Smrtelná čára

Na Raw Meat je krásně vidět, co chybí většině současných hororů- chuť riskovat, nebát se do toho pořádně šlápnout, nezapomenout na nadhled (a humor), mít správné a zapamatovatelné charaktery a hlavně- atmosféru. To všechno tenhle kousek z roku 1972 splňuje, krásný nebo spíš krásně nechutný masky, kanibala v anglický podzemce, britskej suchej humor (Pleasence je týpek k pohledání, co hláškuje jak o život), Christophera Lee, co je tam sice asi jen dvě minuty, ale i tak zaperlí, no a tu dneska tolik chybějící atmosféru. Jop, takhle má vypadat horor, co má koule. (17.11.2016)

Těžko věřit, že takhle špinavá a nečekaně brutální věc vznikla v puritánské Anglii na počátku sedmdesátých let. Tehdejší divák si musel přijít na své, jelikož ty hnisající masky, detailní nabodávání, okusování krysích hlav a spousta rozkládajících se mrtvol působí labužnicky i dnes. Gary Sherman, který se o několik let později předvedl s hororovou peckou "Dead and Buried", však ukázal, že je schopen i budovat stísňující atmosféru v metru, v němž řádí tak trochu nešťastný kanibal, jenž touží po nové rodině. Nedílnou součástí děje je samozřejmě detektivní vyšetřování; to má však peprné grády díky Pleasencově postavě poněkud neortodoxního a hlavně hláškujícího inspektora Calhouna. Za mě silná trojka. (27.07.2015)

Tajomstvo londýnskeho undergroundu, teda podzemnej dráhy metra, treba hľadať v jeho neprístupných útrobách a v dávnej minulosti. Ak by bol celý príbeh (vrátane vraždiacej kreatúry prelezenej morom a hnisavými vredmi) tak pôsobivý, ako hlášky a výrazy vyšetrujúceho kriminalistu, šiel by som s hodnotením vyššie. Žiaľ tieto filmové komponenty, vrátane deja a jeho vyústenia, ostali ledva priemerné. (24.04.2021)

Strašná sračka. Bez napätia, bez atmosféry, a pár hnilých mrtvol to nezachráni. Pleasence hrá najidiotskejšiu postavu svojej kariéry, detektíva, čo za celý film neurobí jediné správne alebo aspoň inteligentné rozhodnutie, len sa nasilu usmieva a pije čaj. A vlastne ani ten prípad nerieši, len dookola akoby podľa šablony ukazuje, jak papierová, za 10 minút na záchode napísaná, hlúpa postava je. A všetci ostatní, jak keby nestačilo čo za nezmysel hrajú, ani nevedia hrať. A vlastne by tam ani nemuseli byť, aj tak je evidentné, že mal len niekto nápad o hnisavcovi v metre a potom sa nato pokúsil vymyslieť akože príbeh. Hanba. A ten zápas s metlou, to je ako v EdWoodovskom trashi z 50.tych rokov, už som len čakal, kedy za nimi padnú kulisy. (16.01.2018)

„Nakazený by vás musel pohrýzť, aby vás nakazil.“ – „To znie lákavo.“ V podzemnom metre sa nikdy nič dobré nestalo (Mimic, Polnočný vlak, Metro s Frankou Potente) a inak tomu nie je ani v tomto americko-britskom horore z roku 1972. Z Death Line mám zmiešané pocity. Na jednej strane je to skvelá urban legend o zasypaných robotníkoch, prostredie UK skvele pochmúrne, je to drsné, ale nie za každú cenu a atmosféra je celistvá. Bohužiaľ sa to jednak ku koncu dosť rozdrobuje, jednak to trocha šumí do prázdna, jednak ústredný magor je na môj vkus napriek všetkým zverstvám, ktoré postvára, dosť slabý a jednak som sa cítil ako hlavný (Američan) hrdina, ktorý zavíta do cudzieho (anglického) prostredia, v ktorom sa síce dejú smrteľne vážne veci, ale miestni sa správajú natoľko absurdne, že som si ako on pripadal ako v nejakom wtf sne, ktorý vás otravuje keď si tesne pred spánkom dáte pečenú krkovičku a štyri pivá k tomu. Donald Pleasence je ako hlavný detektív famózny a neskutočne si to užíva, od opičiek (strašne sa mi páčilo, ako pekne, ľudsky, sa usmial na policajtku, keď mu doniesla čaj, musel som si to prehrať štyrikrát po sebe) až po odzbrojujúce hlášky, ale zároveň to hnal od drsného hororu k čiernej komédii (vydvihnúť musím aj jeho podriadeného v podaní Normana Rossingtona, ktorý určite mal čo robiť, aby pri ňom zachoval vážnu tvár). (22.06.2019)