat školení jiným katastrofickým filmům. Někdy si sice nedokáže odpustit zbytečné vsuvky jako neposlušná holčička, která se musí běžet pomodlit do již hořící katedrály a podobně, ale třeba to, že pořád dokola zdůrazňuje důležitost katedrály - ať už jako památky, nebo z pohledu náboženství - a staví hasiče do pozice hrdinů vůbec nevadí. Hasiči hrdinové jsou i bez hašení katedrál a tady poté co naráželi na jednu překážku za druhou to měli asi ještě těžší než obvykle. A samotná katedrála důležitá je taktéž. Nejsem věřící, ale když sem měl tu možnost jí před lety navštívit i na mě jako obyčejného ateistu dýchla ta monumentálnost a kus historie a do dnes je to jedna z nej staveb kterou sem měl možnost vidět na živo. Jelikož sem viděl dabovanou verzi, tak si pátou hvězdu nechám ještě v záloze pro originál, ale i v češtině k ní zas tak moc nechybí...85% (20.08.2022)

Co jsem si z filmu odnesl? Jo, dalo práci to uhasit. Ale víc mi film zkrátka nedal. Výsledek je hodně rozporuplný, protože na jednu stranu cením foto/video záběry z reálné události a stejně tak se mi líbilo nahlédnutí do interních praktik hasičů, ukázka jejich reálné techniky, strojů a robotů, stejně tak popel létající všude okolo a tekoucí olovo z chrličů je fajn, ale na druhou stranu je to kvalitativně tak trochu TV film jak z prima love. Po chvíli už děj trochu ztrácí tempo, divákův zájem lineárně upadá a ve výsledku mě film nechal vlastně vcelku chladným a žádné výraznější emoce ve mně nevyvolal. Zkrátit film o 30 minut a udělat jej více „dokumentárně“, byl by výsledek znatelně lepší, takhle to působí možná až zbytečně moc zdlouhavě, ale ve výsledku rozhodně nemohu říct, že by mi film nějak změnil život či pohled na onu událost. Pro fandy podobných událostí a hasičů asi povinnost, ale jinak nevidím důvod, proč bych Notre-Dame v plamenech chtěl někomu doporučit... (11.01.2023)

Mezi nejslavnější filmy Jeana-Jacqua Annauda patří Jméno Růže, Medvěd, Sedm let v Tibetu či Nepřítel před branami. Šikovný 78-letý filmový tvůrce, jehož filmy měli vždy nádherný vizuál a především Annaud vždy zkoušel něco tak trochu jiného. To potvrzuje i jeho novinka Notre-Dame v plamenech, která absolutně nepůsobí dojmem, že by jí natočil někdo, komu táhne na 80 let. Občas to totiž dokonce působí dojmem, že by celý film mohl natočit Michael Bay. Především je ovšem Notre-Dame v plamenech fascinující rekonstrukcí události, která zasáhla víceméně celý svět.  Film tak postupně rekonstruuje události, které se odehráli 15. 4. 2019 a místy film působí až dokumentárně, především i proto, že to velmi často působí dojmem, že je film natáčen ruční kamerou. V průběhu celého filmu se poté zkouší různé typy záběrů, celé to má skoro až nádech akční podívané a především to celé skutečně funguje jako rekonstrukce. Film tak vlastně nemá hlavního hrdinu, pouze lidi, kteří se snaží Notre-Dame zachránit či lidé, kterým záleží na tom, aby důležité památky neuhořeli a snaží se též v rámci svých sil pomáhat. To je celá zápletka filmu. Annaud nezklamal, i na jeho nejnovější film se krásně kouká, fascinující je ovšem skutečně celé pojetí filmu. Funguje v něm napětí a to i přes fakt, že má divák povědomí o tom, jak to celé zhruba probíhalo. Do filmu jsou schopně převedené archivní záběry ze skutečného požáru Notre-Dame, stejně tak je filmový Notre-Dame velmi věrný skutečnému Notre-Damu. A navíc dojde nejen na Emmanuela Macrona, ale i na Donalda Trumpa.  Má to funkční thrillerovou atmosféru, kdy je snadné se bát o bezpečí hasičů, celé to ovšem skutečně je funkční a není to nechtěně vtipné. Do toho všeho hraje solidní soundtrack Simona Franglena (po smrti Jamese Hornera právě na něj padnou povinnosti ohledně soundtracku pro druhého až pátého Avatara) a je to přesně ten typ filmu, který se vymyká obvyklým filmům, které vznikají dle nějaké skutečné události.    Délka 110 minut možná úplně adekvátní, ten film již v druhé polovině ztrácí tempo. Humoru není mnoho, momenty, kdy na něj dochází ovšem úplně nefungují a tak trochu shazuje onen vážný tón. Přesto je nový Annaudův film rozhodně povedená záležitost a jeden z nejvýraznějších filmů za poslední dobu...... (17.04.2022)