Čas vlkov

Zatím nejslabší Haneke, co jsem viděl. Nesympatické postavy v nezajímavém postapo světě řeší nezáživné životní strasti a do toho se občas nudně filozofuje. Nejde mi do hlavy, proč měl Haneke potřebu tohle natočit. Od tvůrce jeho formátu bych čekal, že když už se pustí do žánrového filmu tohoto ražení, tak má v rukávu něco, co jeho záměr opodstatní. Pokud měl v plánu natočit anti scifi, jak jsem někde slyšel, tak se mu to rozhodně nepovedlo. Když bych to srovnal například se Solarisem, ve kterém Tarkovskij využívá vesmírnou sci-fi k rozehrání motivů jemu vlastních, tak jde o hrubý nepoměr. Tarkovskému se povedlo vymanit se z žánrových mantinelů – i když on sám tvrdil, že nedostatečně – a vytvořil něco výjimečného. To samé se mu pak později – dokonce ještě lépe – povedlo ve Stalkerovi. O Hanekeho Čase vlků se podobná superlativa říct nedají. Najdete tu některé jemu typické prvky, ale ve své podstatě film ze žánru postapokalyptických filmů ničím nevybočuje a stal se jeho součástí jako další z mnoha obyčejný příspěvků, což je prostě v případě Hanekeho obrovsky promarněný potenciál. „Postapokalyptický film Michaela Hanekeho“ zní na papíře opravdu lahodně, ale výsledný pokrm je značně nedovařený polotovar. Viděl jsem mnohem lepší postapa od mnohem horších režisérů. Ale tak co, i mistr tesař se někdy utne a já tohle klopýtnutí mistrovi odpouštím. (04.08.2019)

Opravdu moc pěkný film! Velmi jistě a realisticky podává vizi apokalypsy, v níž se Anna a její rodina snaží přežít a najít opět nějakou jistotu. Velmi mě potěšilo jak s filmem Michael Haneke zachází. Vypráví ho pomocí minimalistických akcí a vždy si vystačí jen s jednoduchou scénou, ne které dokáže demonstrovat velké věci. V příběhu pak pomocí určitých scén vypichuje hlavní témata této vize. Haneke zde nepoužívá hudbu a nechává své dílo žít svůj vlastní život. Některé scény jsou nezapomenutelné, stejně jako pocit, který máte když odcházíte z kina... Výborná režijní práce, která potvrzuje Hanekovo mistrovství. Ovšem tenhle film není pro každého:) Děkuji festivalu Film Sokolov, že mi dali možnost toto shlédnout, nejlepší film festivalu... (25.10.2007)

Těch 5 hvězdiček z mé strany je možná slabších, přeci jen se mi Čas vlků asi ve dvou scénách trochu táhl... Na druhé straně řada dlouhých pomalých záběrů tu význam má a nabízí možnost hlouběji se do té depresivní atmosféry v krajině po neznámé, stále se stupňující zkáze, hlouběji vžít, procítit to nekonečné čekání na spásu v podobě vlaku, který možná ani nezastaví nebo se vůbec nedostaví (?)... Postapokalyptické filmy sám zase příliš v oblibě nemám, když si vzpomenu, jak se mi vůbec nelíbil ani níže zmiňovaný domácí příspěvek do subžánru Konec srpnu v hotelu Ozon, ani francouzský Malevill, a taková Planeta opic ve mě vyvolala spíše jen údiv nad tím, z jakého úsměvného bizáru své doby mohl vzniknout takový kult, ale tento film na mě díky silné atmosféře (na níž má silný podíl i promyšlená kamera) celý hodně zapůsobil a dokázal zaujmout i ve své filozofické rovině. Ačkoliv řada lidí zvykne označovat Michaela Hanekeho za režiséra krutého a nelidského (a minimálně v jedném filmu jsem už v minulosti s Hanekeho nelidskou krutostí měl značný problém i já), v tomto případě bych ho díky hodně silnému závěru vnímal takhle s obrovskou rezervou. Čas vlků se zamýšlí nad lidskou krutostí a hrozbami světa, do jisté míry už zničeného mj. člověkem, ale naštěstí vedle toho zla ukazuje i naději v podobě stále přetrvávajícího a kdesi hloubce ukrytého dobra coby jednu z možností spásy. Má v sobě řadu silných scén, ať už po obsahové nebo i vizuální stránce, z těch silně pocitových bych vedle posledního „vlakového“ záběru osobitě zmínil staticky nasnímaný, přesto působivě ztvárněný pohřeb v přírodě za doprovodu tklivého žalozpěvu a průvodu mužů s pochodněmi v dáli na kopci. [90%] (29.12.2021)

Nízkorozpočtové a rádoby psychologizující postapo od misantropa Hanekeho na mě zapůsobilo jedině tím způsobem, že mi otrávilo náladu. Až na Huppertovou (a dvě tři další výjimky) hnusní a nesympatičtí herci, naprosto nezajímavé postavy, nezáživný děj, snaha o syrovost a realističnost, a přitom zjevná intelektuálská vyumělkovanost. Každé druhé béčko v sobě skrývá mnohonásobně víc zábavy i hlubší poselství, než takovýhle banální pseudoart s bezradným scénářem. Kdysi dávno předávno v Ponrepu jsem film shledal docela zajímavým jak si matně vzpomínám, dneska už ani trochu. (20.03.2018)

Po dvoch týždňoch, opäť Haneke, pričom už sa blížim do finále s jeho filmovými zárezmi, kde ma nečaká opäť žiadny optimizmus, ale poriadna d-e-p-k-a, alebo d-e-p-r-e-s-i-a ? ! ? Je to jedno, ktorý pojem si vyberiem, lebo aj tak som zaplavený brutálnymi psychologickými zábermi, ktoré neveštia nikdy nič dobrého, a sú tu prezentované tak, že som sám v sebe pociťoval nepredstaviteľnú, úzkostlivú, vnútornú ANTI - pohodu, ktorá po celý čas pretrvávala. Ak by sa v reáli stalo, to, čo sa stalo vo filme Michaela Hanekeho, tak všetci by sa správali presne tak, akoby sa správali, a inak by to byť ani nemohlo ? Ľudia sú odjakživa beštiálni, ukrutní a barbarskí, nádherný hyenizmus, vezmite si, čo by robili v 21. storočí, ak by došlo k masívnej apokalypse ? To je ešte podľa mňa veľmi slabá náplasť, čo mi prezentoval negatívny režisér Haneke, ktorý neznáša človeka, ľudí... (15.10.2017)