Vanilkové nebo

Cameron Crowe zremakoval španělský film Abre los ojos, obalil ho do hollywoodského pozlátka, přidal osobitou poetiku a z toho všeho vzešlo něco na pomezí tvorby Davida Lynche a Croweových starších děl, které připomíná především romantická linie, výrazná role rockových/popových písniček a celkově kladný vztah režiséra k hudbě, jejímž prostřednictvím podtrhává emocionální náboj většiny scén. Lynche zmiňuji z toho důvodu, že Vanilkové nebe užívá podobného konstruování fabule, kdy zpočátku jasný děj komplikují další a další mystifikační scény a prezentace „podvratných“ informací. Crowe ale narozdíl od mistra mystifikace oplývá trochu jiným pohledem na lásku, takže má románek mezi Tomem Cruisem a Penelope Cruz (ta ztvárnila stejnou roli i ve španělském originálu) blíže k idylické červené knihovně a hollywoodskému pozlátku. Idylka se ale začne postupně hroutit a příjemný romantický film oslavující „tu pravou lásku“ se začne pomalu přetvářet v mysteriózní thriller, který dokáže v divákově hlavě udělat slušný guláš. Ale oproti Lynchovi se Crowe na konci uchýlí k vševysvětlujícímu závěru, který přeruší veškeré divákovy spekulace a nabídne mu jednoznačné a nezpochybnitelné vysvětlení. V poslední čtvrthodině tak Vanilkové nebe zavítá až na pole sci-fi, což může v kontrastu s jednoduchou romantickou první polovinou na diváka působit značně rušivě, ale pokud se přistoupí na hru tvůrců, ukáže se, že je tento film dobře promyšlený, vše do sebe hezky zapadá (ač jsou některé scény značně prvoplánové) a ve svém celkovém vyznění nakonec ani ten některými kritizovaný závěr dobře zapadá do celého konceptu. ____ Vanilkové nebe je z audiovizuálního hlediska uchvacujícím zážitkem, Crowe natočil líbivější verzi španělského originálu a v každé scéně spojil vizuál se zvukovou stopou tak dokonale, až některé úseky filmu působí jako vypilovaný videoklip. ___ Místo Cruise bych si sice dokázal hned vybavit lepší kandidáty na hlavní part, což platí i o Cameron Diaz, ale musím přiznat, že šílený scientolog předvedl svůj nadstandard a svým výkonem filmu nijak neubližuje. Perlou celého filmu je rozhodně Penelope Cruz, která je okouzlující od první do poslední minuty, její postava je zajímavá a mnoho scén jsem si oblíbil právě díky jejímu španělskému přízvuku, gestům a…no modří určitě vědí, co mám namysli. ____ Nejen díky uhrančivému audiovizuálu, Penelope Cruz a celkově zajímavému příběhu (v tomto případě ale pochvala směřuje spíše k tvůrcům originálu) jsem se k Vanilkovému nebi už několikrát vrátil a musím říct, že posledních pár minut filmu odehrávajících se „pod nebem jak od Moneta“ patří mezi mé nejoblíbenější filmové okamžiky. (08.03.2010)

Cameron Crowe si mě získal skvělým Almost Famous, ale Vanilkovému nebi jsem nevěřil. A i po zhlédnutí je plno důvodů, abych ten film nesnášel. Nemám rád, když filmaři tahají diváka za nos za účelem tahat ho za nos. Nemám rád překombinované konce. Nakonec se ale všechny tyto výtky redukují do jediné odebrané hvězdičky, protože ta atmosféra z filmu prostě sálá, nemůžu si pomoct. Dokonce mi tam nevadil ani Cruise (26.06.2010)

Není to špatný film, na běžnou hollywoodskou produkci přinejmenším zajímavý, ale v porovnání s původním španělským Abre los ojos toho nabízí mnohem méně. Příběh mi připadal jednoznačnější, jasnější a méně podněcující myšlení. Možná právě proto, že jsem věděl, co mě čeká. Mnohé scény, nejenom ty s Penélope, připomínají doslovné citace Otevři oči, ale režii se mi zdála těžkopádnější. Croweovi chybí Amenábarova lehkost. Když doslovně nekopíruje, zahrnuje nás tunami vysvětlujících dialogů. Vše dosáhne obludných proporcí ve finální několikaminutové (!) jízdě výtahem (kdyby třeba jezdili nahoru a dolů, ale oni jedou pořád nahoru). Celkové pojetí filmu a postav se však liší. Vanilkové nebe má na mnoha místech blízko ke komedii. Tom snení takový hajzl jako Cézar, jehož hajzlovství bylo podle mě pro film klíčové. Sofie Penélope Cruz tady je spíše roztomilým diblíkem se španělským přízvukem, nikoliv plnohodnotnou tragickou postavou (dokonce se neživí jako mim(ka), nýbrž jako „obyčejná“ tanečnice). Kámoš hlavního hrdiny byl redukován na přihrávače vtípků. Postavy prostě postrádají svou výjimečnost, jsou příliš hollywoodské, příliš průhledné. Největším kladem Vanilkového nebe je parádní soundtrack (REM, Bob Dylan, Chemical Brothers…), ale stejně zamrzí, když je největším kladem tak slibného námětu soundtrack. Jak bych to vnímal, kdybych filmy viděl v opačném pořadí, nedokážu posoudit. 65% Zajímavé komentáře: zputnik, Rex Mundi, Anglie, PALINO, LuckyStar (05.03.2008)

Tenhle film se ze začátku tváří jako romantický, ale postupně je čím dál víc psychologický, místy skoro detektivka. Tolik opěvovaný překvapivý závěr mě spíš otrávil , kromě toho, že byl velmi rozvleklý, takže mě nakonec už vyloženě nudil, byl skoro nadbytečný. Vlastně by se mi ten film mnohem víc líbil bez něho, protože do té doby to byl celkem dobrý příběh. Jinak velmi dobrý Tom Cruise a právě zjišťuji, že prý tam někde hrál Steven Spielberg, tak ten mi fakt unikl. (19.09.2004)

Doslovný a vizuálne nerozlíšitelný remake španielskeho (velmi divného) romantického sci-fi filmu. Síce sa nájde zopár Croweových typických čŕt, inak sa ale jedná o komerčnú zakázku. Nebyť masívnej kampane, bol by som spokojnejší, pretože by som nemal tak vysoké očakávania. Poteší príjemná, až gýčovitá atmosféra. Umelecký film to nie je, bacha, jedná sa iba o žánrovku. A aby som nezabudol, záverečný zvrat by podla mňa mal reagovať na veci, ktoré sa odohrajú bezprostredne na začiatku, nie behom príbehu, inak nemá takú silu. (06.10.2009)