Prišla v noci

Jsem rád, že tu vyrůstá mladá generace tvůrců, jejichž filmy vypadají světově a ne jako další Hřebejk. To sice rozhodně není případ Pavlíčka s Vejnarem, ale i tak se dá na tuto divadelní inscenaci koukat, protože je vtipná a zajímá vás, co bude dál. Troufám si tvrdit, že se z filmu může stát klasika. Škoda jen, že od nástupu Kocoura už chování hlavních hrdinů nemá nic společného s realitou. Velký bod dolů za mimořádně hnusný plakát (EDIT: myšlen ten bez obrázku, v době psaní komentáře jediný). Velký bod nahoru za popularizaci lotyšských vtipů, jejichž fanouškem jsem už mnoho let. EDIT 2: Po předávání Cen filmové kritiky a Českých lvů jsem zjistil, že Peková je stejně nesnesitelná i ve skutečnosti, tudíž ty ceny pro ni jsou nezasloužené, když jen hrála samu sebe... (08.07.2023)

RECENZE: Přišla v noci a stala se z ní noční můra v domácnosti - Českokrumlovský deník  Film dvojice režisérů Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara si odbyl svou premiéru na festivalu v Karlových Varech. Již tam se o něm mluvilo jako o brilantní komedii po vzoru nejlepších zástupců žánru home invasion, či dokonce jako o nejlepším českém filmu roku. Čímž vyvstává otázka, zda může komorní drama o třech hercích a jednom bytě obstát v záplavě historických velkofilmů (Úsvit, Bratři)? Ano, respektive mohlo by, kdyby dvojice autorů těsně před koncem radikálně nevybočila z precizně budované hry. Simona Peková, hvězda brněnské divadelní scény, předvádí stylizovanou hereckou kreaci v roli Valerie, tj. „Jiříčkovy matky,“ která po nezdařené dovolenkové avantýře zazvoní u synových dveří. Jenže v bytě není jen on, nýbrž i jeho partnerka. On se živí jako překladatel lotyšských humoresek, které ve finále připadají vtipné pouze jemu. Ona se snaží okolí mermomocí vysvětlit, že ergoterapeutka neznamená to samé, co masérka. Odstrašující dvojici troškařů, jejichž stav by šel bezmála označit za pseudoexistenci, vytáhne z komfortu až skvostná Peková, jež vnese do domácnosti nejen otrávený vzduch a všudypřítomné poznámky, ale i prazvláštní energii. Tím mladý pár nevědomky nasměruje k bilanci nad vlastním životem. Jsou vážně tak spokojeni, jak dělají před svými přáteli? Nejděsivější postavou filmu není překvapivě vetřelec v podobě matky a tchýně v jedné osobě, pro niž divák sic stěží najde sympatie, ale zároveň ji díky Pekové dokáže porozumět a chvílemi s ní i soucítit (např. při půvabném rozplývání se nad mistry italské kinematografie). Skutečnými strašáky zůstávají mladí, kteří jako by vypadli z šablony pro prázdno. Takhle nechci skončit, probleskne hlavou nejednomu divákovi, zejména nám mladším, a to hned několikrát. Pavlíček a Vejnar skvěle kombinují salvy smíchu s hororovým napínáním; v paměti utkví zejména scéna v koupelně. Od prvních minut rozehrají drásající honbu kočky s myší, která by hravě zapadla do cyklu reality-show Kdo přežije. Po hodině projekce se události jeví jako jasné, uzavřené a pomalu se chce vyhlížet konec. Jenže pak se vše rozplyne. Pavlíček s Vejnarem náhle vybočí, mechanicky se vymaní ze sevřeného prostředí bytu a zbytek filmu se záhy mění v sociologické melodrama, které neví kudy kam. Méně je zkrátka někdy více, ale i tak si Přišla v noci pozornost diváků zaslouží. Už pro svou poctivost a inteligenci. Kéž by jen šlo závěrečných dvacet minut vystřihnout a opustit hrdiny u sklenky červeného v rozpravě nad svými, dojemně tragickými osudy. (10.11.2023)

