La tarantola dal ventre nero

V rámci gialla síce možno priemer, ale tu ide skôr o to, či vám film podobajúci sa atmosférou skôr na klasickú detektívku sadne. A ide aj o to, či máte radi Giancarla Gianniniho. Krásne talianske ženy máme (v tomto žánri) radi všetci, len vás možno z tohto hľadiska v závere na pár minút zamrazí, ale podľa očakávania až zas takú odvahu tvorcovia neprejavili, aby boli k hlavnému vyšetrovateľovi nepatrične krutí. Všetko sa točí okolo pašovania a predaja kokaínu, nakoniec to celé ale vypáli inak a asi to ani nikoho neprekvapí. (07.10.2021)

Celou dobu jsem z vražedných hrátek podezříval Richarda Attenborougha. Inspirace světem zvířat byla od začátku zjevná, jen mi vrtalo hlavou, proč vrah nikdy nedotáhne svou práci k dokonalosti a do rozpáraných břich svých obětí nenaklade vajíčka. No, ale nelpěme na detailech, giallo je to povedené, přímé až strohé a překypující krásnými dlouhonohými divami, snad ani jedna žena se tu nedá označit za nehezkou či odpudivou, a to jsem sexista. Má úcta castingmajstrovi. (08.03.2015)

Průměrné giallo s pěknou kamerou, jako vždy kvalitní Morriconeho hudbou, chytlavým úvodním erotickým songem a Barbarou Bach, co se ale snímkem jen míhá. Samotný název mě nalákal na něco hodně temného, což se nakonec nekonalo. Místo černých rukavic gumové, jehla, nůž...červené šaty, červené auto, červená držátka u vozíků, červená poštovní schránka a ....a samozřejmě krev. Vraždy jsou rozkošné, leč napínavé scény příliš krátké. Proč udělali tvůrci z inspektora neschopnýho moulu, těžko říci...ale naběhal se s ostatními, to se musí nechat. Co mi však vadilo nejvíce, byl souboj pavouka s hrabalkou! Hrabalkou, jo? Hm, tak to byla obyčejná včela! Hlavně že měli jako poradce odborníka na hmyz... (11.08.2015)

Vkusné typické giallo se silnou vizuální stránkou, luxusní stylizovanou kamerou, s překvapivým množstvím akčních sekvencí a jemným mistrovým hudebním doprovodem (dirigent Bruno Nicolai). Navíc byl tento film opravdu perfektně obsazen, samá známá eurobabes (dokonce tři "Bond Girl" pohromadě!), co jméno, to ve svém žánru už nějaký pojem (Bouchet, Auger, Bach, Incontrera, Sandrelli, Falk nebo Giorgi), tolik hereckých es pohromadě v jiném filmu jen tak nenajdete. K mému zklamání si zde moje oblíbená kráska Barbara Bouchet zahrála jen v úvodních cca 10 minutách (mimochodem první pětiminutovka je opravdu parádní pamětihodná sekvence), ale snad jako jediná se zde pořádně odhalila, škoda, počítal jsem s hlavní rolí, ale co by měla říkat taková Barbara Bach v jednom ze svých prvních filmů, musela si holt ještě na tu svou první pořádnou roli počkat. První polovina je vážně silná, pak spiknutí trochu ztrácí na rychlosti a spíše se přesune do rutinní záležitosti, konec je ale opět překvapivý a myslím, že i dobrý. Mnoho výtek bych k této obrazové lahůdce neměl, snad jen podobně jako píše Koly k hlavní roli nejistého a na první pohled i poněkud znuděného inspektora Telliniho, jehož postava mě moc neoslovila, a pak ke krvavým efektům. Ten kečup se vážně moc nepovedl, v mnoha jiných filmech poté tuto rekvizitu uměli tvůrci napodobit daleko věrohodněji, ale už jen ta představa celkem vynalézavého a nápaditého provedení oněch sadistických vražd vyvolá v člověku více nevolnosti než ohromné kaluže krve. Cavara natočil vkusný film, který je opravdu podobný "Sei donne per l'assassino" od Bavy nebo Argentově prvotině "Bird with the Crystal Plumage", která sklidila světový úspěch a ohlas, ale rozhodně ho nelze vinit z nějakého kopírování jako spíše z toho trochu profitovat. Canavara, spíše druhořadý a nedoceněný režisér, lepší film už poté nikdy nenatočil. (01.10.2010)

Umíte si představit situaci, že s někým vedete obšírnou konverzaci, zdárně chňápete význam všeho, co do vás druhá strana hustí, protože nejste žádnej blbec a v hlavě prostě tu průměrnou slovní zásobu máte, když najednou bum, podlomí se vám kolena, jelikož v rozhovoru někdo řekne giallo a vy netušíte která bije? Jo, možný je cokoliv, rozumbradů je všude dost, takže není od věci jejich řady doplnit a předcházet tak společenskému znemožnění. S klidným svědomím tak mohu všem hltačům tohohle žánru napsat, že na mě už jste krátký, neboť já mám povinnou návštěvu v těchhle neklidných vodách čerstvě za sebou. Klika, že Tarantola nejspíš obsahuje všechny potřebné ingredience, které bych měl znát, tedy kozy venku, pěkné baby, něco rozlitého kečupu, lehce depresivní kameru, šílený soundtrack (promiň, Ennio) a vraha, který překvapivě není zahradníkem .. tudíž jsem po dnešku poučen a dělám rovnou giallu pápá, protože mi to jednou bohatě stačilo .. (08.03.2015)