Odpískáno

"Brassed off", neboli "Odtroubeno žesti", nebo má někdo lepší nápad na překlad?, je filmem, na který jsem se asi nejvíce připravoval: 1. Syna mám v Ostravě, i když ne zrovna u OKD. 2. Seznámil jsem se s příběhem, který se mi zamlouval. 3. Přečetl jsem si (a to rozhodlo především) komentář Slavoje Žižka: "Brassed off se zaměřuje na vztah mezi ‚skutečným‘ politickým bojem horníků proti hrozícímu uzavření šachty a ‚idealizovaným‘ symbolickým výrazem pospolitosti horníků, jejich žesťovou kapelou. Na první pohled se zdá, že jsou oba uvedené aspekty v rozporu, horníkům, kteří jsou zapojeni do boje za ekonomické přežití, se jeví vyjádřený slovy jejich starého kapelníka: „Záleží jen na hudbě!“, jako zbytečné fetišizované lpění na prázdné symbolické formě zbavené své společenské substance. Jakmile však horníci svůj politický boj prohrají, jeví se tento postoj, jejich hraní a účast v soutěži, jako skutečný čin, který potvrzuje věrnost jejich politickému zápasu… a stává se znamením věrnosti obsahu (boje proti uzavření šachty, za další pokračování způsobu jejich života). Pospolitost horníků náleží k tradici, která je odsouzena k zániku – přesto je to právě zde, kde bychom se měli vyhnout pasti, že horníky obviníme z toho, že trvají na starém, zpátečnickém, mužsko-šovinistickém dělnickém způsobu života. Princip pospolitosti, který se zde objevuje, je hoden toho, abychom za něj bojovali, a rozhodně bychom neměli připustit, aby zůstal nepříteli na pospas… Oba činy z filmů Brassed Off a The Full Monty jsou počiny zatracenců – dva způsoby, jak se vypořádat s katastrofickou ztrátou, tj. trvat na prázdné formě jako na věrnosti ztracenému obsahu („Není-li žádná naděje, jsou tu alespoň principy.".... A výsledek? Vše se potvrdilo, navíc mi u anglické dechovky ukápla i nějaká slza (jinak nepláču, při hudbě se ale často zajíkám).... Pozn: Je jedno, zda jde o Darkov, Grimley nebo Duquesne, nebo tisíce dolů, které byly zavřeny krátce či dlouho předtím. Jde o to, jak se s tím kdo vyrovná. Však i Bob Dylan zpíva: "Can't you hear that Duquesne whistle blowing? / Blowing through another no good town /The lights on my native land are glowing /I wonder if they'll know me next time 'round'." (27.04.2017)

V životě není člověk schopen některé věci ovlivnit. Musíte jen sklopit hlavu, zatnout zuby a pokusit se jít dál. Pak jsou tu ale věci, které ovlivnit lze a pokud se při závěrečném koncertu v Royal Albert Hall přistihnete, že se usmíváte, nebraňte se tomu.. Jestli se vám líbil Billy Elliott či Full Monty, musíte vidět i tento jejich sice o něco komornější, ale o to působivější předobraz. (28.01.2009)

This bloody government has systematically destroyed (...) not just our industry. Our communities, our homes, our lives. All in the name of progress and for a few lousy bob. Scénárista a režisér Mark Herman na rozdíl od jiných ví, že politický film musí být především zábavný a ideálně i s dobrou hudbou. Přestože se zápletka točí okolo trudných témat a horníci přicházejí nejen o zaměstnání, většinou nepřicházejí o humor - výměna názorů na to, zda mohou ženy společně se svými muži 'močit proti větru' je komediální zlato. Pokud jde o druhý bod, dechovka z šachty v Grimley sice nehraje Town Called Malice, v ozvěnách cihlových čtvrtí Youshire nejsou punkovým The Jam z Billyho Elliota co do groove nic dlužní. (Snad jen trochu.) (07.10.2023)

Je to takový milý, citlivě podaný příběh o nelehké situaci z let, kdy se hromadně propouštěli dělníci pracující v dolech. I když mě ke zhlédnutí tohoto snímku přiměla postava Ewana, který tady hrál roztomile Andyho s náušničkou v uchu, tak mně byla sympatická celá ta ústřední muzikantská parta. Prim ovšem vedl jejich dirigent Danny, který získal mou pozornost a soucit od samého začátku a jeho syn Phil, který to neměl doma rozhodně jednoduché. Celkově se tam proplétaly osudy těch pár lidiček v tom správném poměru, takže jsem nakonec bez problémů zapadla mezi ně a žila v té atmosféře radosti, ale i smutku s nimi. Glorii, kterou hrála Tara, znám už z jiných filmů a tady byla mezi nimi jen dalším sympatickým činitelem, která při své první zkoušce v kapele zapříčinila, že ostatním muzikantům spadla brada. Nicméně třeba Markův Tichý hlas a Chlapec v pruhovaném pyžamu mě chytnul za srdce o něco víc. Komediálními prvky film sice moc nehýřil, ale jako relaxační, jemně prodchnutý romantikou film bude zcela jistě fungovat. Doporučím ho velmi ráda. (30.06.2014)

Britská sociální (tragi)komedie má dlouhou a bohatou tradici a tohle je jeden z jejích podařených zástupců. Jak už je nepsaným zvykem, nejedná se o žádné ryze vážně míněné sugestivní popisování existenčních problémů britských dělníků (i když místy smích skutečně hořkl na rtech), ale o rozverně a s nadhledem podávaný příběh na pozadí tíživé sociální situace nezaměstnaných horníků. Režisér Mark Herman, který v současnosti boduje s originálním pohledem na holocaust v Chlapci v pruhovaném pyžamu, exponuje svůj příběh do periferní dělnické čtvrtě v Yorkshiru, kterou společně obývají horníci (a jejich dechová kapela) dlouhodobě stávkující proti uzavření dolu coby dopadu konzervativní vlády Margaret Thatcherová a jejích restrukturalizačních snah. Léta jejího vládnutí jsou dodnes nejenom v Anglii reflektovány zvláště kontroverzně - pro jedny je ztělesněním síly britského impéria (personifikované její osobou a třeba i válkou o Falklandy), pro jiné sociálně necitlivou a příliš pragmatickou političkou, za jejíž vlády razantně přibylo nezaměstnaných... 80. léta byla v Anglii jistě složitým obdobím, o čemž vypovídá i tenhle zajímavý nízkorozpočtový film. (O tom, že daná tématika je univerzální, nás Čechy stylově přesvědčil i Martin Šulík ve svém ,,ostravském" Slunečním státě...) Podobné filmy: Do naha!, Billy Elliot, Klikaři (27.01.2009)