Keby bolo po mojom, tak tento film si tak ľahko nepozriem, lebo som tušil prúser, ale bol som prehlasovaný, že to môže byť celkom sranda, no to rozhodne nebola. Horor to rozhodne bol, ale pre mna, že som túto trápnu a nezáživnú vecičku, ktorá sa hrala na psychologický Home invasion bez psychických následkov dopozeral. Fakt ma to nebavilo, lebo film sa tváril, že chce byť aj vtipný a ani to mu vobec nevychádzalo a tak aj herecké prejavy nestali za nič. Postavy boli podané tak laxne, že celkové dianie vo filme ma začalo po chvíli iritovať kvoli primitívnym rozhodnutiam postav sa z celou situáciou zmieriť a nebojovať. Príbehy píše sám život, ale tu bolo vidieť, že to napísal scenárista. Niekoho tato nudná srajda zaujme, ja do tej kategórie patriť nikdy nebudem, slabá 1*. (10.03.2024)

"Myslím, že ste si ich tam nemali púšťať" :D Pred herecký výkonom Simony Pekovej, absolútny klobúk dolu. Námetom ako takým detto, lebo toto je doslova a do písmena sonda do duší všetkých "mladých" dnešnej doby, ktorí vyslovene svojich rodičov nemôžu ani vystáť. Toto je však extrém, lebo táto by si nezaslúžila popostrčiť z vchodových dverí a následne zamknúť na dva západy, ale vyslovene sekeru do chrbta. Prakticky od počiatku, ako sa na scéne objaví postava Pekovej, je človek tak nejak vnútorne nervózny. Čo povie, to je na facku, čo urobí, to je na lakeť, a práve pre tieto jej herecké danosti, je snímok ako taký tým pravým, nervóznym počinom, čo bolo určite aj úlohou jeho tvorcov. Nebolo to fakt zlé, len je škoda, že to nemá väčšie grády a ostalo to na pól ceste nedokončenej myšlienky v rámci žánru, lebo toto je rozhodne menší horor, ako sledovať tých dementov v parlamente. (01.03.2024)

Přiznám se, že z české kinematografie už si poslední roky vyzobávám jen dropty, které mě přesvědčí k návštěvě kina - a není jich mnoho. Snad právě proto mám pocit, že poslední roky mi mladší filmaři dělají velkou radost a cítím do budoucna dobré přísliby. Přišla v noci se rozhodně k těmhle střípkům radosti připojuje. Kluci našli skvělé téma a netradičně ho spojili s postupy hororového žánru, které mají dobře nakoukané (velké kudos i kameramanovi Šimonu Dvořáčkovi). K dokonalosti tomu nicméně pár věcí chybí (spoilers alert). V prvé řadě: v hororech jsme obvykle napojení na jednu či dvě postavy, na nichž nám záleží a proto se o ně bojíme. O ústřední dvojici se toho během filmu moc nedozvíme a postavy samotné příliš sympatií svým chováním nevzbuzují (že vůči matce působí Jirka jako srab je snad ještě ospravedlnitelné traumaty z dětství, ale útěkářství jeho přítelkyně Anety tuhle omluvenku nemá), takže je divákovi vlastně trochu jedno, jaký konec je potká. Ostatně závěr filmu je hned druhým bodem, který by si zasloužil lepší provedení. Obecně proti otevřeným koncům nic nemám, ale tady pro něj nevidím opodstatnění. S ohledem na odkazování k hororu bych očekával, že Valerie úmyslně spáchá nějaký dramatický čin, jako je skok ze skály jen proto, aby mohla mladší generaci terorizovat dál (např. tím, že ji doktoři svěří do domácího ošetřování, nebo bude docházet na terapii k Anetě). A to nejpodstatnější: od chvíle, kdy Valerie se svým disidentským kámošem zaberou byt pro sebe, aniž by Jiří s Anetou zavolali policajty, pro mě přestal být film věrohodný a veškeré pociťované drama zmizelo. Přesto všechno jsem ale odcházel z pocitem, že jsem viděl něco neokoukaného, co bylo po stylové a řemeslné stránce skvěle natočeno, a co ve mně vyvolávalo velmi intenzivní a nepříjemné pocity. A to je v místních končinách svátek. A to jsem vůbec nezmínil famózní matronu v podání Simony Pekové! Budu se těšit na další počiny Pavlíčka a Vejnara... (23.11.2023)