Psi

Výborné drama o tom, jak snadné je změnit charakter lidí, když je v nich vyvolán patřičný strach. Depardieu perfektně zvládl roli deprivanta, Lanoux zase bojovníka za pravdu. Jedná se o téměř typickou roli pro Lanouxe s podtónem obžaloby politické scény, tentokrát na straně dobra, jako ve filmech, k nimž si scénář psal sám. (09.07.2011)

Dnes už pomerne naivne pôsobiaci film, ktorý ale v záverečnej dvadsaťminútovke dokázal pripraviť celkom prekvapivé vyústenie udalostí a všetkých dejových línií. Problém sú ľudia, nie psi, tie sú len zbraňou v ich rukách. To je myšlienka, ktorá je nám pre istotu aj explicitne naservírovaná, keby sme náhodou nepochopili. Alebo aspoň doboví diváci a asi aj preto nie sú Psi tak nadčasovým filmom, akým byť mohli. Gérard Depardieu mi so svojou mustážou a frajerským výrazom pripomenul Pavla Zedníčka. (19.07.2019)

Jak poznáte, že jste viděli skvělý film? Zajímá a baví vás nejlépe po celou dobu sledování a současně zanechává ve vás myšlenky a dojmy i delší čas po skončení. Zatím snad nejlepší snímek od Alaina Jessuy, co jsem viděl, mi už po úvodních incidentech a hlavně u následného povídání pacienta o tom, že dříve po večerech chodil do kina, ale teď se už promítá jen samé porno, dával znát, že celý děj bude směřovat k výraznému podobenství se širším přesahem. Zobrazené téma násilí, které plodí další násilí, ozvláštnil Jessua přítomností psů, kteří se často stávají hlavními aktéry velkého zla i (sebe)obrany, ale když zazní víckrát „nejsou zlí psi, jsou jen zlí majitelé“, ještě více tento proslov dává vyniknout obrazu zkažené a současně zuřící společnosti, volající uprostřed úpadku po obraně. Některé prvky zavání i absurditou, třeba scéna schůze významných občanů města na terase, kde každý z početných hostů má vedle sebe obrovského psa. Jiné scény zase realisticky zachycují divoký výcvik psů, takže už to hlavní téma v prvním plánu nabízí dost zajímavého a příběh funguje i jako napínavý krimi thriller o pátrání po záhadném vinníkovi či objesňování „epidemie“ ukousnutí... takže už v tomto směru bych byl spokojen. Ale film toho nabízí ještě víc, mj. dvojí pohled boje proti zločinu v podobě organizovaného výcviku (cvičitel) směřující k dalšímu násilí, verzus humanitárního boje s hledáním spravedlnosti (doktor – pod lékařskou přísahou nucen navíc pomáhat každému pacientovi, tedy potenciálně i svému nepříteli). Velmi dobré jsou i herecké výkony ze strany Victora Lanouxe (jako obvykle v postavě s jasným politickým stanoviskem) a Gérarda Depardieua, kterého je vážně zajímavé vidět naplno hrát tak mladého, ještě nezkaženého rusofilií a hlavně účinkováním v naprosto čemkoliv. Pár hluchších či natažených míst mi zatím brání k plnému hodnocení. [85%] (19.02.2023)

Zvláštní film o městě, kde bují kriminalita a místní se rozhodli čelit jí pomocí psů. Téměř každý má vlčáka od charismatického cvičitele Gérarda Depardieu, který je i vůdčí osobou ve městě a snaží se jej proměnit v jakousi minidiktaturu. To vše sledujeme očima nově příchozího doktora, který se snaží situaci porozumět. Mě na tom zaujalo to město. Byly to takové zvláštní špičaté novostavby a kolem spousta zeleně. Mělo to osobitý genius loci. Co se frakcí ve městě týče, tak ani jedna nebyla sympatická, ale víc jsem stranil pejskařské domobraně, než vandalům a pervertovi. Zvláštní atmosféra filmu se dost těžko popisuje, i díky zkratkovitému vyprávění, kde spousta věcí je spíše jen naznačena, ale doporučuji mu dát šanci, už jen díky půvabu Nicole Calfan. (06.02.2023)

Tuze zvláštní a vlastně i tuze zajímavý snímek, jejž jsem objevil v nabídce Netflixu. Považuji jej i za poměrně nadčasový svým tématem a pokládá otázky, na něž bych nedokázal odpovědět i při nejlepším vědomí a svědomí. Francouzská kinematografie mě opět potěšila, přesto se nedivím, že Psi nejsou zabarveni červeně, věřím, že diváky dokáže rozdělit. (01.08.2021)