Černá díra

Táto zaujímavá sci-fi z konca 70. rokov bohužiaľ zostarla viac, ako taká o 20 rokov staršia Zakázaná planéta, od ktorej celkom výrazne opisuje. Scenáristicky aj vizuálne výživné dielo predsa len trochu do iných, infantilnejších sfér ťahá dvojica robotov s vizážou a humorom ála Star wars. Hudba Johna Barryho je geniálna a okrem nej a slávnych hercov poteší filozofický až metafyzický záver, ktorý vás buď príjemne prekvapí, alebo rozosmeje. Treba pri ňom mať na pamäti aj vek filmu. Inak určite by nebolo od veci dnes nakrútiť vymazlený remake, schopných žánrových špecialistov by sa našlo relatívne dosť. Jeden z kultov mojej mladosti ohlodal čas, ale jeho pripomienka po rokoch bola veľmi príjemná. 70% (31.07.2017)

20 000 mil pod mořem tak trochu ve stylu Hvězdných válek. Technická stránka přinejmenším zajímavá (matte malby), ale scénář staví celkem kvalitní obsazení do situací, ve kterých i sebelepší herci působí křečovitě. Výtvarně a technicky je to ale skvělé - jen ti létající ártůové s velkýma očima evokují Disneyho klasickou tvorbu snad až příliš... (02.06.2014)

Jedine pozitívum tohto fujtajbla je jedna pekná pesnička.Smrtnosný zápas 2 robotov (robot mixér vs robot vŕtačka" bol komicky, ale predpokladám, že s nasadením vážnej hudby to nebol ich zámer..Star Wars a Star Trek sú samozrejme o 5 tried vyššie.Ináč som zbytočne strácal čas, mal som si radšej pozrieť Dr. Housa a kypel by som teraz dobrou náladou. (11.08.2013)

Spojení "rodinný sci-fi film" obvykle lidem asociuje jméno Steven Spielberg. Je pravdou, že úspěch jeho průkopnického E.T. - Mimozemšťana (E.T.: The Extra-Terrestrial, 1982) odstartoval boom dětských a rodinných filmů osmdesátých let, které spojovaly dětská témata s elementy brakové fantastiky do velkolepých dobrodružství. Jenže kořeny tohoto trendu položilo již v druhé půlce předchozí dekády studio Disney. V té době ještě nebylo posedlé marketingovými poučkami o korporátní image a ovládnutím celosvětového zábavního trhu. Naopak se zaměřovalo na posouvání technologických hranic filmu a zkoušením nových konceptů i žánrových formátů. Byť již dříve najdeme ve filmografii společnosti tituly pracující s vědeckofantastickými elementy jako Roztržitý profesor (The Absent-Minded Professor, 1961) či The Computer Wore Tennis Shoes (Počítač v teniskách, 1969), jednalo se pouze o tematická ozvláštnění tradičních dětských či teenagerských vyprávění. Černá díra naproti tomu představuje start nejprogresivnějšího období v historii Disneyho konglomerátu, kdy (zřejmě v reflexi úspěchu Lucasových Hvězdných válek (Star Wars, 1977) u rodinného publika) obrátili dosavadní strategii a začali do žánrových příběhů vsazovat prvky pro dětské publikum. Film režírovaný Garym Nelsonem tak v prvé řadě je vizuálně i myšlenkově famózní sci-fi a až v druhém plánu, díky postavě hláškujícího robota, naznačuje inklinaci směrem k mladším divákům. Vyprávění o posádce průzkumné lodi, která hluboko ve vesmíru objeví černou díru a poblíž ní vesmírné plavidlo dávno považované za ztracené, je stejnou mírou spektakulární sci-fi dobrodružkou i příběhem o posedlosti pokrokem, který bývá přirovnávaný k Melvillově Bílé velrybě. Jedná se současně o průkopnický film v oboru speciálních efektů, z doby, kdy ještě počítačová grafika byla sama fascinujícím neprobádaným světem, který teprve začínal ukazovat své možnosti. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Jsem z tohohle sci-fi docela na rozpacích, jde totiž o spektakulární a hvězdně obsazenou áčkovou podívanou, která zejména skvělými speciálními efekty a majestátní hudbou Johna Barryho dokáže diváky ohromit. Vypůjčuje se to sice hodně z 2001: vesmírné odysey (některé efektové sekvence, celé finále) a Hvězdných válek (nemotorní mluvící roboti), což by bylo ještě přehlédnutelné, ale chvílemi to sklouzává do tak imbecilních sfér (jak příběhově, tak v popírání fyzikálních zákonů), až to člověku vyráží dech. Ono vlastně finále tohoto filmu je tak úžasně přestřelená fantasmagorie, že to až neskutečným způsobem baví. Vidět tenhle biják jako malej kluk, tak ho dneska miluju! Takhle mám jen velmi zvláštně smíšené pocity z filmu, který rozhodně není dobrý, ale fajnově jsem se u něj bavil. Pro někoho tohle musí být solidní guilty pleasure! (05.09.2019)