Búrlivé výšiny

No to teda čumím, že se mi příběh o tragické lásce tak líbil. Většinou mě iritují, ale to je spíš případ těch namašlených romantických cajdáků. Z této verze slavné knižní adaptace se mi dostalo hlubokého zářezu do srdce - půvabná J.Binoche, uhrančivý R.Fiennes, melancholicky fotogenické prostředí, geniální srdcervoucí hudba R.Sakamota, bravo. (14.10.2012)

V televizním programu jsem se dočetla, že jde o „komediální drama“ a protože mám předlohu docela ráda, zděsila jsem se a první minuty sledovala s prstem na spoušti – tedy na spoušti ovladače – připravena vzít spravedlnost do vlastních rukou, pokud by se výše uvedené označení potvrdilo. Nepotvrdilo. Naštěstí. Barvitosti knižní ságy o lásce a nenávisti a o tenké hranici mezi nimi sice film zdaleka nedosahuje, ale snahu upřít nelze. Juliette Binoche zvládla náročnou dvojroli Cathy a Catherine s grácií, a záběry na vřesoviště a kamenná sídla během různých světelných a povětrnostních podmínek sem tam zajistily náznak atmosféry. A Heathcliffe? Ještě že ji, lásku, má, jinak by byl v loji. Ralph Fiennes je sice na psychopaty expert, ale tady tomu moc nedal. Na začátku vypadal jako Poslední Mohykán a ke konci jsem si říkala, že by si hrome alespoň před smrtí mohl umýt vlasy. (09.05.2012)

Během jednoho víkendu jsem si dal dvě pomalé romance z 19. století: v sobotu Piano a v neděli Bouřlivé výšiny. Zatímco u prvního filmu jsem slintal blahem (emoce, příběh, napětí, hudba!), to druhé (tohle) jsem málem nevydržel do konce (prázdnota, nelogičnost, nuda, "hudba"). Milá Brontë Emily, my jsme spolu skončili. (15.09.2011)

Na tohle jsem se fakt těšil a na semináři britských filmů v UH se mi konečně poštěstilo vidět to v kině... Jsem ale zklamán. Démoničnost Fiennese? "Tajemné" drmolení a mastné vlasy! Vůbec, celý film mi přišlo, že to není z roku 92, ale 72. Mezi zásadními událostmi uběhne v ději 18 let a světe div se, Heatcliff vypadá furt stejně. Navrch v některých "vypjatých" pasážích neúměrně předimenzovaná hudba, až nepříjemně. 45% (02.12.2007)

V čom spočíva kúzlo a sila tejto x-tej adaptácie? V megacharizme Ralpha Fiennesa a krehkej kráse Juliette Binoche. Exteriéry sú vybraté vhodne, ale pôsobia akosi neosobne, s atmosférou sa mohol Kosminsky pohrať viac. Pokiaľ ste knihu nečítali, tak vám prerody postáv môžu pripadať priveľmi rýchle a ich niekedy odmerané, inokedy pochabé chovanie voči ostatným postavám nelogické. Ja som však knihu čítal a v polovici som mal taký bordel v postavách a udalostiach, že som to vzdal ešte pred koncom. V tom sú pre mňa Wylerov a tento film hodnotnejšie, pretože všetko je prehľadné, divák vie, kto je kto a v spleti mien sa nestratí. Z tohoto hľadiska je zaujímavé si uvedomiť, že ak by som knihu nečítal, možno by som bol z postáv znechutený a moje pocity z filmu by boli viac negatívne. (06.01.2014)