Odpískáno

Opravdu smutný příběh citlivě vyvážený exhibicemi hornického dechového orchestru. Zpočátku to byla nuda, ale pak se to rozjelo. To hromadné propouštění je paralelou na naši současnou situaci. V jednotě je síla, hornické chlapy držel při sobě už jenom ten orchestr, i když někteří z nich mu chtěli dát vale, nakonec všichni v plném počtu brali své členství jako poslání. Jeden člen, stávkokaz, jak se ukázalo později, byl hodně na dně. Jeho hořkost a ztráta rodiny ho dohnala k pokusu o sebevraždu v tragikomickém převleku klauna na půdě uhelných dolů. Bylo to tak kruté volání o pomoc. Ta ženská postava, co přišla mezi chlapy, tam ani nemusela být, byť si krutě zahrála s kartami všech hudebníků. Ale to by Ewan McGregor byl zase na ocet:)) (28.01.2009)

Už keď na začiatku kapela spustila tú "Oranžádu", tak som bola namäkko. Počas celého filmu si pripadáte ako súčasť toho ich baníckeho a hudobného sveta. Tie hlavné problémy sa tam síce nevyriešia, ale aj tak vám z toho ostatného zostane dobrý pocit. A záverečný Dannyho prejav, to bola výborná bodka za týmto nenápadným filmom. (Filmová výzva 2016 - 1frida2) (23.02.2016)

V životě není člověk schopen některé věci ovlivnit. Musíte jen sklopit hlavu, zatnout zuby a pokusit se jít dál. Pak jsou tu ale věci, které ovlivnit lze a pokud se při závěrečném koncertu v Royal Albert Hall přistihnete, že se usmíváte, nebraňte se tomu.. Jestli se vám líbil Billy Elliott či Full Monty, musíte vidět i tento jejich sice o něco komornější, ale o to působivější předobraz. (28.01.2009)

Jako by Britové měli na sociálně laděné tragikomedie patent, nezdá se vám? Jinak ale příjemný film s lehce nostalgickou náladou, dobře vybranými typy postav a hodnotnou výpovědí v tradici hesla vesele o smutných věcech. Soudit film podle dostupných promo-materiálů, čekal bych určitě něco jiného. 80% (14.04.2009)

Na jednu stranu labouristická agitka (otevřená kritika thatcherizmu a závěrečná ironie znějící nad tóny Země naděje a slávy, hymny konzervativců), na druhou stranu místy depresivní a šokující sonda do života těch, kteří na hospodářské změny doplácejí nejvíce - obyčejných lidí. Na tenhle film jsem se díval především z toho důvodu, že taky hraju v orchestru, shodou okolností hornickém, a i ten se v době po Sametové revoluci potácel v krizi, kdy přišel o zkušebnu, dirigenta, dvě třetiny hráčů a podporu zvenčí, ale přesto se jej díky obrovskému nadšení muzikantů a úctě k tradicím podařilo zachovat. Sledování ODPÍSKÁNO mě utvrdilo v tom, že muzikantské radosti a strasti jsou všude stejné. (442., leden 2009) (27.01.2009)