Ikarův pád

Peklo, ktoré prežívajú alkoholici bolo zachytené perfektne na plátno. Najprv pil, lebo mu bolo zle. Potom mu bolo stále horšie, a tak pil viac. Potom svojimi stavmi otrávil životy svojich najbližších. Zostáva sám, hoci má stále jedného, až dokonca verného, priateĺa - fľašu... Fľaša je výborný priateľ. Počúva, vždy keď sa jej prihovárate. Ak máte starosti, je vždy na mieste.____ Nie je to náhoda, že práve táto geniálna herecká spoveď pochádza z Československej produkcie. Hoci vznikla v časoch veľkej cenzúry, zostáva transcendentálnou výpoveďou o útrapách alkoholizmu, ale hlavne o útrapách alkoholikov. Dráma perfetne gradujúca, ktorá ma úplne strhla po prvých minútach. (20.12.2009)

No, čekal jsem nadprůměrný příběh, ale to co jsem zhlédl předčilo moje očekávání. Naprostý herecký koncert pana Menšíka. Film o závislosti na alkoholu a marný boj proti ní. Ten konec se mi moc líbil, jak otec dospěl k tomu, že už na svoji závislost sám nestačí a rozhodl se jít léčit kvůli své ženě a synovi, které bezvýhradně miloval. (06.07.2008)

Dobrý film dělá především dobře napsaný scénář a vynikající herci ho svým umem doladí k dokonalosti. Pan Menšík je vynikající herec. O jeho mistrovství není třeba mluvit. Nosila bych jen dříví do lesa. Takových filmů jako je tento od Františka Filipa moc není a jak je vidět, asi jich nikdy nebude dost. Téma alkoholismu je aktuální pořád a nikdy nenastane doba, kdy aktuální nebude. (27.05.2010)

"Když má člověk někdy někoho doopravdy rád, je to ta nejkrásnější věc, která ho může v životě potkat." Poslední věta Vladimíra Menšíka před odchodem do protialkoholní léčebny mluví za celou tuto nesmrtelnou inscenaci z pera znalce lidských srdcí Jiřího Hubače. Opravdu mistrovské drama a nejen Menšíkův lidský a civilní projev herectví. Tohle by se mělo pouštět na katedře FAMU všem hercům, kteří chtějí v životě něčeho dosáhnout a zahrát. A měli by se podle toho učit i dnešní rádoby herci, kteří elitě, která zde hraje nesahají ani po kotníky. Ikarův pád zapůsobí o něco více hlavně na ty, kteří se s démonem alkoholem seznámili blíže, ať už jakkoliv. (12.05.2018)

Velmi silný příběh o člověku, který je v pasti závislosti na tvrdé droze, alkoholu. Ničí svou rodinu, ničí sebe. Trapně je okolí, trapně je jemu -- když mu klesne hladina. Potom sám sebe dokáže hodnotit a pohrdat sebou, ale že by se měl léčit, to je těžký krok. Vždyť poslední ostrůvky vlastní osobnosti a hrdosti jsou ty, kdy prohlašuje a doufá, že to zvládne sám, léčení je pro něj poslední prohra. Díky civilnímu scénáři, který jde mimo jakoukoli teatrálnost (viděl jsem velmi nedávno americký Flight na totéž téma, se jmenovaným problémem), jsem nyní opravdu přesvědčen, že alkoholismus je nemoc a nikoli jen nekonečná řada lidských selhání. Že si ji člověk zavinil sám (pak už) nehraje roli. Nemám alkoholika mezi blízkými, ale tenhle příběh mi hnal slzy do očí. Menšík 100% a není co dodat, Hlaváčová 100% a trpěl jsem za ni. Oba dovedou hrát pouhou řečí těla, barvou hlasu, výrazem. Nepřehrávají, nevypadávají z role. Hanzlík skoro 100%, jedna z životních rolí i pro něj. Kdo mě překvapil velmi příjemně, Řanda, skoro 100% -- jsem zvyklý, že jeho roličky malých trapných padouchů jsou často schematické, primitivní. Zde hrál roli našeptávače hlavně po úvodu velice dobře. Inteligentní roli měl i Vinklář, fajn že nesklouzl k mentorování, skoro 100%. Jediná slabina filmu, Rázlová, mi dost nesedla. Když už ostatní hodnotím procenty, tak sotva 50%. Ještě k zasazení do doby -- cítím deziluzi a depresi z vrcholu normalizace, nicméně film velmi solidně potlačil povinné prvky reálného socialismu a je v něm jen velmi drobné a snesitelné tepání buržoazních nešvarů (rozuměj Řandy). Za mě snad úplně nejlepší televizní film mé rodné země. (05.05.2013)