Aftersun

Sluncem a nostalgií protknutá dovolená problematického otce a jeho dcery, která se mu alespoň zpětně snaží porozumět. Povedené indiečko příjemně uteče a párkrát se vytasí se silnými okamžiky, v součtu však nenabízí nic zlomového. Více zde. (09.03.2023)

Jedna scéna může udělat film. A závěrečná montáž na remix Under Pressure je jedním z nejsilnějších a nejvíc zdrcujících filmových okamžiků za hodně dlouhou dobu. To, jak k ní celý film nenápadně směřuje, aby udeřil, je úžasné. Wells ukazuje na debutantku nebývalý cit. A Meskal bud brzo sbírat Oscary. Ne letos, ale brzo. (24.01.2023)

Jako pohled, kterej jste si coby památku dovezli z dovolený, blednoucí pod náporem prachu a světla kdesi na nástěnce, po dekády bez povšimnutí. A pak, v jednu chvíli - když v místnosti zavládne samota a ticho - se k nástěnce přiblížíte a pod rouškou nostalgie sledujete všechny fotky a útržky a maličkosti ze všech těch míst plných radosti i zdánlivě nekonečný pohody. A když se zrak zastaví na onom zapomenutém pohledu odkudsi, oči se změní ve fontánu smutku a dočasně, asi tak na pět minut, sami sebe utopíte v moři deprese. To je Aftersun, film, v jehož všednosti tkví devastační emocionální jádro. (15.02.2023)

Ne, že bych snímek nepochopil, jen zřejmě nejsem na takovéto utahané festivalové snímky. Je sice hezké, že někdo pro změnu nepovažuje diváky za hlupáky, kterým se musí vše vysvětlovat jak batoleti, ale na druhou stranu ta vágnost by také měla být použita s mírou. Přestože mám empatii vysokou, nedokázal jsem se na postavy úplně napojit, částečně i proto, že krom pár indicií vůbec nevíme, proč Calum tolik trpí. Bylo mi ho líto, jistě, ale zkrátka mi tam chyběl nějaký kontext. Zoufale mi chyběly nějaké zajímavé dialogy. A emoce... Takže ač mohu s klidem říct, že jde o nuancovaný snímek, který skrývá mnohem víc, než se mi zprvu zdálo, nejsem typ člověka, co bude chválit umění, jen protože je intelektuálně sofistikované, když ve mně nevyvolá skoro žádné emoce. Umění mě musí stimulovat nejen intelektuálně, ale hlavně emocionálně. Zde se bohužel povedlo jakž takž to první (a i tam šlo spíše o samotnou strukturu snímku, než že bych se najednou díval na věci jinýma očima), ale emočně mě to pak už minulo totálně. Je to velmi jednoduchý film, který za mě stojí primárně na realistických hereckých výkonech, bez nichž bych to klidně považoval jen za nějaký lépe technicky zvládnutý studentský film. Proto hodnotím jen třemi. Ale na debut to není špatné, a komu vyhovují pomalejší, impresionističtější filmy, to jistě sedne více. (16.06.2023)

Dovolená otce a dcery (rodiče jsou rozvedení) v tureckém letovisku v době, kdy ona se pomaličku dostává do věku, kdy se „odděluje“ a stává se z na rodičích závislé dívenky svou vlastní osobou. Ale pořád má před sebou kus cesty, než bude otci lépe rozumět. Nicméně teď jsou tady a spolu, procházíme s nimi rutinními činnostmi, ať už jde o dovádění v bazénu, sezení nad zmrzlinou, bahenní koupel. Je to o detailech, o autenticitě, o občasných třecích plochách. Ale i o tom, zda to bude divákovi stačit. Komorní melancholické drama táhnou nahoru herci stejně jako hlubší smysl jednotlivých prvků. Tam náznak, tam pocit, tam symbol, a celkově nic pro diváka, který očekává nějaký košatý děj. (02.03.2023)